Loni bylo v tuzemských věznicích více než devatenáct tisíc lidí. Počet vězněných na sto tisíc obyvatel je jeden z nejvyšších v rámci Evropské unie. Česko navíc trápí i vysoká recidiva. Se zlepšením situace by mohl pomoci i nový projekt, který realizuje ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s dalšími institucemi. Jeho cílem je zefektivnit podporu pro lidi odcházející z výkonu trestu. Nejde navíc o jedinou iniciativu, která se jedincům opouštějícím vězení snaží pomáhat.
Projekt s názvem „Koordinovaná cesta: systém podpory osob po výkonu trestu“ zahájil resort práce 1. října a má fungovat až do roku 2028. Navazuje na inkubační fázi projektu, jež zahrnovala testování ve věznicích v Opavě a Ostrově nad Ohří. Už tato zkušební fáze ukázala, že klíčem k úspěšnému návratu propuštěného do společnosti není pouze pomoc po propuštění, ale především včasná příprava ještě během samotného pobytu ve věznici. Podle webu Česká justice se pilotních aktivit zúčastnilo sedm odsouzených.
„Základem této fáze byla moderovaná setkání za účasti odsouzeného, sociálního kurátora od obce, sociálního pracovníka věznice a dalších odborníků, kteří mohou pomoci řešit situaci odsouzeného. Setkání probíhala ještě před propuštěním a jejich výstupem byl individuální plán podpory obsahující konkrétní kroky, kontakty a doporučení v oblasti bydlení, zaměstnání, dluhů, zdraví nebo sociální podpory,“ vysvětlilo ministerstvo.
Individuální plán má sloužit odsouzenému jako návod pro stabilní začátek na svobodě a sociálnímu kurátorovi má pomoci efektivně strukturovat pomoc. Moderované setkání zase přináší klíčovou koordinaci, protože propojuje všechny zapojené organizace, sjednocuje jejich pohled na situaci klienta a mění obecné informace v konkrétní úkoly, priority a termíny. Cílem dle resortu nebylo zakládat novou službu, ale lépe zkoordinovat stávající pomoc.
Pilotní projekt nesl název „Změna přístupu v práci s osobami před propuštěním a po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody“. Podle resortu reagoval na skutečnost, že osoby opouštějící výkon trestu představují jednu z nejvíce ohrožených skupin z hlediska sociálního vyloučení, opakované trestné činnosti a závislosti na veřejných systémech podpory.
Do nového projektu, který navazuje na pilotní fázi, se dle serveru Česká justice zapojí až osmdesát odsouzených. Nadále zůstává cílem propojit pracovníky věznic, sociální kurátory i další odborníky tak, aby bylo možné společně s odsouzeným před propuštěním připravit konkrétní plán pro řešení jeho bydlení, zaměstnání, dluhů, zdraví nebo sociální podpory.
Po propuštění totiž musí lidé mnohdy řešit všechny tyto záležitosti najednou. A ačkoliv podpora existuje, nebývá podle ministerstva práce vždy dobře propojená. „Úspěšná reintegrace po výkonu trestu nezačíná v den propuštění. Začíná už ve věznici,“ zdůraznil resort.
Na projektu se podílí i vězeňská služba
Na projektu ale spolupracují i další instituce. Patří mezi ně též Vězeňská služba ČR. „Úlohou vězeňské služby je zejména zapojení sociálních pracovníků věznic do přípravy odsouzených na propuštění, spolupráce při tvorbě individuálních plánů podpory a propojení klientů s navazujícími službami, které budou moci využívat po návratu do běžného života,“ vysvětlila pro ČT24 tisková mluvčí vězeňské služby Markéta Machová Prunerová.
Příprava na návrat do společnosti je dle ní nedílnou součástí odborného zacházení s odsouzenými. Kromě sociálních pracovníků věznic se na této přípravě podílejí i psychologové, terapeuti, speciální pedagogové a vychovatelé. „Ti realizují vzdělávací, poradenské a terapeutické programy zaměřené na převzetí odpovědnosti za vlastní situaci, rozvoj sociálních dovedností a schopnost řešit problémy zákonným způsobem,“ upřesnila Machová Prunerová.
Cílem podle ní je, aby odsouzený neopouštěl věznici pouze s rozhodnutím o propuštění, ale také s konkrétní představou o dalších krocích a s navázanými kontakty na osoby a organizace, které mu mohou po propuštění pomoci. Věznice proto spolupracují se státními i nestátními organizacemi.
Díky novinkám, které přináší projekt „Koordinovaná cesta: systém podpory osob po výkonu trestu“, mohou být navazující služby připraveny předem a podpora odsouzeného může plynule pokračovat i po jeho návratu do společnosti. „Projekt tak posiluje kontinuitu sociální práce a podporuje koordinovaný přístup všech zapojených subjektů,“ doplnila Machová Prunerová.
Osobám před propuštěním pomáhá i další platforma
V návratu do běžného života vězňům pomáhá také platforma proVystup.cz. I jejím cílem je zlepšit dostupnost a koordinaci podpory pro lidi ve výkonu trestu a po jejich propuštění z vězení. Nabízí srozumitelný přehled organizací, služeb a programů řešících oblast bydlení, zaměstnání, dluhového poradenství, závislostí na alkoholu či drogách i další životní situace. Projekt by měl zároveň zjednodušit a zrychlit činnost lidí, kteří s odsouzenými pracují. Díky databázi totiž snadněji najdou vhodnou pomoc pro své klienty. S platformou ale mohou pracovat i sami klienti.
Přes filtr okresů a měst lze skrze ni snadno dohledat konkrétní organizace a jejich zaměření, aktuální volné kapacity nabízených programů a potřebné kontakty. Zájemci mohou vyhledávat buď fulltextově, či prostřednictvím předpřipraveného seznamu například také pomoc psychologa, duchovní podporu, rekvalifikační kurzy, probační programy, právní poradenství nebo třeba i darované oblečení.
Včasná a dobře dostupná pomoc pachatelům trestné činnosti je dle expertů klíčová pro to, aby u nich nenastala recidiva. To už v květnu potvrdil i generální ředitel Vězeňské služby ČR Tomáš Hůlka. „Ve chvíli, kdy je člověk propuštěn na svobodu, možnosti vězeňské služby končí. K tomu, aby úsilí investované do něj během výkonu trestu nepřišlo vniveč, je potřeba, aby existovala funkční síť organizací, které ho mohou v jeho návratu podpořit,“ konstatoval.
Cílem je mimo jiné snížení recidivy
Projekty jako „Koordinovaná cesta: systém podpory osob po výkonu trestu“ či proVystup.cz by tak mohly mimo jiné napomoci právě ke snížení recidivy, která je v Česku poměrně vysoká. Podle resortu práce a sociálních věcí výzkumy ukazují, že se kriminálního jednání dopouští do dvou let po propuštění zhruba padesát procent osob, přičemž nejkritičtějším obdobím je prvních šest měsíců – a to zejména u pachatelů majetkové trestné činnosti.
Jiné číslo uvádí Asociace organizací v oblasti vězeňství (AOOV), která se odvolává na analýzu České priority z roku 2024. Dle dostupných dat se dvě třetiny propuštěných během svého života vrátí do vězení a třicet procent se vrací už do dvou let od propuštění. „S recidivou jsou spojeny také vysoké náklady pro stát. Provoz vězeňství stojí ročně více než 13,5 miliardy korun a průměrné denní výdaje na jednu vězněnou osobu se pohybují kolem dvou tisíc,“ uvedla pro ČT24 výkonná ředitelka AOOV Zuzana Tinglová.
Vysoká recidiva je podle ní důvodem k zamyšlení nad tím, jak účinně dokážeme předcházet další trestné činnosti. „Za jeden z problémů považujeme nedostatečnou návaznost odborné práce ve věznicích a po propuštění. Podpora bývá roztříštěná mezi řadu aktérů, jejich spolupráce není vždy dostatečně provázaná a kapacity resocializačních programů a navazujících služeb jsou omezené,“ podotkla Tinglová s tím, že je potřebná „účinná příprava na návrat do běžného života a dostupná odborná podpora po propuštění“.
V souvislosti s tím Tinglová označila projekt „Koordinovaná cesta: systém podpory osob po výkonu trestu“ za „smysluplný“. Podobný princip dle ní rozvíjí i AOOV prostřednictvím už zmíněné platformy proVystup.cz. „Asociace spolupracuje s Vězeňskou službou ČR na tom, aby platformu zpřístupnila i klientům ve výkonu trestu. To by znamenalo zásadní změnu – povede to k větší samostatnosti a aktivaci klientů, aby se snažili řešit svou situaci a zajistit si potřebné služby svými silami,“ nastínila další plány.
AOOV ovšem dle Tinglové považuje za důležité, aby projekty zaměřené na koordinaci nebyly jen časově omezenými iniciativami, ale aby se jejich ověřené postupy staly trvalou součástí systému. „Úspěšný návrat člověka do společnosti totiž prospívá nejen jemu samotnému, ale i jeho blízkým a bezpečnosti celé společnosti,“ zdůraznila.
Inspirace ze zahraničí
Inspirovat se tuzemsko může i v zahraničí. Tinglová konkrétně zmínila Norsko a Finsko, jejichž přístup k vězeňství dle ní klade důraz na přípravu na návrat do společnosti, zachování sociálních vazeb a podporu samostatného života po propuštění. „Nejde přitom o to, jednoduše převzít jeden zahraniční model, ale podívat se na principy, které mohou fungovat i v českých podmínkách,“ je přesvědčená.
Za důležitý princip označila Tinglová například normalizaci života ve vězení, aby si lidé mohli v maximální možné míře zachovat podmínky a dovednosti potřebné pro běžný život. Důležitý je podle ní rovněž individuální přístup a práce s konkrétními příčinami trestné činnosti a potřebami každého jednotlivce. „Právě v této oblasti by mohly významně pomoci například probační programy, které jsou klíčovým nástrojem pro soudce pro zacílení příčin trestné činnosti a řešení případných rizik recidivy u odsouzeného nebo podmíněně propuštěného,“ poznamenala.
Podstatná je dle Tinglové i zmíněná příprava na propouštění a návaznost služeb či spolupráce veřejných institucí a neziskových organizací. Zdůraznila však, že zahraniční zkušenosti je třeba hodnotit v kontextu, protože na míru recidivy mají vliv i faktory jako složení skupiny propuštěných, délka sledování, způsob evidence nových trestných činů a širší sociální a ekonomické podmínky.
„Pro Českou republiku je proto důležité nejen sledovat zahraniční příklady, ale také systematicky vyhodnocovat vlastní opatření. Potřebujeme vědět, jaké typy podpory fungují, pro koho a za jakých podmínek. Právě na těchto poznatcích by měla stát dlouhodobá politika,“ uzavřela výkonná ředitelka AOOV.
Otevřené věznice
Další snahou o to, jak snížit recidivu, je třeba také formát otevřených věznic. Jejich smyslem je posílit pracovní návyky odsouzených, jejich odpovědnost a schopnost fungovat mimo vězení. Podmínky tam proto připomínají realitu života na svobodě, takže vězni musejí chodit do práce a plnit další každodenní úkoly.
Česko se u těchto projektů inspirovalo právě v severských zemích, kde jsou běžné. Podle Hůlky by nicméně byla výstižnějším názvem „komunitní“ věznice, nikoliv otevřená, což mylně vzbuzuje dojem rozvolněných pravidel.
První tuzemská otevřená věznice funguje v areálu té jiřické ve středních Čechách od roku 2017. Má kapacitu 32 míst a pobývají v ní muži. Všichni mají práci, většinou na venkovních pracovištích. Mezi jejich další úkoly patří mytí nádobí, praní oblečení nebo péče o zvířata. Starají se i o štěňata budoucích vodicích psů. Recidiva tamních mužů je jedenáctiprocentní.
Od června 2027 by měla ve Velkých Přílepech u Prahy fungovat další otevřená věznice, která bude mít kapacitu pro 32 odsouzených žen v nejnižším stupni zabezpečení. Hůlka už na jaře řekl, že další otevřenou věznici by rád vybudoval v Bělušicích v Ústeckém kraji.
Vloni bylo v tuzemsku téměř dvacet tisíc vězňů
Vysoká recidiva, kterou se výše uvedené organizace a iniciativy snaží snížit, má vliv i na další faktory. Jedním z nich je vysoká naplněnost věznic – ke konci loňského roku byly plné z 97 procent. Podle Českého statistického úřadu bylo v roce 2025 ve věznicích celkem 19 359 osob. Počet je sice o něco nižší, než tomu bylo například v roce 2018, zároveň ale vyšší než v roce 2021. Do této statistiky jsou započítáni jak odsouzení (osoby ve výkonu trestu odnětí svobody), tak obvinění (ve výkonu vazby) a chovanci (osoby ve výkonu zabezpečovací detence).
Pokud se data zúží pouze na odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody, bylo takových lidí loni 17 590, přičemž 5805 z nich byly osoby dosud netrestané a 11 785 recidivisté. Z toho vyplývá, že recidivisté tvořili z tohoto počtu více než dvě třetiny. Nutno ovšem dodat, že níže uvedená čísla už neukazují, pokolikáté byla daná osoba ve výkonu trestu či po jak dlouhé době k recidivě došlo.
Podle dat Eurostatu bylo v roce 2024 v Česku 178,3 vězněných osob na sto tisíc obyvatel, což bylo čtvrté nejvyšší číslo v Evropské unii. Vyšší cifru vykazovaly jen Maďarsko, Polsko a Lotyšsko. Na opačné straně žebříčku se pak umístilo Finsko, Nizozemsko a Dánsko.
S vysokou naplněností kapacity věznic ale nemá problém jen tuzemsko. Mezinárodní organizace Rada Evropy, která sdružuje 46 zemí kontinentu, ve své pravidelné zprávě zveřejněné letos v květnu konstatovala, že věznice jsou přeplněné v řadě evropských zemí. Přibývá v nich navíc žen a starších lidí, přičemž větší počet vězňů ve vyšším věku může v budoucnu představovat nové provozní výzvy týkající se například jejich větších zdravotních potřeb či omezené mobility.
Reforma trestního zákoníku
Částečné ulehčení českým věznicím měla od letošního roku přinést novela trestního zákoníku, která šířeji využívá jiné tresty než odnětí svobody a vyjmula z katalogu trestných činů některá dříve trestná jednání – například držení konopí pro vlastní potřebu či neplacení výživného.
Podle textu na webu Dostupný advokát šlo o reakci na fakt, že tuzemské soudy sice ve velké části případů alternativní tresty ukládaly, avšak významná část odsouzených nakonec stejně skončila ve výkonu trestu odnětí svobody. Důvodem mohla být třeba kumulace více na sobě nezávislých sankcí, jejichž výsledkem následně byly dlouhé tresty vězení, které často vznikly z původně méně závažné trestné činnosti.
Reforma sice k poklesu zaplněnosti částečně přispěla, avšak zařízení i tak v létě zůstávala téměř plná. Po reformě se do letošního července počet lidí odsouzených k nepodmíněnému trestu snížil přibližně o dva procentní body. Podle vězeňské služby ale takový pokles práci personálu výrazně neusnadnil a tuzemské věznice nadále zůstávaly plné přibližně z 95 procent. Podle vyjádření ministerstva spravedlnosti pro ČT24 nicméně dopad reformy na základě celoročních statistik „zatím vyhodnotit nelze“.
Nynější vládní koalice každopádně usiluje o to, aby byly tresty za neplacení výživného znovu zpřísněny. Před třetím čtením je v Poslanecké sněmovně novela trestního práva, podle které by mělo od ledna hrozit až dvouleté vězení lidem, kteří neplatí i z nedbalosti výživné déle než čtyři měsíce a vydají tím vyživovaného člověka do nebezpečí nouze.
Koaliční novela vrací postih i ostatních případů neplacení alimentů, které přesáhne třetinu roku. Podmínkou by ale bylo úmyslné neplnění povinnosti. Soudy by za ně mohly ukládat až roční vězení. K nepodmíněnému trestu by ovšem mohly přistoupit jen v zájmu ochrany společnosti nebo pokud by neexistovala naděje, že „by pachatele bylo možné napravit jiným trestem“.
Ve sněmovně je i novela trestních předpisů, která navrhuje zavést povinné pojištění pro případ škody nebo újmy na zdraví při výkonu obecně prospěšných prací. „Obavy z odpovědnosti za úrazy a škody totiž některé organizace odrazují od přijímání odsouzených,“ vysvětlila pro ČT24 Marcela Nevšímalová z odboru komunikace ministerstva spravedlnosti, podle níž by náklady na pojištění v odůvodněných případech mohla hradit Probační a mediační služba – pokud by předem souhlasila s podobou pojistné smlouvy. Po dohodě s organizací by pojištění mohla také sama sjednat v její prospěch. „Cílem je usnadnit organizacím zapojení a podpořit využívání tohoto alternativního trestu,“ vysvětlila Nevšímalová.