Terčem kritiky se stala benešovská soudkyně Sandra Kimmelová, která rozhodla o zrušení pěstounské péče, odebrala ani ne tříletou Viktorku z péče pěstounky Lucie a přesunula ji biologickým rodičům. Na žádost otce.
Soudkyně nicméně rozhodla na doporučení Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). „Těch rizik tam ale bylo tolik, soudkyně o nich věděla a i přes doporučení OSPOD mohla rozhodnout jinak,“ říká v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz advokátka pěstounky a senátorka Hana Marvanová. Například to, že otec v minulosti s nabitou zbraní v ruce vyhrožoval své matce smrtí. Marvanová má přístup do opatrovnického i soudního spisu, nyní odhaluje detaily celé kauzy a popisuje, co všechno soud věděl. A co podle ní zanedbal.
Kdo podle vás nese hlavní podíl viny na smrti malé Viktorky? Lze to jednoznačně říct?
Mohu mluvit jen za sebe a na základě toho, co jsem zjistila. Jednak pochybil soud. Neměl vůbec vysoce rizikovým rodičům malou Viktorku svěřovat. Neměl vůbec rušit pěstounskou péči a dát ji biologickým rodičům. A to vzhledem k tomu, o kolika rizicích věděl.
Můžete ta rizika popsat?
Šlo o závislost obou rodičů na návykových látkách, zejména pervitinu. Holčičku matka odložila už v porodnici. Původně ani otec nebyl zapsán do rodného listu. Není to o vrácení dítěte do biologické rodiny. Viktorka od malička vyrůstala v náhradní pěstounské péči. Teprve když holčičce byly dva roky, tak se biologičtí rodiče přihlásili, zejména o to usiloval otec.
O matce se v této kauze příliš nemluví…
Ve spise dokumenty týkající se matky vůbec nebyly. Měla staršího syna, toho jí soud v Rakovníku odebral. Rozhodl o tom, že ho nesmí vychovávat. A tady jí soudkyně bez problémů svěřila malou holčičku, přestože jiný soud jí syna – mnohem staršího – zakázal vychovávat s tím, že je pro něj nebezpečná. Benešovský soud to extrémně podcenil. Sousední soud v Rakovníku rozhodoval mnohem odpovědněji.
Pojďme zpátky k těm rizikům.
Otec měl diagnostikovanou paranoidní schizofrenii, měl omezenou svéprávnost a měl svou matku určenou jako opatrovnici. Když pak získal k Viktorce rodičovská práva, měl k ní víc práv než sám k sobě. To je naprosto absurdní. Měl také násilnou trestní minulost. Opakovaně se dopouštěl násilí, a to i v rámci rodiny. Z toho důvodu mu i byla soudem nařízená ústavní ochranná léčba. Těch negativ tam bylo opravdu mnoho.
Soudkyně tyto rizikové faktory znala?
Znala. A nenechala na výslovné doporučení psychiatričky vypracovat psychologický posudek, aby bylo možné zhodnotit osobnost otce. To soudkyně neudělala. Nechápu proč. A to já vidím jako velké pochybení soudkyně. U sporů týkajících se péče o dítě je naprosto běžné, že se dává vypracovávat jak psychiatrický, tak psychologický posudek klinického psychologa.
Hrála podle vás velkou roli snaha dát za každou cenu dítě do biologické rodiny?
To sehrálo klíčovou roli. Soudkyně dokonce zdůvodňovala své rozhodnutí tím, že se musí děti dávat biologickým rodičům. A my to musíme dělat, říkala. A také říkala, že jsou i horší rodiče a mají u sebe děti, a že neshledává tudíž důvody, aby těmto rodičům nevyhověla.
Po tom, co se stalo, si horší rodiče nedovedu představit. Holčička byla zavražděna pět měsíců poté, co soudkyně rozhodla a přidělila ji do péče biologickým rodičům. Já nejsem proti tomu, aby se děti dávaly biologickým rodičům, ale musí to být pro dítě bezpečné. Pokud jsou to rodiče, kteří jsou pro dítě nebezpeční, tak v žádném případě by k předání dítěte nemělo dojít.
Měla podle vás soudkyně vyjet na nějaké šetření přímo na místo, jak navrhuje pan ministr práce?
To mohla. Ale já si hlavně myslím, že měla zajistit ten psychologický posudek a také si měla zajistit soudní rozhodnutí, které se týkala násilné trestné činnosti otce.
Teď jsme zjistili, že otec měl soudem nařízenou ochrannou léčbu, protože své matce vyhrožoval, že ji zabije. Mířil na ni nabitou zbraní. Kvůli tomu byl skoro rok v ochranné léčbě s posudkem, že může být nebezpečný svému okolí, zejména svým blízkým. Navíc otci byla ponechána ambulantní léčba, ta mu nikdy nebyla zrušena. On tedy dostal holčičku a nebyl vyléčen.
Věděla o tom soudkyně?
Soudkyně věděla, že měl ochrannou léčbu a že byl trestaný, ale jak vyplývá ze spisu, nevyžádala si k tomu dokumenty od soudu. A tam je napsané, za co tu ochrannou léčbu měl a za co byl trestaný. To bylo usnesení Okresního soudu v Rakovníku. Pro ni nebyl žádný problém si to v justičním systému vytáhnout. To je podle mě úplný základ, když si někdo žádá o dítě.
Pojďme k roli organizace OSPOD, která doporučila návrat holčičky biologickým rodičům.
Soudy dají na jejich doporučení, taková je moje zkušenost. Tady OSPOD věděl, že otec má za sebou trestní minulost. Ale podle mých informací si ani oni nezjistili podrobnosti, jak je to závažné.
OSPOD se nechoval tak, jako by jednal v nejlepším zájmu dítěte. Ve chvíli, kdy si otec chtěl dítě vzít, tak ho plně podporovali. Začalo to už tím, že otec nejprve podal o holčičku žádost, pak ji stáhl, že se na to necítí. Měl nějaké zkraty. A pak o ni žádal znovu. Dva roky předtím, než mu soud svěřil holčičku, mu byl vypracován posudek, na jehož základě ho soud umístil do ústavní ochranné léčby, protože je nebezpečný.
Když jsme chtěli vyjádření kladenské organizace OSPOD, Magistrát města Kladna, pod který OSPOD spadá, se odkázal na mlčenlivost.
Je to absurdní a naopak to škodí do budoucna. Mlčenlivost má smysl u dítěte, které žije. Tady to tak není. Orgány, které ho měly chránit, selhaly. Do budoucna je strašně důležité, aby se vědělo, co se stalo a kdo pochybil. A měla by se vyvodit i odpovědnost. Potom to může zachránit další děti.
Myslíte si, že nakonec dojde k podání kárné žaloby a soudkyně bude potrestána?
Vím, že se o tom uvažuje. Myslím si, že by to bylo namístě. Já tady vidím konkrétní pochybení, měla si zjistit informace důkladněji. Těch variant rozhodnutí bylo mnoho. Nemusela rušit pěstounskou péči. Mohla třeba jen upravit styk s rodiči. Bylo mnoho možností, jak nebránit biologickým rodičům v kontaktu.
To není, že nevidíte do člověka, co udělá, tady už bylo jasně zhodnoceno posudky, že je nebezpečný. Přesto holčičku soudkyně svěřila do takto rizikové péče. V tom samém roce, kdy svěřila holčičku do péče biologickým rodičům, otec sám přiznal, že porušoval abstinenci, pil alkohol, bral drogy, jak vyplývá ze spisu.
V rozhodnutí sice stanovila soudní dohled. Ten dělá OSPOD a soud si vyžaduje informace. A to má být jednou za půl roku. Tady ten půlrok měl být v dubnu. To už ale holčička nežije.
Co se musí změnit?
Soudní dohled musí být přísnější, ti lidi musí chodit na pravidelné testy. Přece nestačí spokojit se s vyjádřením těch lidí, že nic neberou. Jak jsem pochopila ze spisu, takhle přesně to probíhalo. Tady jde o nevratné pochybení. Vím, že se to může soudci stát, když do té rodiny nevidí, ale ty informace tady byly. A byly alarmující. Nebyly to jen drogy nebo jen duševní onemocnění. Nejzávažnější je ta násilná trestná činnost, která se pak umocňuje braním drog nebo psychiatrickou diagnózou.
Lze podle vás systém změnit tak, aby se takové případy už neopakovaly?
Tento případ a další nepřirozená úmrtí (mluví se o chlapečkovi, který zemřel na ubytovně, byl týrán a v důsledku toho zemřel) by se měly objasnit. Mělo by se popsat, co se stalo. A kdo všechno selhal. A je to důležité nejen pro odpovědnost, ale i pro okolí. A ukáže se, čemu je potřeba věnovat do budoucna pozornost. Náprava musí spočívat ve změně zákona, musí se doplnit kritéria, která soud a OSPOD musí zohledňovat. Ta kritéria tam dnes nejsou vůbec. Ona jsou v úmluvě o právech dítěte, ale v zákoně je nenajdete.
Asi ale nelze zákony ani manuály popsat každou situaci, lidé pracující na OSPOD musí být pod obrovským tlakem složitých lidských příběhů a rodinných konfliktů, na které neexistuje jednoznačný recept. Udělat rozhodnutí, zda dítě odebrat z péče, nebo naopak vrátit do péče, musí být extrémně složité.
Celý systém se musí zlidštit, OSPOD by měl posílit. Nebo zreformovat, aby včas uměl detekovat rizika. Lidé z OSPOD by měli mít možnosti konzultací, porad a spolupracovat mezi sebou.
Jsou případy vysoce konfliktních rodičovských sporů, kde děti trpí, jsou traumatizované nebo jsou vydávány i do péče domácích násilníků. I toto se dnes podceňuje. Běžně se rozhoduje tak, že člověk, který je odsouzen za domácí nebo sexuální násilí, normálně dostává dítě do péče. Všechny tyto věci se do teď bagatelizovaly a to se musí změnit.
Nadřízené instituce to musí také řešit, ten systém jako kdyby nebyl řízen a nebyl veden. Zájem dítěte a jeho bezpečí musí být nad právem biologických rodičů.
