Evropská vysílací unie (EBU) přináší rozsáhlou reportáž o praní špinavých peněz v několika evropských zemích.
Kurýři přicházeli jeden za druhým a každý z nich přinášel tašku s hotovostí do nenápadné kanceláře na průmyslovém okraji nizozemského Leidenu. Poté, co uvedli původ každé zásilky, předali ji Turkovi sedícímu pod zarámovanými obrázky vodopádů. Nedaleko další muž obsluhoval počítačku bankovek a její vrčivý zvuk se rozléhal místností. „Bylo to opravdu trochu jako ve filmu,“ popsal své první setkání se sítěmi hawala Frank (nejde o jeho skutečné jméno), Dán, který se zabýval praním peněz. Během devadesáti minut, které tam strávil, Frank viděl nejméně pět nebo šest poslů, kteří dohromady přinesli „ne méně než milion eur“. Peníze se ukládaly do skříní a zásuvek k dalším svazkům bankovek, pečlivě roztříděným podle barev.
Franka seznámil společný přítel s Turkem, kterého popisuje jako „tehdejšího viceprezidenta hawalové banky v Evropě“. Důvěra je podle něj „alfa a omega“ těchto sítí zprostředkovatelů, známých jako hawaladaři. Jakmile se Frank stal členem této skupiny, byl pověřen tím, že odváží hotovost a uvádí ji do formální ekonomiky, čímž v průběhu let vypral desítky milionů eur od hawaladařů. „Později jsem zjistil, že nejde jen o peníze,“ řekl Frank, „jde o financování terorismu, jde o obchod s drogami, jde o prostituci a všechna možná další svinstva, abych to řekl slušně. A když se ohlédnu zpět, můžu říct, že to možná není věc, na kterou jsem nejvíc pyšný, ale tak to prostě je.“
Úřady uvádějí, že se v posledních letech stal systém hawala preferovanou „podzemní bankou“ pro zločince, kteří chtějí financovat své operace a prát miliardy eur získaných z jejich činnosti. „Provozují tento paralelní finanční systém,“ uvedla vedoucí finančního týmu Europolu Lucy Mylesová, „a skutečně poskytují to, co je pro organizovaný zločin životně důležité. Funguje to jako systém založený na důvěře, v sítích, které působí po celém světě.“
V rámci reportáže pokrývající několik evropských a blízkovýchodních zemí, pod záštitou Sítě investigativní žurnalistiky EBU, odhalili novináři z veřejnoprávních médií DR v Dánsku, VRT a RTBF v Belgii, RTVE ve Španělsku a ORF v Rakousku vnitřní fungování tohoto globálního podzemního bankovního systému, který využívá systém hawala k poskytování klíčových služeb zločincům. V uplynulých dvou letech tyto sítě vyšetřovali, hovořili s hawaladary a jejich klienty, s představiteli vnitrostátních i mezinárodních orgánů činných v trestním řízení, s osobami zapojenými do praní špinavých peněz a s finančními experty a získali exkluzivní přístup k tisícům soudních a finančních záznamů.
Hawala, arabské slovo znamenající „převod“, a podobné neformální systémy převodu peněz, jako je čínský feiqian nebo indický hundi, existují již po staletí. Transakce v těchto prastarých systémech, považovaných za předchůdce moderního bankovnictví, se provádějí spíše přeskupením dluhů než převodem fyzických peněz. Původ systému hawala souvisí s obchodníky, kteří se snažili vyhnout přepravě svých zisků po trasách Hedvábné stezky, kde číhali bandité. Dnes jej denně využívají desítky lidí po celém světě k zasílání peněžních převodů levnějším a dostupnějším způsobem než oficiálním mezinárodním převodním systémem. V některých zemích je regulován, v jiných tolerován, ale ve většině evropských zemí není technicky legální, protože zprostředkovatelé nemají licence, které EU a vnitrostátní právní předpisy jednotlivých zemí vyžadují pro veškeré komerční finanční činnosti.
Fungování systému hawala
Aby zjistili, jak snadné by bylo převádět peníze po celém světě bez zapojení jakékoli registrované finanční společnosti, vydali se novináři z VRT hledat místní hawaladary v Belgii, kde podle vnitrostátních právních předpisů mohou komerční převody peněz provádět pouze právnické osoby registrované u Úřadu pro finanční služby a trhy.
Novináři byli odmítnuti, když se poprvé zeptali v obchodě, kde jim bylo naznačeno, že by se daly zprostředkovat převody přes systém hawala. Brzy však našli profil na Facebooku, který nabízel převody do palestinské Gazy za mírně nižší směnný kurz než ten oficiální. Na domluveném místě setkání na ulici novináři předali 250 eur v hotovosti (zhruba šest tisíc korun) a zeptali se, kdy se peníze dostanou k příjemci.
„Peníze už tam jsou,“ ujistil je hawaladar. „Teď může jít nakupovat, na trh. Ať už půjde kamkoli, může teď normálně platit.“
Zpátky v Pásmu Gazy čekal další novinář, aby peníze převzal. Když se dostavil na domluvené místo, byla mu bez dalších otázek předána dohodnutá částka v izraelských šekelech. Reportéři z RTBF provedli převod opačným směrem – novinář v Damašku (Sýrie) poslal do Belgie částku odpovídající 500 eur (zhruba dvanácti tisícům korun), kterou o několik hodin později v centru Bruselu převzal novinář RTBF od muže na ulici. O transakci neexistoval žádný oficiální záznam ani nebyla vyžadována žádná dokumentace.
Podle rozhovorů s migranty v různých částech Evropy se v Evropě každý den uskutečňují tisíce podobných transakcí, převážně směrem na Blízký východ a do Afriky. „Už jsem posílal peníze do Ghany, Kamerunu, Beninu a také na Pobřeží slonoviny,“ řekl muž z Kamerunu v Bruselu. Uživatelé považují systém hawala za rychlejší, jednodušší a někdy i levnější než běžné banky. „Důvěřujeme mu (hawaladarovi), protože když mu dáme peníze, odešle je a doručí rychle,“ řekla žena z Mauritánie. „Když jde o matky nebo rodiny, potřebují pomoci, aby se jejich blízcí mohli najíst a studovat.“ Profesor korporátního trestního práva na Katolické univerzitě v Leuvenu v Belgii Thomas Incalza uvedl, že země jako tyto je „velmi obtížné zapojit do běžné finanční sítě, přesto jsou mnozí v těchto zemích téměř zcela závislí na peněžních převodech od rodinných příslušníků na Západě.“
Mezinárodní předpisy proti praní špinavých peněz se v posledních letech zpřísnily, protože vlády se zaměřily na prostředky nelegálního původu nebo na ty, které jsou určeny k financování terorismu. To vedlo k přísnějším kontrolám v bankách a společnostech, jako jsou Western Union nebo MoneyGram. Požadavky na transakce nyní zahrnují doklady od odesílatele, doklad o původu finančních prostředků a limity pro převáděné částky. Hawaladáři spolupracují pouze s klienty, za které se zaručí důvěryhodný partner – poté již nekladou žádné otázky. „Jsou v tom kvůli penězům,“ řekl francouzský policejní komisař a autor knihy o systému hawala Quentin Mugg. „Ať už peníze pocházejí z převaděčství, obchodu s lidmi, kuplířství, od babičky, která posílá úspory na narozeniny svého syna, nebo od Malijce pracujícího ve Francii, který živí svou rodinu, je jim to úplně jedno,“ uvedl Mugg. „Uplatní své sazby. A provedou své převody. Navíc nechtějí vědět to, co vědět nechtějí. Je to součást jejich obranné strategie.“
Mimo regulované trhy s převody peněz potřebují hawaladáři v Evropě jen telefon a notebook, aby mohli denně provádět stovky transakcí ze zadních místností fiktivních firem ve městech a obcích po celé Evropě. Nabízejí škálu služeb od okamžitých mezinárodních převodů přes směnu měn až po daňové podvody, přičemž za každou operaci si účtují provizi, která se může pohybovat od jednoho do třiceti procent v závislosti na částce, cílovém místě a souvisejícím riziku. „Z našich zkušeností vyplývá, že většina peněz je nelegálního původu,“ uvedl Sebastian Goebels z německé Spolkové kriminální policie a vedoucí pracovní skupiny pro boj proti systému hawala, „přičemž podíl ‚údajně legálních‘ převodů je zanedbatelně malý.“
Obchodníci z velké Evropy
Systém hawala se také ve velkém měřítku využívá prostřednictvím utajených zločineckých sítí působících na šifrovaných komunikačních platformách. Novináři z VRT a RTBF získali exkluzivní přístup k tisícům stránek spisu z roku 2024 u bruselského trestního soudu, který poprvé umožnil podrobný vhled do rozsáhlé sítě hawala s členy působícími v Evropě a globálním dosahem.
Zpočátku se veřejní vyšetřovatelé zabývali belgickými souvislostmi případu týkajícího se „sbírek francouzských vězňů pro členy Islámského státu (IS), kteří se stále nacházejí v Sýrii a Iráku“, jak uvedl Vincent Guerra, federální státní zástupce pověřený tímto čtyřletým vyšetřováním. Při sledování peněžních toků získaly úřady přístup k telefonu osoby přezdívané „Abou Adam“, belgického zprostředkovatele systému hawala, u něhož měly podezření, že je zodpovědný za převody do Sýrie. „A s tím telefonem se nám otevřela celá galaxie,“ řekl Guerra, „narazili jsme na desítky a desítky tisíc zpráv v síti hawala. Vstoupili jsme do zcela jiné dimenze a uvědomili jsme si, že operace financování terorismu byly jen kapkou v moři transakcí.“
Díky prolomení zabezpečení telefonu Aboua Adama získali více než 100 tisíc zpráv vyměněných během devíti měsíců, které poskytovaly podrobný přehled o fungování sítě hawala na nejvyšší úrovni, a to minutu po minutě.
V soukromé skupině na WhatsAppu s názvem „The Traders of Greater Europe“, určené pro transakce nad pět tisíc eur, poslalo 532 hawaladarů více než 82 tisíc krátkých zpráv s nabídkami a žádostmi o převody peněz. Odpovědi přicházely téměř okamžitě – další člen přijal nabídku a uvedl svou provizi za transakci, která se obvykle pohybovala mezi jedním a sedmi procenty. „Mluvíme o stovkách milionů eur nebo dolarů, které kolují v průběhu několika měsíců,“ uvedl státní zástupce Guerra. „Je to opravdový byznys.“ Několik zemí zmíněných ve zprávách – Španělsko, Francie, Švédsko, Dánsko, Německo, Rakousko, Irsko, Nizozemsko, Malta, Řecko, Litva, Anglie, Jemen, Kurdistán, Turecko, Libye, Libanon, Dubaj, Sýrie, Omán, Malajsie, Brazílie, Egypt, Rusko, Spojené státy – a v těch hlavních zemích několik lokalit v každém městě. Pokrývá se tedy celá planeta, abyste si udělali představu o rozsahu celé záležitosti.
V listopadu 2024 byli Abou Adam a dalších pět palestinských mužů odsouzeni trestním soudem za porušení bankovních předpisů, účast v zločinecké organizaci a praní špinavých peněz. Dva z nich byli navíc shledáni vinnými z financování terorismu. Byly jim uloženy tresty odnětí svobody až na osm let.
Financování obchodu s lidmi
Podle prokurátora Guerry neobsahovaly závěry belgického soudního řízení „žádné důkazy o násilí“; činnosti této skupiny označil za srovnatelné s „ekonomickou kriminalitou“. Hawaladáři se rádi distancují od násilných trestných činů, které se skrývají za penězi, s nimiž obchodují. To se však stává obtížnějším, pokud peníze pocházejí z převaděčství migrantů.
V červenci 2025 rozbily rakouské bezpečnostní složky v Rakousku takzvanou „největší hawala kancelář ve Vídni“, která fungovala v restauraci se středovýchodní kuchyní na rušné ulici nedaleko centra města. Dva syrští bratři, kteří tuto operaci řídili, byli obviněni z obchodování s lidmi, ničení dokumentů a těžkého ublížení na zdraví za mučení a znásilnění kurýra systému hawala, který přišel o 350 tisíc eur (zhruba 8,4 milionu korun) a tvrdil, že byl okraden. Obžalovaní byli shledáni vinnými a odsouzeni k osmnácti a osmi letům vězení, kde v současné době čekají na výsledek svého odvolání.
Další nedávná operace v Rakousku, provedená ve spolupráci s Europolem, rozbila síť převaděčů lidí financovanou prostřednictvím systému hawala, která podle orgánů činných v trestním řízení stála za převozem přibližně 100 tisíc lidí do Evropy během osmnácti měsíců. „Pokud to extrapolujeme, celá síť za ta léta vydělala na obchodování s lidmi více než miliardu eur. Z toho lze odvodit, že celosvětově se jedná o miliardy,“ uvedl Gerald Tatzgern, který vede vyšetřování v oblasti obchodování s lidmi u rakouské Spolkové kriminální policie.
Hawaladáři podle úřadů hrají klíčovou roli také ve světě převaděčství migrantů, a to tím, že zadržují platby migrantů, dokud není prokázáno, že dorazili v pořádku. „Je to jakési životní pojištění, systém úschovy peněz,“ řekl Tatzgern. „Nejsou jen tak nacpaní do kamionu, protože pokud migrant zemře, pašerák za to nedostane nic, jelikož správce úschovy neobdrží žádné potvrzení ani důkaz, že pašerák operaci úspěšně dokončil.“
Stejně jako v jakékoli jiné rozvíjející se ekonomické činnosti jsou technologie a globalizace součástí obchodní strategie, jak ukázala nedávná policejní operace „Orontes“ zaměřená proti obchodování s lidmi ve Španělsku. Europol uvedl, že se jednalo o první případ, kdy zaznamenal spolupráci arabské a čínské sítě, přičemž jako platební prostředek mezi zprostředkovateli byla využívána kryptoměna. Pašerácký gang nabízel „VIP službu“, která za cenu až 20 tisíc eur na osobu (zhruba 500 tisíc korun) poskytovala migrantům možnost dostat se ze Sýrie přes Alžírsko na pobřeží španělské Almeríe na motorových člunech a zaručovala jim nepozorovaný průchod do jejich konečných destinací v evropských zemích, jako jsou mimo jiné Španělsko, Německo, Francie a Norsko.
Syrský pašerák, který operaci ve Španělsku řídil, spolupracoval s hawaladarem se sídlem v Belgii, jenž mu posílal hotovost prostřednictvím sítě čínských zprostředkovatelů v Madridu. Peníze se vybíraly na místních čínských trzích a belgický hawaladar pak zprostředkovateli platil v kryptoměně. Část zisků „byla uvedena na legální trh prostřednictvím nákupu určitých výrobků, jako jsou kabelky, doutníky nebo jiné druhy zboží, vozidla a podobně,“ uvedl inspektor španělské Ústřední jednotky pro hospodářskou a daňovou kriminalitu Eduardo Alonso. Zbytek skončil na čínských bankovních účtech, dodal. „Problém, s nímž se potýkáme, spočívá v netransparentnosti těchto území s volnými předpisy a v nedostatečné spolupráci s bankovními kontrolními orgány, což nám práci značně ztěžuje,“ vysvětlil Alonso.
„Vidíme, že tento jev zažívá obrovský rozmach. Před deseti lety ještě neexistoval, ale v posledních pěti letech je na vzestupu. Analýzy ukazují, že jde rozhodně o znepokojivý jev, protože 75 procent podvodů s DPH připadá právě na tento systém hawala,“ uvedl mluvčí belgického zvláštního daňového inspektorátu Francis Adyns.
Prací cyklus
Pašování migrantů a obchod s drogami jsou činnosti náročné na hotovost. V rámci svého portfolia finančních služeb se hawaladáři postarají i o tyto tašky s bankovkami. „Nasbíráte spoustu peněz, protože je chcete dále prodat,“ řekl francouzský policejní expert na systém hawala Quentin Mugg. „No a komu je budete prodávat? Pravděpodobně jiným zločincům, ale nejen jim. Také ekonomickým zločincům. Protože nakonec jedinou činností, která se může srovnávat s obchodem s drogami, a dokonce ho převyšovat, je daňový podvod. A tam máte prakticky nevyčerpatelnou zásobu lidí, kteří mají v očích hawaladara dobré vlastnosti, protože nechtějí, aby se o nich příliš mluvilo.“
Peníze z hawaly se dostávají do formální ekonomiky prostřednictvím spolupráce s těmito zločinci z řad „bílých límečků“ a jejich „fakturačními továrnami“ či fiktivními společnostmi. Jedná se o krycí firmy bez skutečné ekonomické činnosti, založené za účelem vytváření dokladů k zakrytí hotovostních plateb mimo účetnictví nebo k praní peněz z nelegálních zdrojů prostřednictvím běžných bankovních převodů.
Frank jako šéf jedné z těchto fiktivních společností tento proces usnadňoval pomocí falešných faktur. „Pošlete fakturu stavební firmě, která potřebuje hotovost na výplatu svých nehlášených pracovníků,“ vysvětlil Frank, „a ta vám peníze převede digitálně přes banku. Poté vám hotovost doručí síť hawala, vy si vezmete své procento a peníze předáte stavební firmě, aby mohla svým zaměstnancům vyplatit mzdy v hotovosti.“ Díky platbám v hotovosti a bez pracovní smlouvy se společnost vyhýbá placení DPH a dalších daní souvisejících se zaměstnáváním pracovníků. Frankovy faktury tuto transakci ospravedlňují. Tímto způsobem se hotovost z pašování drog a lidí, kterou hawaladar vybral, začíná dostávat do formální ekonomiky.
Využití peněz z hawaly k těmto účelům „zažívá boom“, uvedl mluvčí belgického zvláštního daňového inspektorátu Francis Adyns. „Před deseti lety to ještě neexistovalo, ale v posledních pěti letech je tento jev na vzestupu. Analýzy ukazují, že jde rozhodně o znepokojivý jev, protože 75 procent podvodů s DPH připadá právě na tento systém hawaly,“ řekl Adyns.
Ignorování varovných signálů
Výměnou za falešné faktury dostávají tyto fiktivní společnosti peníze na své bankovní účty, následně jsou rychle odeslány do zahraničí prostřednictvím plateb zprostředkovaných sítí hawala. Jedná se o takzvané platby třetí stranou, přičemž fiktivní společnosti vystupují jako zprostředkovatelé plateb jménem legitimních podniků se sídlem v zemích, na které jsou uvaleny sankce nebo které mezinárodní finanční instituce označují za rizikové. „Systém plateb prostřednictvím třetí strany jako takový není nelegální,“ uvedl profesor trestního práva na univerzitě v Leuvenu Thomas Incalza, který jej přirovnává ke službám jako PayPal, „ale je atraktivní jako forma praní špinavých peněz“.
Tým novinářů dánské televizní stanice DR, který se na tomto vyšetřování podílel, strávil roky prohledáváním zpráv správců majetku, soudních a policejních záznamů a dalších důvěrných zdrojů ze světa těchto „fakturačních továren“. Výsledkem je seznam 23 tisíc transakcí provedených 98 fakturačními továrnami v Dánsku, které zahrnovaly finanční prostředky od zprostředkovatelů systému hawala a v tisících případech směřovaly k legitimním evropským společnostem.
Frank si účtoval provizi ve výši 3,5 procenta za to, že převáděl hotovost z hawaly na platby za zboží dodávané nejrůznějšími legitimními evropskými společnostmi, které prodávaly na Blízký východ. „Mohlo jít o cokoli, od vepřína přes slunečnicová semínka až po piniové oříšky, nebo něco podobného, a já tu fakturu zaplatil a ještě ten samý den jsem mohl vyrazit autem a peníze si vyzvednout.“ Frank pak tyto hotovostní prostředky prodal, například novému klientovi, který chtěl provádět platby mimo účetní evidenci, a cyklus praní peněz byl tak uzavřen.
Společnosti přijímající platby od třetích stran jsou „absolutně nezbytným článkem pro fungování tohoto podzemního bankovního systému“, uvádí Henrik Sjorslev, právník z globální advokátní kanceláře DLA Piper. Sjorslev je rovněž soudem jmenovaným správcem několika „fakturačních továren“ a má za úkol získat zpět co nejvíce jejich aktiv, aby mohl uhradit daně, které tyto společnosti dluží dánskému státnímu rozpočtu při svém ukončení činnosti. „Je zásadní začít tam, kde jsou největší šance tento jev zastavit, a to u společností, které mají prostředky na to, aby tuto situaci prošetřily, přišly na kloub a zavedly opatření, která tomuto jevu zabrání,“ uvedl.
Tyto fiktivní fakturační společnosti mají krátkou životnost, aby se vyhnuly kontrole a omezily papírovou stopu. Jakmile nějakou dobu fungují, vyprázdní své účty, ukončí činnost a pod novým názvem se založí podobná společnost. „Rozsah těchto transakcí je obrovský,“ uvedl správce. „Ať už se podíváte na rozsah, nebo na to, jak jsou směrovány peněžní toky,“ řekl správce Sjorslev, „za tím vším stojí velmi významná koordinace, aby to vůbec bylo možné.“
Dánská finanční zpravodajská jednotka ve své nejnovější zprávě odhaduje, že za posledních deset let bylo z Dánska prostřednictvím fiktivních fakturačních společností vyvedeno více než 800 milionů eur.
Hlavní uzly
Syrský dovozce oceli, který si přál zůstat v anonymitě, sdělil reportérům DR jméno zprostředkovatele systému hawala působícího v Turecku. Identifikoval ho jako syrského občana, jehož jméno se objevuje také v zdokumentovaných transakcích směřujících k dánským „fakturačním továrnám“ a v tureckém obchodním rejstříku jako vlastník dvou společností – jedné se sídlem v samém srdci obchodu prostřednictvím systému hawala ve čtvrti Fatih v Istanbulu a druhé v Gaziantepu, nedaleko syrských hranic.
Podle syrského podnikatele je tento zprostředkovatel systému hawala stále aktivní a působí z Turecka již od dob syrské občanské války. „Obchodníci a majitelé velkého kapitálu, kteří mu důvěřovali, u něj měli uložené vklady,“ řekl dovozce oceli, „a ty se pohybovaly v řádech milionů. Bylo mnoho lidí, kteří se během války, útěku a bombardování obávali o své peníze, a tak mnozí nedůvěřovali nikomu jinému než jemu, že jim peníze pohlídá. Samozřejmě ty peníze nenechává jen tak zamčené; investuje je a uvádí do oběhu ve svůj vlastní prospěch.“ Když reportéři DR zavolali do kanceláře hawaladara, osoba, která hovor přijala, potvrdila, že lze zajistit převody peněz z Turecka do Evropy, ale když jsme se s ním spojili na mobilu, popřel, že by o těchto transakcích cokoli věděl, nebo že by měl cokoli společného se syrskou ocelářskou společností. Turecká vláda nereagovala na opakované žádosti reportérů o novinářské vízum, které by jim umožnilo dělat reportáže o sítích hawala přímo v Turecku.
„Ve Španělsku a v Evropě máme klíčové osoby, které také ovládají struktury uvnitř těchto zemí,“ uvedl hlavní inspektor brigády pro boj proti praní špinavých peněz španělské policie Fernando Sanz Ayuso, „ale hlavní hawaladáři či zprostředkovatelé se obvykle nacházejí mimo Španělsko a mimo Evropu. Mluvíme o Spojených arabských emirátech, Turecku a jihovýchodní Asii, kde se nacházejí hlavní osoby, které to řídí.“ Jedná se o jurisdikce, kde je systém hawala legální nebo tolerován a kde se evropská policie potýká s obtížemi při navazování spolupráce. „Orgány činné v trestním řízení se musí stát stejně agilními a bezhraničními jako zločinci. A abychom toho dosáhli, musíme spolupracovat,“ uvedla Lucy Mylesová z Europolu, „potřebujeme navázat nové vztahy s jurisdikcemi, kde působí zločinci poskytující tyto služby, abychom s nimi mohli spolupracovat a společně s členskými státy EU narušit a rozbít tyto organizace.“
Daniel Kinahan, obviněný z toho, že je šéfem jedné z největších zločineckých organizací na světě, žil v Dubaji deset let, než byl nakonec počátkem srpna 2026 vydán do Irska. Irská vláda se dlouhodobě snažila uzavřít s SAE dohodu o vydávání, kterou nakonec podepsala v roce 2024. Kinahanův kartel je známý tím, že k financování svých operací, mezi něž patří obchod s drogami a zbraněmi i vraždy, využívá systém hawala, tvrdí americké ministerstvo zahraničí. Údajný hlavní aktér praní peněz tohoto gangu, Johnny Morrissey, přezdívaný „Johnny Cash“, žije na španělském pobřeží Costa del Sol a čeká na soud, obviněný Europolem z toho, že pomocí systému hawala vypral 200 milionů eur za méně než osmnáct měsíců, což představuje v průměru více než 350 tisíc eur denně.
„Pohyb finančních prostředků pocházejících z trestné činnosti je srdcem organizovaného zločinu,“ uvedl Myles. „Četl jsem to v šifrovaných komunikačních chatech, kde zločinci otevřeně přiznávají, že jejich finanční zprostředkovatel ovládá vše. Říkají, že je srdcem jejich organizace. Pokud tyto sítě narušíte a rozbijete, ochromíte organizovaný zločin. Zasáhnete je opravdu tam, kde to bolí. A to je náš konečný cíl.“
Reportážní tým: Kasper Vilsmark, Jens Langhorn, Niels Sandoe, Louise Hummelmose Nielsen (DR, Dánsko); Victor Van Driessche, Débora Votquenneová (VRT, Belgie); Romane Bonnemé, Guillaume Wollner (RTBF, Belgie); Pilar Requena (RTVE, Španělsko); Christoph Bendas (ORF, Rakousko); Luc Martinon, Lili Rutaiová (EBU). Text a koordinace projektu: Belén López Garrido (EBU).
Redaktorka: Kate de Puryová (EBU)
Článek pochází z Investigative Journalism Network (EBU_IJN), poprvé byl publikován 31. srpna 2026 10:34 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.