Téměř okamžitě poté, co byla bývalá soudkyně Mezinárodního trestního soudu (ICC) Navi Pillayová oznámena jako letošní laureátka Nobelovy ceny za mír, Trumpova administrativa uvalila na soud rozsáhlé sankce. Pro soudkyni ICC Kimberly Prostovou však tlak z Washingtonu není ničím novým. Kanadská soudkyně čelí osobním americkým sankcím už téměř dva roky. „Jde o poměrně mimořádný útok na soud,“ řekla v exkluzivním rozhovoru pro LRT.lt.
Když na ni byly loni v únoru uvaleny sankce, kanadská soudkyně Prostová jejich dopady pocítila okamžitě. Její platební karty vydané v Nizozemsku a Kanadě byly zablokovány. Přestože si dokázala zachovat přístup k několika bankovním účtům, bankovní služby má nadále velmi omezené a často jsou blokovány i drobné převody. Soudkyně také ztratila přístup k placeným službám společností Apple, Google a Amazon a přišla o možnost cestovat do Spojených států. Od soudců, na něž byly uvaleny sankce, se distancovala dokonce i francouzská společnost, která se rozhodla přestat proplácet jejich nároky na zdravotní pojištění.
Nejnovějším úderem ze strany Spojených států je uvalení sankcí přímo na ICC, jejichž cílem je finančně paralyzovat soud.
„Snažíme se být odolní, ale jde o velmi závažnou věc, a proto je tak důležité, aby všichni rozuměli tomu, co se děje,“ zdůrazňuje.
Ironií osudu se Prostová, která nedávno navštívila Vilnius, zúčastnila konference Disinfo2026, od jejíhož pořádání Litva podle zpráv médií údajně také ustoupila poté, co na ni Spojené státy vyvíjely tlak.
Přesto, navzdory útoku USA na Mezinárodní trestní soud, Prostová trvá na tom, že to nenahlodá odhodlání soudců ani nezastaví jejich práci.
„Soud bude i nadále plnit svůj důležitý mandát a vykonávat spravedlnost,“ zdůrazňuje.
Před více než rokem na vás Spojené státy uvalily sankce. Jaká byla vaše první reakce, když jste se o tom dozvěděla?
Všichni jsme věděli – všichni soudci, volení představitelé i zaměstnanci – že toto nařízení prezidenta existuje a že vždy dávali najevo, že na seznam budou postupně přidáváni další jednotlivci. V tomto smyslu to nebylo úplně nečekané, protože jsem o tom obecně věděla.
Ale myslím, že mě to přece jen zaskočilo, protože jsem vzhledem ke své práci neviděla žádný konkrétní důvod, proč by se to mělo týkat právě mě. Několik minut jsem to zpracovávala a pak jsem si uvědomila, že se s touto novou realitou budu muset nějak vyrovnat.
Ironií osudu jsem pět let působila jako veřejná ochránkyně práv při sankčním výboru Rady bezpečnosti OSN pro al-Káidu, takže jsem s tím měla bohaté zkušenosti. Vedla jsem rozhovory s mnoha lidmi, na které se vztahovaly sankce OSN, ale postupně mi došlo, že dokud to člověk nezažije sám, nemůže plně pochopit, jaké to je.
Jak vás to osobně ovlivnilo a jak se to promítlo do vašeho každodenního života?
Opravdu to proniká do každodenního života, protože to ovlivňuje takové běžné věci, které člověk považuje za samozřejmost.
Především vám okamžitě zruší všechny platební karty bez ohledu na to, v jaké zemi byly vydány. Mně tak byly okamžitě zrušeny karty vydané v Kanadě i Nizozemsku, a to kvůli vlivu Spojených států na finanční systém a systém SWIFT.
Pak přichází obava o přístup k bankovním službám, protože banky se jednoduše mohou rozhodnout, že s vámi nechtějí obchodovat. Může jít čistě o jejich obchodní rozhodnutí, a to i v případě, že nejde o americké banky.
Pak jsou tu všechny ty služby, které jsou v našem životě tak hluboce zakořeněné – počítače, takže například Apple, a samozřejmě mi přestala fungovat i služba Apple Wallet. Totéž platí pro Google a všechny placené služby. Člověk neví, co mu zruší a co ne, přičemž mezi jednotlivými soudci se to liší. I tato nahodilost situaci svým způsobem ještě zhoršuje, protože nic není předvídatelné. Mohu provádět bankovní převody a moje banka mi s nimi pomůže, ale přijmou ostatní banky tyto peníze? Mohou mi lidé posílat peníze ze svých bankovních účtů?
Pak je tu celkový psychologický dopad. Prakticky celý život jsem pracovala v oblasti trestní justice, stejně jako moji kolegové v oblasti lidských práv a trestní justice, a najednou se ocitnete na seznamu vedle lidí, kteří jsou údajně zapojeni do porušování lidských práv, terorismu a organizovaného zločinu. Zařadí vás do stejné kategorie, a to je velmi těžké.
To alespoň trochu ukazuje, čemu čelíme. Do Spojených států samozřejmě nemohu cestovat. Některým mým kolegům, kteří mají například děti ve Spojených státech, ruší víza. Situace je také velmi komplikovaná, pokud máte manžela či manželku nebo dítě, kteří jsou americkými občany. Já takové okolnosti nemám, ale moji sourozenci v Kanadě mají velké obavy z překračování hranic. Zatím to zvládli.
Spojené státy uvádějí, že na vás uvalily sankce kvůli vaší roli při schválení vyšetřování Mezinárodního trestního soudu týkajícího se amerického personálu v Afghánistánu. Mohla byste toto rozhodnutí vysvětlit a říct, proč si myslíte, že byly sankce uvaleny?
Opravdu si nejsem jistá, abych pravdu řekla.
Moje role v této věci byla velmi omezená. Před šesti lety, ještě než se tato administrativa vůbec dostala k moci, jsem dočasně působila v odvolacím senátu. Jsem soudkyně soudu prvního stupně a tehdy jsem zastupovala jiného soudce. Zabývali jsme se odvoláním žalobce proti rozhodnutí přípravného senátu, který odmítl povolit zahájení vyšetřování v Afghánistánu.
Proč na mě uvalili sankce až šest let poté, to vůbec netuším.
Bylo to úplně na začátku, kdy se řešila všechna obvinění z ohavných zločinů spáchaných Talibanem, Islámským státem, různými vojenskými silami a také americkými představiteli v souvislosti s jejich působením v Afghánistánu.
Jednomyslně jsme na základě toho, co považuji za přesvědčivé důkazy a jasné právní normy, povolili žalobci provést vyšetřování, včetně jeho části týkající se Spojených států. Je však třeba dodat, že zhruba o dva roky později se žalobce, který musel rozhodovat mezi řadou různých oblastí a situací, rozhodl dát americké části vyšetřování nižší prioritu a zaměřit se na ostatní zločiny v Afghánistánu a na další situace.
Takže v současnosti neprobíhá žádné vyšetřování americké části afghánské kauzy a já nemám žádnou další roli v žádném z vyšetřování týkajících se situace v Izraeli a Gaze ani Afghánistánu.
A proč na mě tedy uvalili sankce až šest let poté, to vůbec netuším.
Chtěla bych se trochu věnovat širšímu kontextu tohoto nátlaku. Prezident Donald Trump a členové jeho administrativy ICC ostře kritizují. V OSN dokonce označil soud za „vymknutý kontrole“, vás za součást „skupiny zlých lidí“ a vyzval státy, aby soud opustily. Čelil ICC někdy takové míře politického nátlaku?
Tohle je v něčem jedinečné. ICC se dlouhodobě potýká s problémy, které mohou souviset s geopolitikou, chcete-li, a s podobnými formami nátlaku. Například v počátcích, za administrativy George W. Bushe, vedly Spojené státy kampaň, jejímž cílem bylo přimět státy, které jsou smluvními stranami soudu, k podpisu dohod podle článku 98, v nichž se zavázaly, že nikdy nepředají americký personál. I to bylo součástí stejného odporu vůči soudu. Řekla bych ale, že současná situace je poměrně extrémní.
Mám ale i kolegy, na které Ruská federace rovněž vydala zatykače a kteří byli v nepřítomnosti odsouzeni za svou práci související s případem Ukrajiny.
Jde ale o mimořádný útok na soud. Chci zdůraznit, že to neříkám proto, abych si stěžovala na to, co se mi v životě stalo. Mohu vám říct, že jsem působila v senátu, který rozhodoval v procesu týkajícím se Srebrenice, a také jsem soudila případy u ICC. Když to srovnám s tím, co jsem viděla v životech jiných lidí, jsou tohle jen nepříjemnosti. Podstatný je ale účel těchto opatření, a právě v tom je tato situace výjimečná. Jde o nehorázný útok na nezávislost soudců a právní stát. Vzkaz zní: Musíte rozhodovat případy tak, jak chceme my, nebo nesmíte vykonávat svou práci. Jinak proti vám tato opatření uplatníme.
Podle mého názoru je to od vlády Spojených států skutečně šokující postoj.
Jde o nehorázný útok na nezávislost soudců a právní stát.
V návaznosti na to, jak závažné riziko představuje tento útok na soud, jak říkáte, když se soudci stávají terčem sankcí a Spojené státy zjevně aktivně a zcela otevřeně zpochybňují práci soudu? A jak to ovlivňuje jeho soudní nezávislost?
Mohu vás ujistit, že to soudní nezávislost ICC neovlivňuje. Myslím, že jsem v každém rozhovoru velmi jasně řekla, že budeme pokračovat. Budeme i nadále zkoumat důkazy a fakta, uplatňovat právo a postupovat objektivně. Objektivně v obou směrech, bez stranění komukoli a bez obav.
Budeme takto pokračovat ve své práci a soud bude i nadále plnit svůj důležitý mandát a vykonávat spravedlnost v těchto situacích. Nemám obavy, že by se to někdy mělo zastavit. Nepovažuji to za konec ICC, systému Římského statutu ani mezinárodního práva.
Musíme si ale uvědomit, jak závažný tento útok je. Ministr zahraničí Marco Rubio prohlásil: „Chceme ICC rozebrat cihlu po cihle.“ A to vedle výroků prezidenta na Valném shromáždění OSN.
O jejich záměru už tedy není třeba spekulovat, a právě tím se musíme zabývat. Opatření, která používají, mohou mít ochromující dopad. Neovlivní naši hlavní činnost, ale veškeré kapacity, které bychom jinak mohli věnovat jiným opatřením, nyní směřují k ochraně soudu. A právě v tom spočívá současná hrozba – že zasáhnou samotnou instituci, což má samozřejmě nejrůznější důsledky pro smlouvy, vyplácení mezd a všechny tyto záležitosti.
Snažíme se být odolní, ale jde o velmi závažnou věc, a proto je tak důležité, aby všichni rozuměli tomu, co se děje.
Jednou z největších kritik mezinárodní justice je, že se jí nedaří dosáhnout na ty nejmocnější. ICC vydal zatykače na ruského vládce Vladimira Putina a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. V současnosti je však poměrně těžké představit si, že by se kterýkoli z nich před soud skutečně dostavil. Co se podle vás musí stát, aby tyto politické představitele bylo nakonec možné postavit před soud a zajistit jim spravedlivý proces?
Na tu otázku odpovím tak trochu v abstraktní rovině.
Pokud jde o samotný proces, vydali jsme na tyto osoby zatykače. Ty mají samy o sobě velký význam. Jejich vydání se opírá o právní posouzení, které neprovádí pouze žalobce, ale také senát soudu, jenž dospěl k závěru, že existují dostatečné důkazy pro vydání zatykačů. Všechny státy, které jsou smluvními stranami soudu, mají povinnost tyto osoby zatknout. To je tedy samotný proces.
Obecně si ale myslím, že pokud se podíváme na celou historii mezinárodní trestní justice, nejsme prvním soudem, který vydal zatykače na úřadující hlavy států. Samozřejmě tu byl případ Slobodana Miloševiče před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii a také Charlese Taylora, jehož projednával Zvláštní soud pro Sierru Leone.
Jak případy u ICC dopadnou, ukáže až čas. V těchto případech se však ukázalo, že jde o dlouhodobý proces. Nakonec stanuli před soudem jak Charles Taylor, tak Slobodan Milošević. Milošević zemřel před vynesením rozsudku, zatímco Taylor byl odsouzen.
Myslím si ale, že to dokazuje, že je to možné. Zatykače mohou být vykonány a právo může platit pro všechny stejně. Právě to stanoví Římský statut – bez ohledu na úřední postavení či funkci dané osoby. Stále tedy věřím, že je to možné, a doufám, že tomu tak bude i v případech u ICC. Vím, že to možné je.
Jaká bude skutečnost, ukáže až čas.
Litva patří k nejvýraznějším zastáncům vyvození odpovědnosti za zločiny spáchané během ruské války na Ukrajině. Hraje důležitou roli při vzniku zvláštního tribunálu pro zločin agrese proti Ukrajině. Nevím, jestli jste si toho všimla, ale ve Vilniusu je velký nápis adresovaný ruskému prezidentovi, na kterém stojí: „Putine, Haag na vás čeká.“ Znovu se tedy vracím k otázce, že je těžké si představit, že se tam skutečně dostaví. Jak osobně vnímáte spravedlnost v takových případech?
To je skvělá otázka. Zeptejte se mě na ni 10. března 2027 v 17:00, až už nebudu soudkyní ICC.
Ráda budu mluvit o své vizi mezinárodní trestní spravedlnosti a o vykonávání těchto zatykačů. Uvedla bych například, že když jsem působila u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, Milošević už byl zatčen, ale znám lidi, kteří tam byli od samého začátku a tehdy vyjadřovali názor, že se Milošević před tribunál nikdy nedostaví.
Znovu se musíme dívat na celý proces, na to, čeho může mezinárodní spravedlnost dosáhnout, a budeme muset počkat a uvidíme.
Ale konkrétně o tomto případu se nebudu vyjadřovat.
Máme také (bývalého filipínského prezidenta, pozn. red.) Rodriga Duterteho. Už není hlavou státu, ale k soudu se dostavil, přestože zatykače na něj byly vydány ještě v době, kdy byl ve funkci. Ukáže to až čas.
Litva je velmi důležitým a po celou dobu existence ICC také velmi aktivním podporovatelem soudu. Je mu velmi oddaná a doufám, že to tak bude i nadále.
Litva se o ICC tolik zasazuje kvůli naší silné podpoře Ukrajiny. Obecně Litva ICC velmi výrazně podporuje, zároveň však dostáváme určité signály z Washingtonu. Litvě bylo řečeno, že otázka ICC je obzvlášť důležitá pro země, na jejichž území jsou rozmístěny americké jednotky. Jak víte, vzhledem ke geopolitickým hrozbám a hrozbě války je to pro nás velmi znepokojivá otázka. Musím ale říct, že USA zatím výslovně neuvedly, že by stáhly své jednotky, pokud zůstaneme členem soudu.
Co byste vzkázala zemím, jako je ta naše, které důrazně podporují ICC a mezinárodní spravedlnost, ale zároveň čelí geopolitickému tlaku?
Jednoduše bych tuto otázku otevřela na nejvyšší úrovni. Litva je velmi důležitým a po celou dobu existence ICC také velmi aktivním podporovatelem soudu. Je mu velmi oddaná a doufám, že to tak bude i nadále.
Každá země musí řídit své vztahy s ostatními státy. Například i moje země musí pečlivě řídit vztahy se Spojenými státy. Jednoduše doufám, že každá země dá přednost tomu, co je podle mě pro naši „globální vesnici“, jak jí ráda říkám, naprosto zásadní – právnímu státu, spravedlnosti pro oběti a ukončení beztrestnosti za nejzávažnější zločiny.
A doufám, že najdou jiné způsoby, doufám, že všechny naše státy najdou cesty prostřednictvím diplomacie, prostřednictvím podpory, prostřednictvím prohlášení, která zašlou velmi jasnou zprávu, že jsou vždy ochotni se zapojit a konzultovat, ale to jsou naše hodnoty a principy, které je třeba udržovat. V to velmi doufám a jsem si docela jistá, že Litva bude pokračovat tímto směrem.
Abych zopakovala slova nizozemského premiéra Roba Jettena z Valného shromáždění OSN, která teď všichni poměrně často citujeme: „Ruce pryč od ICC.“
V to tedy doufám.
Článek napsala Ieva Kuraityteová, LRT.lt (LRT_EN), poprvé byl publikován 14. října 2026 v 08:19 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.