Od voleb uplynulo už víc než půl roku. Jak se situace změnila?
Změna není moc velká, protože volební slib zněl, že se bude pokračovat v nastoupené cestě. Probíhají reformy, ale podle mého názoru nejsou dost rychlé.
Máme novou vládu, která je o něco technokratičtější než předchozí vlády. Máme premiéra, který se pro většinu veřejnosti objevil z ničeho nic a nikdo o něm před jeho jmenováním neslyšel.
A souběžně s tím dochází k prohlubování evropské integrace. To je teď větší prioritou než dřív, kdy byla hlavním tématem bezpečnost a to, jak se bránit ruskému zasahování do voleb. K tomu směřovala většina energie vlády, administrativy, ale i společnosti a pozornosti médií.
Teď se tedy pracuje na reformách, a to nejen v oblasti spravedlnosti, ale i v dalších oblastech, jako je ekonomika, produktivita, životní prostředí a infrastruktura.
Domnívám se tedy, že existují slabiny. Je to ale dobrý začátek. Každopádně se nám nelíbí například způsob, jakým vláda tyhle věci komunikuje.
Zmínil jste přístupové rozhovory. Jak daleko je Moldavsko od vstupu do EU?
Nyní se již nějakou dobu bojuje o otevření klastrových jednání (jednotlivé tematické balíky přístupových rozhovorů do EU – pozn. red.), která nejsou blokována Moldavskem. Ani jedna ze zemí se nebrání zahájení těchto formálních jednání s Moldavskem, ale v tomto procesu jsme spojeni s Ukrajinou. Souběžně s tím probíhají v Bruselu veřejné i méně veřejné debaty mezi členskými státy o tom, jak dále postupovat s rozšířením unie.
Pro Brusel dává smysl říkat, že před dalším rozšířením by EU měla provést vnitřní reformu. Protože to se vlastně stalo před předchozími vlnami rozšíření. A dává to naprostý smysl, protože systémové dysfunkce jsou v posledních letech zřejmé, když například maďarská vláda blokovala mnoho rozhodnutí a tak dále.
Jinak je problém, že se podle mě naše vláda příliš soustředí na evropskou integraci v Bruselu a nedostatečně v Kišiněvě.
Udělali jsme ale velmi pozitivní změny v soudnictví, viz příklad oligarchy Vladimira Plahotniuka. Měl sehrát velmi důležitou roli v ruském vměšování do loňských voleb, měl dohody s Rusy. Ale byl nejprve zatčen a poté odsouzen.
Samozřejmě od našeho soudnictví očekáváme více, ale při pohledu z odstupu je to velká věc. Ale v jiných oblastech týkajících se integrace, jako je hospodářská soutěž, produktivita, environmentální normy, se nepohybujeme tak dobře, jak bychom si přáli. Možná postupujeme rychleji než jiné kandidátské země, ale pro mě to není uspokojivé.
Nyní se také ozývají nápady provést takzvanou postupnou integraci. Práva a plné politické členství přijdou postupně po reformách, takže na jedné straně neodradíte země od zapojení se do tohoto integračního procesu. Na druhou stranu udržujete zemi stabilní a vyhýbáte se vytváření další nerovnováhy uvnitř členských států EU.
Před volbami investigativní novináři popisovali ruské vměšování. Ztratil po volbách Kreml zájem?
Neskončilo to. Proměnilo se to. Budou podplácet voliče v diaspoře. Vedli opravdu silnou kampaň, aby se pokusili přesvědčit lidi o tom, že v diaspoře vlastně lidé nevolí, a zapojili do toho pochybné telegramové kanály i politiky z různých stran, kteří opakovali ty samé falešné příběhy.
Ale nepodařilo se jim lidi přesvědčit, mimo jiné i proto, že proběhla obrovská kampaň, která to lidem vysvětlovala. Šlo o kombinaci ověřování faktů a strategické komunikace. A proto se jim nepodařilo lidi přesvědčit, a to dokonce ani ty, kteří volili ruské strany. Ani oni nevěřili, že volby byly zfalšované.
Rusové provedli operaci, kdy do všech volebních místností v zahraničí vyslali falešné pozorovatele. Nábor lidí prováděli online, přes skupiny na sociálních sítích, cílené reklamy na Facebooku. Platili obrovské peníze, až 700 eur denně.
Ale do této operace s falešnými pozorovateli zapojili tolik lidí, že jsme je odhalili. Měli jsme tehdy lidi, které jsme nasadili v Rumunsku a ve Velké Británii a kteří nám podávali zprávy, posílali nám screenshoty z chatů na WhatsAppu a Telegramu.
Co je tedy jiného?
Už týden po volbách úplně změnili svůj přístup. Omezili výdaje na programy přímého kupování hlasů, všechny měsíční platby do Gagauzie a na další místa prostě zastavili. Oligarcha Ilan Šor ukončil všechny tyto projekty.
Pan Šor obecně investoval hodně peněz a moc se mu to nevrátilo…
Nejsou to jeho peníze. Jsou to peníze z ruského státního rozpočtu. Jemu je to jedno. Navíc jsem si jistý, že on osobně a spousta dalších kradli peníze určené na ovlivňování voleb.
On se o Moldavsko nikdy moc nezajímal, nepotřebuje být u moci. Pro něj to není nic ideologického, udělal si díky tomu kontakty, aby mohl provozovat obrovský byznys s praním špinavých peněz a obcházením sankcí.
Ale k věci: Rusové přesměrovali více peněz na propagandu. Najali spoustu influencerů, kteří publikují na sociálních médiích, šíří falešné příběhy, propagandu a tak dále.
Přešlo to od geopolitických témat k těm domácím. Zaměřují se na instituce, které hrály klíčovou roli v obraně proti jejich zásahům. Nezávislá média, policie, nevládní organizace, občanská společnost a bezpečnostní služby. Takže cokoli se v zemi stane, jakýkoli skandál, jakýkoli incident, okamžitě přicházejí s různými variantami příběhů.
Když jsme spolu zhruba před rokem mluvili, bylo separatistické Podněstří na mizině a bez plynu. Teď se začalo mluvit v souvislosti s integrací do EU o znovuspojení s Moldavskem. Je to možné?
Otázka reintegrace byla nejdřív odložena, ale asi před rokem a půl se začaly dít první malé kroky. Jako například povinnost všech společností registrovat se v moldavské jurisdikci, pokud chtějí exportovat nebo importovat přes moldavské území (což musí – pozn. red.).
V roce 2023 jsme začali říkat, že teď je ten správný okamžik, kvůli ruské agresi na Ukrajině musíme začít podnikat skutečné kroky k přípravě reintegrace, která chce čas. Kritizovali jsme vládu, že v tomto ohledu nic nedělá, říkali, ať počkáme.
Některé členské státy říkají, že Podněstří pro integraci Moldavska nehraje roli. Některé členské státy říkají, že by bylo dobré, aby se země nejprve znovu integrovala, protože kyperský scénář není dobrý. A do toho vstupuje Rusko, pro které je přínosné prosazovat myšlenku, že je nejdřív potřeba se reintegrovat.
Dialog s tamními takzvanými úřady je v poslední době intenzivnější a Rusko je nervózní. Snaží se odradit jak vládu, tak společnost v Moldavsku. Ale mimochodem také evropské partnery, aby s Podněstřím nic nedělali, protože chápou, že postupně ztratí vliv a dojde k faktické reintegraci.
Zůstává otázka přítomnosti ruských vojsk, která ve skutečnosti čítají asi 150 lidí. Maximálně 200, ale o tom pochybuji. Jsou to ruští důstojníci. Všichni ostatní jsou místní lidé s ruským občanstvím. A Rusko je nervózní, bojí se ztratit Podněstří, protože chápe, že lidé na tomto břehu řeky Dněstr také říkají, že místo života bez plynu, bez elektřiny, v neustálých ekonomických otřesech je možná lepší být součástí Moldavska…
Ale abych to shrnul: nemohu říci, že bychom zaznamenali obrovský pokrok, ale ve srovnání s tím, že se více než 20 let od posledních více či méně podstatných pokusů něco udělat nic nedělo, je to na lepší cestě.
Na druhou stranu, víte, vlastně neznám mnoho detailů. Myslíme si, že naše vláda by měla být mnohem transparentnější. Jinak riskujeme, že Rusko bude provádět jakési řízené úniky informací, které má od tamních takzvaných úřadů, což může jít proti nám.
