V samém středu Stonehenge leží šestitunový pískovcový megalit, známý jako Oltářní kámen. Výzkumníci v roce 2024 potvrdili, že pochází ze severovýchodního Skotska, zhruba 700 kilometrů od jeho dnešního místa na Salisburské pláni. Jen pro představu: vzdušnou čarou je to z Prahy třeba do Amsterdamu nebo San Marina.
Související
„Nedávno jsme zjistili, že Oltářní kámen pochází ze severovýchodního Skotska. O tom, jak urazil 700 kilometrů na Salisburskou pláň, se ale vedou široké debaty,“ říká Remy Veness ze Sheffield Hallam University, jeden z hlavních autorů nové studie.
Studie týmů ze Sheffield Hallam University a australské Curtin University přináší nové možné vysvětlení. Vědci zkombinovali datování minerálních zrn kamene s počítačovými modely pohybu pradávných ledovců.
Podle jejich výpočtů mohly ledovce během poslední doby ledové (ta skončila zhruba před 11 700 lety) odnést kámen ze skotské Orkadské pánve (Orcadian Basin) až k Doggerské mělčině (Dogger Bank) v dnešním Severním moři.
Orkadskou pánev na mapě najdete na samotném severovýchodě Skotska, Doggerland byl pás souše mezi dnešními britskými ostrovy a pevninskou Evropou. Teprve vzedmutím hladiny moře a zatopením Doggerlandu, k čemuž došlo zhruba 6500–6200 př. n. l., vlastně vznikly od Evropy oddělené britské ostrovy.
Zastávka v potopeném světě
V Doggerlandu ovšem nebyly žádné přirozené skalní útvary, každý velký kámen sem zkrátka musel doputovat odjinud. Podle vědců tu Oltářní kámen mohl zanechat právě ledovec.
„Výsledky našeho bádání jsou vzrušující tím, že by mohly naznačovat, že lidé z Doggerlandu přikládali Oltářnímu kameni kulturní význam dávno předtím, než se stal součástí Stonehenge,“ vysvětluje Veness.
Kámen pro ně podle něj mohl znamenat tolik, že ho stěhovali nejméně dvakrát. „Nejprve možná proto, aby ho zachránili před zatopením stoupajícím mořem na konci poslední doby ledové, a pak znovu na jeho konečné místo na Salisburské pláni.“
Bez lidí by to nešlo
Ledovec ale vysvětluje jen část trasy. „Náš model ukazuje, že ledovce mohly v poslední době ledové přenést horniny část cesty, možná až k Doggerské mělčině v Severním moři, odkud jej ale lidé museli přesunout dál,“ říká spoluautor studie Anthony Clarke z Curtin University.
„Podle našich dat neexistovala žádná ledovcová trasa, která by zdrojovou oblast přímo spojovala se Stonehenge. To podporuje závěr, že bez lidské přepravy by to nešlo,“ dodává.
Clarke proto počítá s cestou po etapách. „Kámen se nejspíš přesouval postupně, možná tak, že ho lidé částečně tahali po souši a kde to šlo, vezli po řece nebo podél pobřeží.“
Z Doggerlandu mohl kámen putovat směrem k takzvané Berkshire Ridgeway, která je považována za jednu z nejstarších cest v Británii. Lidé ji používali zhruba v době, kdy vznikalo Stonehenge, a mohla posloužit jako důležitý koridor směrem k Salisburské pláni.
„Přeprava kamene takové velikosti na tak velkou vzdálenost vyžadovala plánování, koordinaci a hluboké porozumění krajině, nemluvě o obrovském odhodlání,“ shrnuje Clarke.
Zdroj: onlinelibrary.wiley.com, sciencedaily.com, doi.org, nature.com, avcr.cz