Dvacet sekund na únik před povodňovou vlnou či dva dny čekání na záchranu. Někteří z těch, kteří přežili přívalovou povodeň, která ve středu zasáhla himálajské pohraničí Nepálu a čínského Tibetu, se agentuře AFP svěřili se svými prožitky. Reuters pak přinesl příběh šťastného shledání matky se svým ztraceným synem. Přírodní katastrofa si k pátečnímu večeru vyžádala téměř 600 obětí, dva a půl tisíce osob se pohřešuje.
Neštěstí si na nepálské straně vyžádalo nejméně 579 obětí, zatímco čínské úřady hlásí prozatím pět obětí. Na obou stranách hranice je aktuálně evidováno dva a půl tisíce pohřešovaných. Povodeň zřejmě vyvolala odtržená část ledovce. Masa ledu a horniny se zřítila do údolí a následně způsobila prudkou záplavovou vlnu.
Sívarandžání Muthunathanová z jihoindického svazového státu Tamilnád cestovala v autobuse s dalšími 56 poutníky. Po nepálské silnici směřovali k hranici s Čínou, když vozidlo zastavilo něco, co zprvu považovali za dopravní zácpu. „Pak byla najednou všude kolem mlha, kouř, něco nás jakoby pohltilo,“ uvedla Sívarandžání a zpravodajům AFP ukázala na telefonu video, které natočila a které zachycuje proud vody valící se směrem k ní. Vozy okolo jejich autobusu byly odplaveny či pohřbeny v bahně.
Sívarandžání i další cestující se z autobusu dostávali postupně přes místo řidiče a pak se snažili vylézt na blízký kopec, kde čekali na záchranu. „Všechna vozidla před námi i za námi byla pryč,“ uvedla další poutnice. „Jak jsme lezli nahoru, slyšeli jsme něco jako výbuchy. Byly to tříštící se kameny a balvany,“ dodala.
Čekání na záchranu
Děsivou rychlost, s jakou katastrofa nastala, popsali také dělníci, kteří v údolí řeky Trišuli pracovali na přehradě. „Bylo tam přinejmenším 400 dělníků,“ uvedl Dev Šrestha, kterého z místa vyzvedla záchranářská helikoptéra. „Víc lidí tam zahynulo, než bylo zachráněno,“ dodal.
Další z dělníků Buddha Tamang uvedl, že přežil jen díky tomu, že byl v osudnou chvíli v tunelu, ze kterého se později dostal ven, ale na záchranu pak čekal přes 24 hodin. „Nevím, kolik lidí tam zemřelo, ale voda smetla úplně všechno,“ řekl dělník Ardžun Kumar Tamang.
„Byl jsem v elektrárně, když jsem uslyšel hrozný hluk. Došlo k průsaku vody, nařídili nám, abychom šli ven,“ uvedl indický inženýr Ananaj Šarma pracující na jednom z projektů v oblasti. „Když jsem se dostal ven, všechno bylo pryč, zůstala jen řeka,“ dodal.
Inženýr Gorakh Khatka pracoval v oblasti Šanti Bazar nacházející se v blízkosti epicentra neštěstí. „Měli jsme dvacet sekund, abychom nějak zareagovali. Pak všechno zaplavila šest metrů vysoká voda a bahno,“ uvedl. Na blízkém kopci poté spolu s dalšími čekali přes 48 hodin na záchranu. V Nepálu bylo podle agentury AP dosud zachráněno více než 3700 lidí.
Setkání matky se synem
Reuters poukazuje na příběh teprve osmiletého chlapce, Zoyala Ghaleho. Ten před povodní utekl do lesa, kde vylezl na strom. Následně byl se zlomenou nohou a řeznými ránami na obličeji letecky přepraven ze zdevastovaného severního okresu Rasuwa do nemocnice.
Tam se v pátek setkal se svou matkou, osmadvacetiletou Matti Mayou Tamangovou. „Smířila jsem se s tím, že obě moje děti už nejsou mezi živými. Jediné, co jsem mohla dělat, bylo plakat,“ uvedla Tamangová, která své dva syny hledala od středy. Ještě před setkáním se Zoyalem našla i svého mladšího syna.
„Viděla jsem, jak všechno odnáší voda,“ řekla Tamangová. „Myslela jsem si, že to odnáší i moje děti,“ dodala ke katastrofě která ve středu zasáhla himálajské pohraničí Nepálu a čínského Tibetu. „Nedalo se poznat, kde byla škola, kde byl trh, všude byla jen voda, kameny a bláto,“ komentovala, co spatřila během hledání svých dětí.
Podle dětské agentury OSN UNICEF bylo povodněmi v okresech Rasuwa, Nuwakot a Dhading severně od Káthmándú postiženo nejméně 17 tisíc dětí. Agentura zároveň uvedla, že spolupracuje s nepálskou vládou na identifikaci, registraci a sjednocení dětí, které byly odloučeny od svých rodin.