Šéf švédské tajné služby Thomas Nilsson nedávno v rozhovoru pro deník Financial Times uvedl, že ruská ekonomika je ve skutečnosti mnohem slabší, než naznačují oficiální data. Zmiňoval například reálnou inflaci kolem 15 procent, zatímco ruská centrální banka uvádí méně než šest procent. Kdo má podle vás pravdu?
Některé ukazatele lze ověřit poměrně snadno, jiné nikoliv. Například objem vojenské výroby je přísně tajný a neexistují jasná data, ze kterých by se dal vyvodit. Podobné je to s přesnými objemy těžby ropy a plynu. Co se týče finančních ukazatelů, ty se hodnotí lépe.
U švédského zdroje postrádám metodiku výpočtu oněch 15 procent. Když se podíváme na ceny benzinu v Rusku, ty za posledních pět let vzrostly jen o něco málo přes 20 procent a od začátku letošního roku zhruba o tři procenta. To neodpovídá hyperinflačním scénářům. Na druhou stranu je pravda, že mnoho kategorií zboží zdražilo za rok o 15 až 20 procent a některé za poslední dva až tři roky i více než dvojnásobně…
Nepopírám, že inflace je vyšší, než tvrdí centrální banka, ale nevidím v tom důkaz pro propad hrubého domácího produktu (HDP). Letos inflace pod šest procent neklesne – vzrostly daně, zvyšují se tarify a státní giganti jako Gazprom či RŽD (Ruské železnice – pozn. red.) mají vážné problémy, což je nutí zvyšovat ceny. Rozdíl mezi oficiálními a reálnými daty však odhaduji spíše na dva až tři procentní body, nikoliv na propastných 15 procent.
Pokud je tedy ekonomika slabší, než se zdá, v čem tedy vidíte hlavní strukturální problémy?
Skutečná slabost tkví v něčem jiném. Například v degradaci trhu práce. V Rusku v minulosti došlo k masivnímu nárůstu tzv. osob samostatně výdělečně činných – z 900 tisíc před osmi lety na dnešních více než 15 milionů. To je pětina celkové pracovní síly. Je to pro ně výhodné z daňového pohledu, protože ruští živnostníci platí nízké daně.
Stát ovšem nyní tento systém reformuje, zavádí DPH na jejich služby a zvyšuje daně. Což ekonomiku tvrdě zasáhne a vytvoří další inflační tlaky a předpoklady pro recesi.
Dalším faktorem je blokování internetu. V Rusku tvoří mobilní datový provoz mnohem větší podíl než v USA. Když stát vypíná signál, paralyzuje tím tisíce obchodů a služeb. Jen loni kvůli tomu ruský HDP přišel odhadem o bilion rublů (tedy cca necelého půl procenta loňského HDP Ruska – pozn. ed.). Představte si, že prodáváte něco přes internet a nejde to, chcete objednat kurýra, taxi a podobně…
Ruská ekonomika je uvnitř v mnohem horším stavu, než vypadá navenek. Je technologicky zcela závislá na dovozu, vše se kopíruje nebo kupuje z Číny a kvalita vlastní výroby je mizerná. Přesto bych nesázel na její okamžitý kolaps. Válku v této podobě je ekonomicky schopná vést dál.
O výpadcích a blokaci mobilního internetu v Rusku mluvil v pořadu Spotlight News spolupracovník Aktuálně.cz v Moskvě Jiří Just
Zatím jsme zmínili jenom vnitřní faktory, které se podepisují na ruské ekonomice. Jak do této situace zasahují vnější faktory, jako jsou ceny ropy a krize v Hormuzském průlivu?
Kreml má v tomto směru obrovské štěstí. Původně se počítalo s tím, že nárůst cen ropy bude krátkodobý, ale kvůli napětí kolem Íránu ceny kolem sta dolarů za barel pravděpodobně vydrží minimálně do podzimu. To Rusku nesmírně pomáhá. Jen v dubnu mohou dodatečné příjmy rozpočtu činit nejméně 600 miliard rublů, díky čemuž bude rozpočet přebytkový.
I bez vysokých cen ropy by však Kreml rozpočet pravděpodobně zvládl vytvořit, a to prostřednictvím devalvace rublu. Pokud by kurz oslabil na úroveň 110 rublů za dolar, mohl by stát financovat obranný průmysl za staré ceny a sociální dopady jako valorizace platů odsunout až na další rok. Momentálně tedy státní finance nejsou bezprostředně ohroženy, i když ekonomická dynamika jako taková stagnuje.
Zmiňujete stagnaci. Když jsem s vámi mluvil naposledy, bylo to na začátku roku, kdy jste řekl, že ruská ekonomiku bude stagnovat. Změnilo se něco na vaší prognóze z počátku roku navzdory všem vlivům, které jsme zmínili?
Moje předpověď zůstává stejná: ekonomika bude oscilovat kolem nuly. Oficiální ruské statistiky již za první čtvrtletí ukazují pokles. I když Mezinárodní měnový fond (MMF) mírně vylepšil prognózu na 1,1 procenta, považuji to za předčasné.
Pro růst jsou nezbytné vnitřní podmínky a pozitivní očekávání podnikatelů, a ty v Rusku neexistují. Investiční prostředí je tragické, banky neposkytují úvěry a lidé začali velmi vážně šetřit.
Blokování internetu není jenom ekonomický problém, ale vytváří to v poslední době také silné napětí v ruské společnosti. Jak na to Rusové reagují? Hrozí podle vás nějaké velké protesty?
Co se týče protestů, byl jsem a jsem toho názoru, že žádné nejsou a nebudou. To je můj názor: neexistují a nebudou existovat.
Ano, ve společnosti panuje značná nespokojenost, a to i mezi dříve prokremelskými skupinami. Vypnutí mobilního internetu lidem drasticky mění životní styl a omezuje možnost výdělku. Nicméně nevěřím, že by tato nespokojenost přerostla v masové protesty.
Lidé v Rusku dnes spíše volí únikovou strategii. Počet vyhledávání dotazů na emigraci na Googlu v posledních týdnech dosáhl úrovně ze září 2022, kdy byla vyhlášena mobilizace. Lidé pochopili, že země sklouzává do jakéhosi středověku, ale raději si sbalí kufry a prodají firmu, než aby riskovali život v ulicích.
Zmínil jste, že Rusko je závislé na Číně, odkud importuje důležité technologie a třeba i drony, které využívá na frontě. Existuje ale i nějaká jiná důležitá země?
Čína je nejdůležitější, úplně v jiné váhové kategorii než všichni ostatní. Ano, jsou i další země, jako je Indie, Turecko nebo Spojené arabské emiráty. Jenže zatímco do zemí jako Brazílie, Egypt nebo Indie Rusko především prodává své suroviny a hnojiva, Čína je kritickým dodavatelem technologií.
Od čipů a automobilů až po komponenty pro vojenskou výrobu a drony – téměř vše pochází z Číny. Navíc jüan je v současnosti jedinou zahraniční měnou, v níž Rusko aktivně provádí mezinárodní zúčtování. Bez Číny by ruská ekonomika neudržela hlavu nad vodou.
