„Nejsem velký fanoušek Ukrajiny… kromě jejich žen. Ty pořád vyhrávají Miss Universe,“ měl prohlásit Donald Trump během jednoho z jednání v oválné pracovně.
Píší o tom novináři amerického deníku The New York Times Maggie Habermanová a Jonathan Swan ve své nové knize Regime Change (Změna režimu). Publikace odkrývá zákulisí prvních 14 měsíců Trumpova druhého prezidentského mandátu a popisuje mnohdy chaotické dění uvnitř administrativy, včetně reakce na skandály kolem spisů zesnulého finančníka Jeffreyho Epsteina či Trumpova rozhodnutí zaútočit na Írán.
Část knihy, kterou zveřejnil britský deník The Guardian, se pak věnuje dosud neznámým detailům okolo vztahu Bílého domu s Ukrajinou a prezidentem Zelenským. Autoři konkrétně přibližují pozadí setkání obou lídrů v oválné pracovně z loňského února.
Nechvalně známá schůzka tehdy nakonec přerostla v ostrou hádku. Během ní Trump spolu s viceprezidentem J. D. Vancem kritizovali ukrajinskou hlavu státu kvůli údajnému nedostatku vděčnosti za americkou pomoc. Vadilo jim i to, že Zelenskyj nedorazil v obleku.
„Jednal jsem s tím malým zmr*em“
Habermanová se Swanem píší, že mezi Trumpovými spojenci tehdy panovaly obavy už před začátkem schůzky. Tehdejší poradce pro národní bezpečnost Mike Waltz se například neúspěšně snažil prosadit, aby Zelenskyj dorazil v obleku. Ministr financí Scott Bessent pak dokonce Trumpovi doporučoval, aby ukrajinského lídra do Bílého domu vůbec nepouštěl, dokud nepodepíše dohodu o nerostných surovinách, kterou připravil právě Bessent.
„Jednal jsem s tím malým zmr*em. Je vychytralý. Pro Evropany je jako dítě se speciálními potřebami. A chová se jako Mr. Bean na cracku,“ prohlásil údajně ministr financí před svými známými.
Bessent byl pak i přímo v oválné pracovně během setkání Trumpa se Zelenským. Podle autorů přítomní sledovali, jak Vance postupně rudne vztekem kvůli údajné drzosti a nevděku ukrajinského prezidenta. Schůzka se pak rychle zvrtla v otevřený konflikt, který ministr financí označil za Zelenského „diplomatický vlastní gól“.
Sám Trump se však podle knihy celou situací dobře bavil a vnímal ji jako skvělou podívanou. Jednomu z poradců měl později říct, že to bylo „lepší než The Apprentice“ (životopisný film o Trumpovi z roku 2024).
Witkoff si od Putina odvezl suvenýr
Kniha dále popisuje snahu Trumpova zvláštního vyslance Steva Witkoffa – který dostal na starost mírová jednání o Ukrajině – získat si přízeň Vladimira Putina. Witkoff podle autorů sázel hlavně na osobní chemii, na což ruský prezident slyšel, aniž by pak ovšem slevil z jakýchkoliv svých požadavků.
Habermanová se Swanem pak přibližují loňskou schůzku v Kremlu, během níž si Putin cosi kreslil na svůj osobní dopisní papír. Když se Witkoff zeptal, co to znamená, Putin mu ukázal nápis „3+2“ – zkratku pro územní rámec, o kterém jednali v souvislosti s ukončením války.
„Můžete mi to podepsat, abych si to mohl vzít domů?“ požádal Witkoff. Putin mu vyhověl a americký diplomat si následně podepsanou kresbu nechal zarámovat do černého rámu s béžovým paspartováním, píší autoři.
Mocnější než Hitler? „To mi zní dobře!“
Kromě zásadních politických momentů autoři mapují i uvolněnější, místy až lehce bizarní momenty z Bílého domu. Ty mimo jiné ilustrují, jak se Donald Trump osobně angažuje do vizuálních úprav prezidentského sídla.
Část knihy, kterou publikovala stanice CNN, popisuje scénu, kdy jednoho rána vstoupila mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová do oválné pracovny a našla prezidenta, jak „svírá tubu vteřinového lepidla a snaží se připevnit zlaté dekorace na mramorovou římsu krbu“.
Při samotném rozhovoru s autory knihy se pak Trump pochlubil dokumentem, podle kterého je mocnější než nejobávanější a nejbrutálnější vůdci historie – včetně Čingischána, Napoleona, Stalina nebo Hitlera.
Text, který měl Trumpovi předat jakýsi „historik“, argumentoval tím, že historické osobnosti měly pouze lokální vliv, zatímco moc amerického prezidenta je globální. Trump dokument reportérům pyšně ukazoval s ironickou poznámkou, že tito diktátoři si na rozdíl od něj udržovali moc prostřednictvím strachu.
Pátrání novinářů však nakonec ukázalo, že autorem dokumentu není žádný historik, ale Dave King – skotský podnikatel a bývalý předseda fotbalového klubu Rangers, se kterým se Trump potkal při hraní golfu.
