Jak mediální a měřicí technologie ovlivňují naše vnímání světa a vztah k němu, se stalo hlavním tématem výstavy Terra Incognita v pražském Domě fotografie. K vidění jsou filmové eseje i prostorové instalace.
Metr jako základní jednotku délky zavedli na konci osmnáctého století Francouzi. Jednotky měření se tak měly nadobro oddělit od všeho subjektivního – délky lidského loktu, chodidla nebo svévole panovníka. I tak se v jednotce metru ale usídlila výpočetní chyba, která se promítla i do videodíla autorské dvojice Sasha Litvintseva a Bany Wagner.
„(Metr) měl být vypočítaný od poledníku, který prochází Paříží mezi severním pólem a rovníkem. A geografové, kteří ho počítali, tak do metru zapomněli započítat zakřivení země. A právě na základě této chyby se Sasha Litvintseva a Beny Wagner snaží přemýšlet nad tím, kdo má ‚klíče k metru‘,“ popsal kurátor Martin Netočný.
Chápání světa neovlivňují pouze měřící systémy, ale i kognitivní fungování mozku. To, jakým způsobem rozpoznáváme tvary, barvy nebo vzdálenosti.
„Právě s tímto tématem, s tím, co je ještě pro nás ještě rozpoznatelné si hrají Alex Selmecki a Tomáš Kocka Jusko. Ty série mají dva koncové body, přičemž na jednom konci se nachází kulturně ukotvený předmět, u něhož je jasné, o co se jedná, třeba lžíce, která ale postupem času morfuje do něčeho, co tomuto typu předmětu zas tak podobné není,“ doplnil kurátor příklad vystaveného díla.
Výstava se věnuje i způsobům ukládání a uchování informací. Koncepce výstavy vychází z pojmu terra incognita, kterým Evropané po staletí vymezovali neznámá území na mapách, tedy takzvaná bílá místa. A ukazuje, že technologie sice pomohly téměř dokonale zmapovat svět a vymýtit neznámá území, zároveň ale vytvořily nová neznámá místa – skryté sítě, materiály a procesy, na kterých technologický svět stojí.