„Bavil jsem se před několika lety na večeři s jedním marockým ministrem. Tak jsem se ho zeptal: ‚Jak je možné, že čtvrtina všech ilegálů, kteří pronikli do Slovinska, je z Maroka? Jste krásná země, tak proč z ní odcházejí?‘ A on na to opáčil: ‚A proč je přijímáte?‘“ popisuje v rozhovoru pro portál Visegrad24 slovinský premiér Janez Janša.
Související
Maročanova odpověď mu nestačila, a tak pokračoval v dotazech: „Kde se bere to číslo?“ A odpověď ho šokovala. Podle marockého ministra se hodně z těchto lidí snaží uniknout spravedlnosti. „Jsou to zloději, drobní kriminálníci. A náš systém funguje tak, že když někoho dopadneme při takové činnosti, není úplně v našem zájmu ho hned postavit před soud, odsoudit, poslat do vězení, pak ho propustit, on zase něco ukradne a tak pořád dokola. Raději chvíli počkáme. A oni utečou do Evropy a je to váš problém. Není to oficiální politika, ale tak to je.“
Janša v rozhovoru přiznává, že ho odpověď šokovala. Poděkoval nicméně Maročanovi za jeho upřímnost a pokračoval v konverzaci: „Chápete, že exportujete vaše problémy do Evropy?“ Jenže se dočkal zopakování první odpovědi: „Tak proč je přijímáte?“
I současná migrační krize ve španělské enklávě Ceuta ukazuje na jasnou marockou stopu. Spouštěčem se pravděpodobně stalo aktuální rozhodnutí španělského nejvyššího soudu, že takzvané okamžité návraty, které španělské bezpečnostní složky dosud běžně aplikovaly na migranty zachycené na moři nebo na plážích enkláv Ceuta a Melilla, jsou nezákonné. Podle nového pravidla musí španělské úřady s každým migrantem chyceným na moři zahájit standardní, zdlouhavé a administrativně náročné imigrační řízení.
Tohoto rozsudku okamžitě využily převaděčské sítě v severním Maroku. Přes sociální sítě začaly masivně šířit zprávu (částečně zkreslenou), že hranice jsou de facto otevřené a že Španělsko již nemůže nikoho z moře ihned vrátit zpět. To vyvolalo dominový efekt a okamžitý pokus tisíců lidí přeplavat do Ceuty.
Toho se ale marocké úřady zjevně rozhodly využít k nátlaku na Španělsko. Španělský premiér Pedro Sánchez totiž 20. července 2026 podnikl oficiální státní návštěvu Alžíru, se kterým má Maroko dlouhodobě nepřátelský vztah (obě země spolu ani neudržují diplomatické vztahy). Migrační krize na hranici s Ceutou začala pár dní poté za blahosklonného přihlížení marockých orgánů.
Marocká policie sice s postupujícím časem začala hranice opět uzavírat a stovky lidí z moře vytahovat, v první chvíli však nechala migrantům volné pole. Byla to jasná výzva Madridu: „Podívejte se, co se stane během několika hodin, když na chvíli polevíme.“
Marocké bezpečnostní orgány přitom mají kapacitu hranici uhlídat, ostatně z EU i přímo ze Španělska speciálně na ochranu hranic proudí do Maroka stovky milionů eur. A jestli je někde v Africe vše pod kontrolou, tak v Maroku.
Marocký král a vláda kladou absolutní důraz na stabilitu, vnitřní bezpečnost a kontrolu hranic. Země má mimořádně vysokou koncentraci bezpečnostních složek v poměru k počtu obyvatel a díky tomu je také mimořádně bezpečná. Jen tajné služby přímo zaměstnávají desítky tisíc lidí a navíc disponují obrovskou sítí placených i neplacených informátorů. I díky tomu se ale v zemi stane méně teroristických útoků než ve Francii.
