Od zkreslených interpretací druhé světové války až po smyšlené příběhy o národní identitě – ruský režim stále častěji využívá historii jako zbraň k ovlivňování veřejného mínění, podkopávání důvěry a oslabování demokracie v celé střední Evropě. Ukazuje to mezinárodní výzkumný projekt, který analyzoval příspěvky šířené online.
Pokud jde o Česko, dezinformačním narativům dominuje druhá světová válka a osvobození ze strany Sovětského svazu. Cílem je zneužívat oběti Rudé armády k vyvolání pocitu morálního dluhu a vděčnosti, který se přenáší na moderní Rusko. K tomu slouží i zneužívání lokálních témat, jako je odstraňování soch sovětských vojáků či vandalismus památníků, což má v českém publiku vyvolat pocit morálního selhání.
Související
Dalším velkým dezinformačním tématem je rok 1968 a okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Dezinformace se snaží zbavit Rusko viny za invazi.
„Mnoho příspěvků zdůrazňovalo ukrajinskou souvislost s okupací, aby to vypadalo, že toto rozhodnutí bylo ze své podstaty ukrajinské. Vytvářely také statistiky tvrdící, že většina vojáků, kteří okupovali Československo, byli ve skutečnosti Ukrajinci, a proto je za okupaci zodpovědná moderní Ukrajina,“ popsala jeden z narativů spoluautorka analýzy Alexandra Nosková z Prague Security Studies Institute (PSSI).
Přenášení viny za invazi 1968
A pokud nebyla obviňována přímo Ukrajina, odpovědnost za invazi se přenášela na domácí scénu – na československou vládu, vojenské důvody nebo na spor mezi českými a slovenskými komunisty. Viníci byli všichni ostatní, jen ne tehdejší režim v Moskvě.
Výzkumníci na českém internetu také identifikovali silnou vlnu příspěvků, které propojují moderní ukrajinskou identitu výhradně s extremismem, nacistickou ideologií a podporou Stepana Bandery. K vyvolání protiukrajinských nálad zneužívají i historická traumata, jako je Volyňský masakr.
Český výzkum se zaměřil na šest klíčových historických milníků: Mnichovskou dohodu, Protektorát Čechy a Morava, osvobození v roce 1945, Vítězný únor 1948, invazi v roce 1968 a Sametovou revoluci 1989.
Tým výzkumníků z PSSI analyzoval celkem 4 700 příspěvků, ze kterých po filtraci na základě sledovanosti a odstranění nerelevantních či neúplných textů získal finální vzorek 102 původních příspěvků.
Alternativní média zahlcují protichůdnými informacemi
Jak analýza zjistila, v České republice dezinformace o historii šíří především alternativní média, ačkoli jejich identifikace je složitá. „Mnoho z těchto účtů je anonymních a spadají někam mezi kategorii alternativních médií a propagandistických či dezinformačních účtů,“ doplnila Nosková.
Česká data ukázala, že jednotlivé příspěvky vrství a kombinují různé manipulativní techniky, je proto velmi náročné je vyvracet. Cílem kampaní není nutně prosadit jedinou verzi pravdy, ale spíše zahltit informační prostor tolika protichůdnými teoriemi, aby průměrný čtenář ztratil schopnost zorientovat se v tom, co je pravda.
Podobná strategie u sousedů
Stejný výzkum proběhl také na Slovensku a v Polsku. Lišily se ale historické události, na které se sběr dat soustředil.
Polský dezinformační prostor se silně zaměřuje na Katyňský masakr, Jaltskou konferenci, sovětskou invazi do Polska v roce 1939 a také Mnichovskou dohodu, kde například tvrdí, že Polsko blokovalo sovětskou pomoc pro Československo. Na Slovensku dezinformační scéna zneužívá hlavně Slovenské národní povstání z roku 1944.
Analýza zjistila, že v celém regionu hrají zásadní roli při šíření dezinformací koordinovaná ruská síť Pravda a šifrovaná platforma Telegram, na Slovensku je pak na prvním místě Facebook.
Slovenské prostředí je pak specifické ještě v jedné věci – dezinformace se tam nesdílejí jen na okraji společnosti nebo politického spektra.
Na Slovensku historií manipulují politici
„Politici na Slovensku jsou silnými zesilovači. Vidíme, že jeden z pěti příspěvků, které manipulují s historií, pochází z účtů spojených s politiky. To dává historické manipulaci jakousi legitimitu, protože když populární politici šíří tento druh narativů, mnoho lidí může uvěřit, že je to legitimní,“ popsal Domician Zahorjan ze slovenského NEST Institute.
V celém regionu se každopádně využívá společný dezinformační „manuál“. Bez ohledu na to, o jaké historické události se mluví, dezinformátoři se snaží přesvědčovat publikum, že Rusko je zachránce a ochránce, Západ je zrádce a za historické i současné problémy mohou Ukrajinci.
A co je podle výzkumníků hlavní cíl manipulace s historií? Oslabit napříč celým středoevropským regionem podporu pro Ukrajinu a snížit důvěru občanů v EU, NATO a jejich vlastní národní instituce.
Přestože kompletní výzkum zveřejní autoři až v polovině září, už teď přišli s několika doporučeními, jak se zmíněným dezinformačním kampaním bránit a lépe odolávat historickému revizionismu.
Co s tím?
Doporučují například začlenit více moderní historie do školních osnov, stejně jako zapracovat na rozvoji mediální gramotnosti nebo budovat funkční státní systém strategické komunikace.
Velmi důležité je podle výzkumníků jednat proaktivně, ne reaktivně. Využívat toho, že historický revizionismus je často vázaný na konkrétní výročí, a vyvracet narativy dříve, než se stihnou masivně rozšířit.
„To znamená, že například rok 1968 bude zmiňován hlavně kolem výročí a ne po celý rok. Vědět, kdy se pravděpodobně něco stane, je proto velmi výhodné a dává nám příležitost tomu předejít,“ vysvětlil Kamil Mikulski z polské neziskové ogranizace Emerging Threats Observatory, která se zaměřuje na téma dezinformací a zahraničního vměšování.
V tomto kontextu autoři doporučují zapojit důvěryhodné odborné hlasy a využívat autoritu historiků, archivů, muzeí a dalších institucí. Mohou totiž mluvit k veřejnosti a uvádět věci na pravou míru. A jelikož se dezinformace velmi často zaměřují na období druhé světové války, dává podle výzkumníků smysl zaměřit „obranné strategie“ specificky na něj.
Doporučení pak doplňují ještě apely na prohloubení mezinárodní spolupráce mezi zeměmi Visegrádské čtyřky a na zpřístupnění digitalizovaných historických pramenů široké veřejnosti.