Španělští archeologové v oblasti Gibraltarského průlivu zdokumentovali desítky lodí, z nichž nejstarší zde ztroskotaly v pátém století před naším letopočtem. Jsou mezi nimi pozůstatky fénických a římských lodí, ale také britských, španělských, benátských a nizozemských plavidel.
Záliv u města Algeciras na severním okraji průlivu po staletí „pohlcoval“ plavidla nejrůznějších národů. Archeologové z univerzity v Cádizu zde ve spolupráci s výzkumníky z Granady objevili 134 potopených lodí, z nichž 34 se jim podařilo zmapovat.
Nejstarším nálezem je punská loď pocházející z pátého století před naším letopočtem, kdy ve Středomoří působili právě Punové, tedy obyvatelé starověkého Kartága. Vědci identifikovali také 23 římských lodí, dvě pozdně římská plavidla, čtyři středověké lodě a 24 plavidel z raného novověku. Podle archeologů tyto pozůstatky dokládají dějiny válek, obchodu, objevování i osidlování podél jedné z nejdůležitějších námořních cest světa.
Připomínka doby, kdy islám vládl jihu Evropy
„Jde o jedno z úzkých hrdel, kterým lodě musely proplouvat při obchodních plavbách, objevování i ozbrojených střetech,“ uvedl Felipe Cerezo Andreo z univerzity v Cádizu, který výzkum označovaný jako Projekt Herakles vedl. Podle něj se ve Středomoří nachází jen málo míst s takovou koncentrací a pestrostí památek z různých období a kultur.
Vědce zaujaly zejména tři středověké vraky, které mohou přiblížit podobu plavby v době pozdní islámské vlády na jihu Pyrenejského poloostrova. Mezi pozoruhodné nálezy patří i trosky malého španělského dělového člunu Puente Mayorga IV z konce 18. století. Tento typ plavidel sloužil k rychlému přepadání britských plavidel u Gibraltaru a posádky je často maskovaly jako rybářské čluny. U vraku tohoto plavidla archeologové našli dřevěnou schránku ve tvaru knihy. Zpočátku se domnívali, že sloužila k ukrývání dokumentů, nakonec v ní však objevili jen dva dřevěné hřebeny.
Změna klimatu ohrožuje i vraky
Cerezo s kolegy vyzvali andaluskou vládu i španělské ministerstvo kultury k rychlé ochraně nalezišť v Gibraltarském zálivu. Místa podle něj ohrožuje rozšiřování přístavů, bagrování dna a stavba nových doků. Další riziko přináší změna klimatu. Stoupající hladina moře totiž narušuje vrstvy usazenin a odkrývá dosud ukrytá místa, zatímco invazivní řasy se šíří po skalách i vracích.
Vědci proto vytvářejí virtuální modely a 360stupňové záznamy lokalit a zpřístupňují je veřejnosti v muzeích i na internetu. Chtějí tak zvýšit zájem o ochranu podmořského dědictví v této části průlivu. I zde jde o Projekt Heracles.
Cerezo zdůraznil, že záliv představuje výjimečný přehled tisíců let námořní historie. Na malém prostoru podle něj mohou vědci sledovat vývoj plavby u Pyrenejského poloostrova i severní Afriky a lépe pochopit, jak úzce byl život pobřežních komunit spojen s mořem.










