Společné dánsko-grónské vyšetřování z roku 2025 zjistilo, že nitroděložní tělíska či antikoncepční injekce dostalo často bez svého souhlasu nejméně 4000 grónských žen, z nichž některým bylo jen 12 let.
Dánská vláda se loni za události v této autonomní části Dánského království omluvila a přislíbila postižené ženy odškodnit.
Cílem nucené antikoncepce bylo omezit růst obyvatelstva Grónska, a zabránit tak stupňování finanční zátěže, kterou ostrov pro Dánsko představoval. V Grónsku nyní žije okolo 57 tisíc lidí.
Otázka systémové praxe
Obě zmíněné expertní zprávy shodně konstatovaly, že podávání antikoncepce bez souhlasu žen porušilo jejich práva na respektování soukromého a rodinného života a vedlo v některých případech k ponižujícímu zacházení. Některé ženy také trpěly následky, jsou zdokumentované případy silného krvácení, vážných infekcí, zjizvení vejcovodů, odstranění dělohy či nemožnosti mít děti. Zprávy se nicméně lišily v otázce toho, zda takové počínání bylo systémovou praxí.
Autonomní vláda v Nuuku v roce 2024 pověřila tři právní experty a jednu psycholožku, aby zjistili, zda nucený antikoncepční program porušoval všeobecná lidská práva a práva domorodých obyvatel a zda tato porušení naplňují definici genocidy. Odborný panel se postupem času rozdělil a dva členové rezignovali.
Úmluva OSN o zabránění genocidě a jejím trestání zakazuje opatření, jejichž cílem je bránit rození dětí v národních, etnických, rasových či náboženských skupinách, zároveň ale vyžaduje důkaz, že úmyslem takových činů je zmíněné skupiny zcela, případně zčásti zničit.
Bezpráví ano, genocida ne
Ve své zprávě aljašská právnička a někdejší šéfka Inuitské cirkumpolární rady Dalee Sambo Doroughová a profesorka práv na Kodaňské univerzitě Miriam Cullenová dospěly k závěru, že existuje důvodný základ domněnky, že inuitské ženy byly vystaveny nedobrovolným antikoncepčním praktikám, které porušily jejich práva. Nedošly však k závěru, že šlo o genocidu.
V další zprávě dánský právník Jonas Christoffersen a dánská psycholožka Jensine Nedergaardová, která působila i v Grónsku, uznali, že ženy čelily bezpráví, rozsah porušení práv ale podle nich nelze stanovit. Uvedli také, že nenašli důkazy o tom, že by úřady či zdravotníci měli úmysl zničit grónskou populaci. Tato dvojice původní odborný panel opustila.
Doroughová a Cullenová ovšem zjistily důvodný základ domnívat se, že Dánsko porušilo konvenci o genocidě tím, že se již v roce 1969 dozvědělo, že antikoncepční program znamená bránění rození dětí ve zmíněných skupinách podle úmluvy, a nepodniklo příslušná opatření. Poznamenaly, že tuto otázku by mohl vyřešit jen soud. Zmíněná úmluva, kterou Dánsko ratifikovalo v roce 1951, totiž zavazuje země nejen nepáchat genocidu, ale také jí předcházet a trestat ji.
Grónsko, které bývalo do 50. let 20. století dánskou kolonií, získalo v roce 1979 částečnou autonomii, Kodaň má ale stále pod kontrolou zahraniční záležitosti, obranu či měnovou politiku ostrova. Od roku 2009 má Grónsko pravomoc vyhlásit plnou nezávislost na základě referenda.