David Frederick Attenborough se narodil v roce 1926 na londýnském předměstí Isleworth, jen necelé tři týdny po budoucí královně Alžbětě II. Tehdy samozřejmě nikdo netušil, že se jejich životní dráhy jednou symbolicky protnou. Klíč k pochopení jeho vztahu k humanitě, vzdělání i přírodě leží v dětství. Attenboroughův otec byl rektorem na Univerzitě v Leicesteru, v jejímž kampusu rodina žila. Během války k jeho dvěma rodným bratrům přibyly ještě dvě sestry – židovské dívky Helga a Irene Bejachovy, které přijely z Berlína v rámci Kindertransportů.
Tato zkušenost výrazně formovala jeho vnímání odpovědnosti i spravedlnosti. „Naši rodiče se vždy postavili na stranu spravedlnosti, kdykoli byli svědky bezpráví. Kindertransporty byly skvělým příkladem úcty k lidské důstojnosti, rasové tolerance a soucitu,“ vzpomínal později Davidův bratr, oscarový režisér Richard Attenborough.
Zamlklý a přemýšlivý David trávil dětství sbíráním fosilií, kamenů a dalších přírodnin. Jedním z jeho oblíbených předmětů byl i kousek jantaru, který dostal od jedné ze sester – drobný detail, který dobře ilustruje jeho raný vztah k přírodnímu světu.
Do televize vstoupil na počátku 50. let spíše náhodou. BBC tehdy teprve hledala svou podobu a Attenborough sám později přiznával, že do té doby viděl sotva jeden televizní pořad. Ochrana přírody navíc nebyla tématem veřejného zájmu, spíše okrajovou zálibou.
Po studiích zoologie a geologie na Cambridge chtěl pracovat v rozhlase. Neuspěl, jeho životopis ale zaujal BBC, která mu nabídla místo. Ukázalo se, že šlo o šťastnou náhodu: Attenborough během své kariéry získal řadu ocenění včetně cen BAFTA a Emmy a jeho práce zásadně ovlivnila podobu přírodovědné dokumentaristiky.
Manažerem být nikdy nechtěl
V polovině 60. let se stal kontrolorem stanice BBC Two. Pod jeho vedením začal kanál v roce 1967 vysílat barevně jako první ve Spojeném království. Podílel se také na uvedení dnes už legendárního pořadu Monty Python’s Flying Circus. Následovala pozice programového ředitele BBC a dokonce výzvy, aby kandidoval na post generálního ředitele. Attenborough je však odmítl – a nakonec se vzdal i vrcholné manažerské role, protože mu neumožňovala věnovat se tomu, co považoval za podstatné: natáčení.
Jeho první výrazný projekt, seriál Zoo Quest (1954–1963), dnes může působit rozporuplně. V každé sérii cestoval se zaměstnanci londýnské zoo do tropických oblastí a podílel se na získávání zvířat pro její sbírky. V tehdejším kontextu šlo o běžnou praxi, kterou však Attenborough později reflektoval s odstupem – jako zkušenost, jež přispěla k proměně jeho pohledu na přírodu.
Zásadní obrat přišel v 70. letech se seriálem Život na Zemi (1979). Třináctidílná série, natáčená tři roky na desítkách míst po celém světě, nastavila nové standardy přírodovědných dokumentů. Kombinace vizuálního zpracování a srozumitelného, klidného vyprávění ovlivňuje dokumentaristy dodnes. Právě tehdy vznikly i dnes často připomínané záběry jeho setkání s gorilím samcem Pablem, které přispěly k proměně vnímání těchto zvířat.
„Zdá se mi velmi nespravedlivé, že si člověk vybral gorilu jako symbol všeho násilného a děsivého, když je to ve skutečnosti tak mírumilovný a laskavý tvor,“ poznamenal tehdy Attenborough. O setkání s Pablem, Pablovi samotném i jeho přímých potomcích uvedla letos v dubnu platforma Netflix nový film s názvem David Attenborough: Příběh gorily. Snímek režíroval oscarový režisér James Reed, role výkonného producenta se ujal Leonardo Di Caprio.
Na Život na Zemi navázala Živá planeta (1984), v níž se ještě výrazněji objevují ekologická témata a otázka vztahu člověka k přírodě. O rok později byl Attenborough za svůj přínos televizi a popularizaci přírodních věd povýšen do šlechtického stavu.
Svět se změnil
Sám Attenborough často připomíná, jak odlišný byl svět v době jeho mládí. Když mu bylo dvacet, vnímal velkou část planety jako nedotčenou divočinu. Právě proměnu tohoto světa se snažil zachytit ve svých dokumentech. Výrazně to zaznívá i ve filmu David Attenborough: Život na naší planetě (2020), kde otevřeně mluví o úbytku přírody, jehož byl během života svědkem. „Prožil jsem výjimečný život. Jak moc byl výjimečný, si uvědomuji právě nyní. Naši planetu zasáhla katastrofa,“ zaznívá ve filmu.
Dlouholeté zkušenosti a pozorování ho přivedly k důrazu na ochranu přírody, podporu udržitelných zdrojů a změny ve způsobu, jakým lidé využívají planetární zdroje, včetně stravovacích návyků. Jeho postoje vycházejí z kombinace osobní zkušenosti a vědeckého poznání. Kromě toho je po něm pojmenována řada rostlinných a živočišných druhů.
Po Živé planetě následovaly další významné projekty, například Zázraky života (1990), Soukromý život rostlin (1995), Ptačí svět (1998), Modrá planeta (2001) nebo Život savců (2002). Jeho práce ovlivnila celé generace diváků a inspirovala řadu lidí k zájmu o přírodu, vědu i její ochranu.
Jedním z nich je i český novinář Daniel Stach, který Attenborougha dlouhodobě označuje za svou profesní inspiraci. Pokus o rozhovor zatím nevyšel, jak ale sám poznamenal: „Třeba to ještě vyjde v budoucnu.“
VIDEO: Z planety se stává místo, kde se nedá žít. Attenborough to může změnit, říká Storch
Zdroj: wgbh.org, metro.co.uk, jewishnews.co.uk, netflix.com, peta.org
