Rusko a Írán prohlubují finanční, zpravodajské i vojenské vazby. Stanice Fox News odhalila, že neveřejný ruský dokument z roku 2024 počítal s plánem, jak obcházet sankce, a to i posílením spolupráce v jaderné oblasti či v ropném sektoru. V islámské republice se měly začít vyrábět rovněž díly do ruských letadel. Podle listu Financial Times (FT) Moskva tajně pomáhá Teheránu s vývojem pokročilé nadzvukové střely s plochou dráhou letu. Tyto rakety by mohly vážně ohrozit námořní síly USA na Blízkém východě.
Neveřejný dokument ruské vlády, který získala a prostudovala on-line divize Fox News, odhaluje, jak se Moskva v posledních letech snažila prohloubit vztahy s Íránem daleko za hranice běžného obchodu. Dokument nastiňuje plány na alternativní finanční kanály, jadernou spolupráci, íránskou výrobu komponentů pro ruská letadla, významné energetické projekty a nové dopravní trasy táhnoucí se k Perskému zálivu.
Tento 44stránkový dokument s názvem „Plán spolupráce mezi Ruskou federací a Íránskou islámskou republikou na léta 2024 až 2026“ schválil Kreml 2. září 2024. Jednotlivým ministerstvům, úřadům a státním společnostem ukládá odpovědnost za konkrétní projekty a stanovuje termíny s platností až do konce letošního roku.
Dokument vznikl více než rok před současnou válkou mezi Íránem a Spojenými státy, není tedy jasné, které projekty zůstávají aktivní, ani jak mohl konflikt plány Moskvy změnit. Nezávislé posouzení rusky psaného spisu spolu s následnými veřejnými zprávami však ukazuje, že řada iniciativ popsaných v tomto plánu se později posunula kupředu nebo se realizovala.
Nová „architektura“ vztahu s Íránem
Klíčová je přitom architektura vztahu, který se Moskva s Teheránem snaží vybudovat, řekla Fox News Digital výzkumná analytička Keti Korkijová z Nadace pro obranu demokracií (FDD). Poukázala přitom na finanční mechanismy, dopravní trasy, investice do energetiky a spolupráci v letecké dopravě jako na různé způsoby, jak snížit zranitelnost způsobenou sankcemi a západním ekonomickým tlakem.
Nejmenovaný americký úředník v této souvislosti poznamenal, že americké sankce „vážně izolovaly Rusko a Írán od mezinárodního finančního systému“ a dodal, že snahy obou zemí o rozvoj alternativních finančních kanálů a dalších schémat obcházení restrikcí proto „nejsou překvapivé“.
Samotný ruský dokument nepoužívá frázi „obcházení sankcí“. Místo toho opakovaně vyzývá k většímu využívání národních měn, nezávislých finančních kanálů a opatření k boji proti tomu, co Moskva označuje za „jednostranná restriktivní opatření“.
Plán si mimo jiné stanovil za cíl zvýšit podíl bilaterálního obchodu realizovaného v národních měnách ze 68 procent v roce 2024 na 71 procent do roku 2026 a zároveň se snažil o rozšíření korespondenčních účtů vedených v národních měnách.
Ještě ambicióznější je požadavek tohoto strategického plánu, aby ruské a íránské banky rozvinuly využívání digitálních měn centrálních bank pro přeshraniční účtování. Další ustanovení pak vyzývá k „zajištění využívání nezávislých systémů pro přenos finančních zpráv“, což zahrnuje i připojení finančních institucí k nezávislým kanálům pro výměnu finančních informací.
Dokument nespecifikuje, který systém pro zasílání zpráv by měl být použit, ani výslovně neuvádí, že cílem bylo obejít systém SWIFT nebo americkou finanční kontrolu. Americký úředník ale v komentáři pro Fox News odmítl myšlenku, že by alternativní rusko-íránské systémy mohly nahradit západní finanční infrastrukturu.
„Rusko a Írán se mohou pokusit vybudovat alternativní finanční kanály, ale nemohou replikovat dosah, likviditu ani důvěru amerického dolaru a mezinárodního finančního systému. Jejich úsilí neoslabí účinnost amerických sankcí,“ míní činitel.
Obchodní trasy i jaderná spolupráce
Spis zároveň vyzývá k budování obchodních tras, které jsou méně závislé na tradičních evropských koridorech, zejména k pracím na navrhované železniční trati, která by se táhla od íránské hranice s Ázerbájdžánem směrem k íránským přístavům v Perském zálivu. Moskva se také snažila postoupit v projektu, jenž počítá s mezinárodním dopravním koridorem Sever–Jih .
V dokumentu se dále píše o výměně obsahu, školení novinářů a společné mediální produkci, včetně nejméně dvou společných projektů a „profesního školení“ pro íránské novináře. Vyzývá také ruské technologické společnosti, aby si v islámské republice zajistily alespoň dvě zakázky týkající se informačních a komunikačních technologií.
Plán také pověřuje ruskou státní jadernou korporaci Rosatom pokračující odpovědností za íránskou jadernou elektrárnu Búšehr, včetně dodávek paliva a údržby prvního bloku a pokračujících stavebních prací spojených s druhým a třetím blokem.
Dne 2. září 2026 Rosatom oznámil, že se ruští specialisté začali vracet do Búšehru, že první blok se připravuje na plánovanou údržbu a částečnou výměnu paliva a že jaderné palivo již bylo na místo dodáno. Rosatom rovněž uvedl, že práce na elektrárně pokračují a že se očekává příjezd dalších ruských specialistů.
Dokument rovněž identifikuje konkrétní íránská ropná a plynová pole Šadegán, Kiš a Severní Pars, kde Moskva usiluje o posílení své role. Odpovědnost za pokrok v těchto projektech svěřuje ruskému ministerstvu energetiky a blíže neurčeným „zainteresovaným ruským společnostem“. Existují přitom důkazy o tom, že alespoň jeden z jmenovaných projektů – v Šadegánu – pokročil, upozorňuje Fox News.
Výroba leteckých dílů pro Rusy
Harmonogram dále počítá s tím, že Moskva pomůže v islámské republice zavést výrobu jednotlivých dílů a sestav pro ruská letadla. Ruské úřady dostaly za úkol určit, které letecké součástky by bylo možné v Íránu opravovat nebo vyrábět, identifikovat íránské firmy schopné je produkovat, certifikovat vybrané provozy prostřednictvím ruského úřadu pro regulaci letectví Rosaviacija a uzavřít dohodu o lokalizaci výroby.
Dokument stanovil termín pro uzavření dohody o lokalizaci výroby na 31. března 2026 a termín pro zahájení výroby prototypů na 31. prosince letošního roku. Veřejně dostupné důkazy ukazují, že spolupráce v letectví pokročila v související oblasti údržby letadel. V únoru 2025 šéf Rosaviacije uvedl, že tři íránské společnosti získaly oprávnění provádět údržbu a práce na zajištění letové způsobilosti letadel provozovaných v Rusku.
Ruská vláda v té době také veřejně diskutovala o hlubší letecko-průmyslové spolupráci s Teheránem, včetně výroby letadel a společné práce na proudových motorech pro dopravní letadla. Fox News Digital však nedokázal nezávisle ověřit, zda byl realizován ambiciózní bod ohledně výroby součástek pro ruské stroje přímo v islámské republice.
Teherán a Moskva prohlubují své vojenské vztahy od devadesátých let. Ty se ale ještě zintenzivnily po plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022. Írán podle Západu dodával Kremlu drony Šáhed, které ničily na Ukrajině infrastrukturu i civilní cíle. Později Rusko začalo bezpilotní stroje vyrábět i na svém území. Teherán oficiálně tvrdí, že v tomto konfliktu zůstává neutrální a dodávky zbraní Moskvě v minulosti opakovaně popíral.
Obě země formalizovaly své partnerství podpisem dvacetileté strategické smlouvy v roce 2025, která se vztahuje na společná vojenská cvičení, sdílení zpravodajských informací a spolupráci v oblasti obrany a průmyslu, uvádí agentura Reuters .
Tajný raketový program C430L
V poslední době se objevily také zprávy o možné ruské pomoci islámské republice s výrobou raket. Podle FT Moskva tajně pomohla Teheránu vyvinout technologii pro nadzvukové střely s plochou dráhou letu, která by podle odborníků mohla islámské republice otevřít novou cestu, jak ohrožovat plavidla amerického námořnictva na Blízkém východě.
Program s kódovým označením C430L odstartoval už v roce 2023 a pokračoval i během letošní války se Spojenými státy a Izraelem, uvedl FT s odvoláním na uniklou ruskou korespondenci, záznamy o cestách a vojenské patenty. Ruský státní vývozce zbraní Rosoboronexport se podle deníku dohodl na programu s vývojářskou společností pro rakety NPO Mashinostroyenia.
„Jedná se o transfer vysoce strategicky citlivé vojenské technologie z Ruska, kterou Íránci chtějí získat už celá desetiletí,“ řekl FT Fabian Hinz, hlavní analytik společnosti Conflict Armament Research.
Írán již disponuje největším a nejrozmanitějším raketovým arzenálem na Blízkém východě, včetně balistických raket, střel s plochou dráhou letu a stále sofistikovanějších protilodních zbraní, poznamenal v této souvislosti server The New Arab.
Hlavním cílem tajného programu C430L má být náporový pohonný systém (ramjet), který by střele s plochou dráhou letu umožnil udržet let při několikanásobku rychlosti zvuku. „Íráncům by to poskytlo kvalitativně nový strategický zbraňový systém, který by mohl ohrožovat plavidla amerického námořnictva,“ sdělil FT bývalý vojenský analytik CIA Jim Lamson.
Nadzvukové střely s plochou dráhou letu kombinují vysokou rychlost s letem v malé výšce, což ztěžuje jejich detekci a rychlou reakci protivzdušné a protiraketové obrany. To by mohlo být obzvláště významné v Perském zálivu, kde Spojené státy a jejich regionální spojenci provozují pokročilé pozemní i námořní obranné systémy.
Teherán tento pohonný systém postavil a otestoval za letu, ale neexistují žádné důkazy o tom, že by nadzvukovou střelu s plochou dráhou letu vyvinutou s ruskou pomocí již zahrnul do aktivní výzbroje, poznamenal deník.
Rusko nicméně začalo dodávat Íránu i modernizovanou munici, satelitní snímky a data o zaměřování používané proti americkým silám na Blízkém východě, vyplývá podle serveru Military Times ze zářijového hodnocení zpravodajských služeb. FT rovněž uvedl, že Kreml souhlasil s dodávkou ručních protivzdušných obranných systémů Verba.
Omezené partnerství
Podle expertů je ale spolupráce Moskvy s Teheránem reálně partnerstvím s limity. Loňská smlouva o strategickém partnerství nezahrnuje vzájemné obranné záruky. Moskva také nadále posuzuje svou podporu Teheránu s ohledem na své vztahy s jinými zeměmi Blízkého východu, píše New Arab.
Tento vztah se odlišuje od ruského partnerství se Severní Koreou, které se rozšířilo i na přímou podporu v podobě lidských zdrojů pro válku Moskvy. Íránsko-ruská spolupráce se naproti tomu nadále soustředí na „technologie a zpravodajské služby spíše než na přímou pomoc“, upozornil hlavní analytik pro Írán z International Crisis Group Hamídrezá Azízí.
Teherán také už roky usiluje o ruské stíhačky Su-35 a ačkoli nedávné zprávy naznačují, že výroba nyní postupuje, jejich dlouhodobá absence v íránské výzbroji ukazuje, jak pomalu se vojenská spolupráce v některých oblastech uskutečňuje.