Tip pro milovníky true crime. Vyšla kniha, která laiky provede moderní forenzní vědou – Aktuálně.cz

Tradiční kriminalita jako vraždy a loupeže v Evropě za poslední desetiletí dlouhodobě vykazuje klesající trend, ale popularita žánrů true crime a detektivek láme rekordy. Proto není divu, že vychází i knihy, které se snaží širokému laickému publiku vysvětlit, jak se zločiny vyšetřují a které exaktní metody se při tom používají. Vycházejí z premisy, že „každý kontakt zanechá stopu“, tedy že se pachatel nutně nějak „otiskne“ na místě činu a toto prostředí na oplátku poznamená i jeho, což by mělo být fyzicky detekovatelné.

Nejnověji k těmto textům přibyla publikace Tajemství forenzní vědy: Co prozrazuje místo činu? Poznejte skutečné metody kriminalistiky. Jejími autory jsou Tom Jackson, zkušený autor vizuálních encyklopedií a knih pro mládež i dospělé, a Paul Knepper, profesor kriminologie na San José State University. V překladu Evy Ondrouškové ji vydalo nakladatelství Familium.

Kniha má přehlednou strukturu a bohatý ilustrační doprovod včetně infografiky. Složité přírodovědné principy vysvětluje v rámci možností názorně a srozumitelně. Mimo jiné předvádí, jak je možné pomocí fotografie cévní a žilní sítě (třeba na ruce) identifikovat dotyčného člověka, protože vzor krevního řečiště máme každý jedinečný. Nebo ozřejmuje, jaké jsou fáze růstu vlasu a která je vhodná k získání DNA.

Osvětluje i logiku forenzního vyšetřování a posuzování stop i hledání souvislostí mezi lidmi, časem a místem. Předpokladem je to, že osoby, které sdílejí domácnost, si navzájem běžně předávají nejrůznější fyzický materiál, jako jsou vlasy nebo vlákna z koberců. U cizích lidí, kteří se nikdy nesetkali, se vzájemné předávání nepředpokládá. Nalezení vlasů podezřelého na oděvu napadené oběti je považováno za signifikantní. A ovšem záleží na kontextu: „Světlý vlas nalezený na místě činu v Řecku bude signifikantnější než světlý vlas ve Finsku, protože populace osob se světlými vlasy je v Řecku menší než ve Finsku.“

Když naše zuby mluví

Autoři se nejvíce věnují fyzikálním, chemickým či biologickým aspektům vyšetřování. Naopak rovinu psychologickou a sociologickou, ke které se vyšetřovatel většinou dostává až později, nechávají spíše stranou. Až na výjimky. Rozepisují se například o tom, co vše se dá hned vyčíst ze samotných zubů. Kromě toho, že podle způsobu jejich čištění se dá někdy rozlišit, zda se jednalo o praváka, či leváka, lze z jejich stavu usuzovat na socioekonomický status dotyčného: „Špatně udržovaný chrup se starými, nevhodnými výplněmi, chybějícími zuby a náhradami z levných materiálů naznačuje nízký příjem.“

Chrup může leccos napovědět i o životním stylu nebo o tom, čím se daný člověk živil. (Např. hrany řezáků mohou u hudebníků, kteří hráli na dechové nástroje, vykazovat specifické vady. A plavci se zase dají identifikovat kvůli vlivu chlóru na erozi zubní skloviny.)

Pro oživení výkladu autoři přidávají i příklady objasněných zločinů nebo naopak maření vyšetřování či dokonce jeho úmyslného falšování. V americkém státě Mississippi např. lékař Steven Hayne a stomatolog Michael West opakovaně dospívali k takovým forenzním závěrům, které podporovaly policejní a vyšetřovací teorie, mimo jiné na základě údajně identifikovaných otisků zubů. V případě vražd dvou tříletých dívek kvůli tomu strávili dva nevinní muži dohromady více než třicet let ve vězení, než byli v roce 2008 definitivně osvobozeni a podle testů DNA byl odhalen skutečný pachatel.

Co si ještě přečíst o forenzní vědě?

Koho by zajímaly více příběhové úvody do problematiky, o které pojednává recenzovaný titul, tomu můžeme doporučit třeba knihu Arthur Conan Doyle v roli obhájce. Proslulý autor detektivek zasahuje ve skutečném případu šokující vraždy (Vyšehrad 2022), který mj. popisuje zdlouhavý přechod od často zavádějících a předsudky zatížených vyšetřovacích metod k modernější kriminalistice.

A hlavně publikaci Vždyť je to vražda: Agatha Christie a forenzní věda (Bourdon 2024). V ní jsou jednotlivé techniky forenzní vědy přiblíženy prostřednictvím příběhů nejslavnější světové detektivkářky, o níž autorka Carla Valentine tvrdí, že vysoká úroveň její forenzní přesnosti je až ohromující. I když současně platí, že Agatha Christie částečně žila ještě v jiném, „papírovém“ světě.  

Výhodou knihy Tajemství forenzní vědy je, že oproti výše zmíněným publikacím je o něco aktuálnější. Obsahuje např. závěrečný oddíl Digitální forenzika o jevech jako deepfake, malware a dalších, se kterými se v současném světě setkáváme častěji, než bychom chtěli.