Amsterdam a Barcelona se snaží omezit masový cestovní ruch. Obyvatelé zahlcení přemírou turistů požadují od politiků razantnější kroky, zatímco radnice hledají udržitelná řešení, jak vrátit města místním. Proměna historických center v pouhé kulisy zaplavené turisty je přitom opakovanou stížností obyvatel v řadě evropských měst.
„Jsme jako Mickey Mouse v Disneylandu,“ říká zoufalá Els Ipingová, která už 45 let žije v De Wallen, středověké čtvrti, kde se zrodil Amsterdam a která je ve světě známější jako „čtvrť červených luceren“.
„Nám, kdo tu žijeme, se některé večery těžko dostává domů. Totéž platí pro naše přátele, kteří nás přestávají navštěvovat,“ pokračuje Ipingová. Lituje, že už téměř není kam chodit nakupovat nebo se setkávat s přáteli, a dodává, že nejhorší je, že „někteří turisté si myslí, že jde o území bez pravidel“, kde je dovoleno všechno.
Aby omezila bujaré večírky a zlepšila soužití ve „čtvrti červených luceren“, zakázala amsterdamská radnice na jaře 2023 kouření marihuany na ulicích, posunula zavírací dobu barů na druhou hodinu ranní a o víkendech zakázala prodej alkoholu v obchodech a supermarketech. Zároveň se snažila kontroverzními kampaněmi odradit návštěvníky od „párty turistiky“. „Jsou to malé kroky, ale počet turistů stále roste, takže musíme být důraznější, abychom to zastavili,“ říká pro En Portada Edwin Schölvinck, jeden ze zakladatelů sousedské organizace „Žijeme tady“.
Schölvinck připouští, že se přizpůsobil. Život v centru miluje, ale dnes z něj odchází, když chce nakoupit, zajít na drink nebo si každé ráno zaplavat. „Můj Amsterdam je mezi šestou a devátou ráno, kdy turisté ještě nesnídali a nevyšli z hotelů,“ říká a dodává, že „v tu dobu je město krásné“.
Jak omezit příliv turistů
Pro Ipingovou, Schölvincka a dalších 30 tisíc obyvatel Amsterdamu, kteří úspěšně spustili občanskou iniciativu, je hlavním problémem počet návštěvníků. Na základě těchto podpisů se městská rada v roce 2021 zákonem zavázala k něčemu bezprecedentnímu: stanovit strop 20 milionů turistů ročně.
„Tento zákon zavazuje místní vládu jednat, jakmile počet návštěvníků překročí 18 milionů, a my jsme už nad hranicí 23 milionů,“ říká Ipingová a vysvětluje, proč se obrátili na soud.
„Nepotřebujeme žádný další impuls k tomu, abychom jednali,“ odpovídá náměstek amsterdamského primátora pro cestovní ruch Sofyan Mbarki. „Děláme vše, co je v naší kompetenci, například omezujeme růst ubytovacích kapacit,“ pokračuje, než připouští, že radnice nemá pod kontrolou „počet letů do Amsterdamu ani to, zda sem chce cestovat jedno procento střední třídy z Indie nebo Číny“.
Amsterdam je nejpřeplněnějším hlavním městem Evropy. A očekává se, že počet návštěvníků dál poroste – do konce desetiletí by jich mělo být 30 milionů ročně. Jeho malé centrum o rozloze sotva osmi kilometrů čtverečních takové množství lidí nezvládá.
Možná právě proto jde o město, které přijalo nejvíce protituristických vyhlášek a omezení – zakazuje výstavbu nových hotelů, vyhlásilo válku turistickým bytům a výletním lodím a má nejvyšší turistickou daň v EU, a to 12,5 procenta plus 21 procent DPH.
„Třetina toho, co zaplatíte za přespání v Amsterdamu, připadá na daně. A to proto, že chceme, aby si lidé návštěvu dobře rozmysleli,“ říká Mbarki.
Proti „tiktokovým“ frontám
Mladý tiktoker Cosmo Ebner, který návštěvníkům města doporučuje autentická místa, se domnívá, že město chce turisty „s vyšší kupní silou“. Podle něj je to nebezpečné, protože turista, který přijede za noční zábavou, je „předvídatelný, víte, kde je, ale ten, kdo přijede s penězi, se rozptýlí po celém městě a město nakonec zdraží“.
Pro mladé lidi, jako je jednadvacetiletý Ebner, se ceny ve městě utrhly ze řetězu. „V centru můžete žít jen tehdy, pokud jste bohatí, nebo jako v mém případě, protože bydlím s rodiči. Nemyslím si ale, že se budu moct osamostatnit a odstěhovat,“ uzavírá.
Ebner upozorňuje, že turisté skutečné město téměř nevidí. Nevnímají „problémy způsobené gentrifikací a turistickým přeplněním“ a podle něj dostávají jen „vyčištěnou verzi Amsterdamu, kterou propagují algoritmy TikToku a Instagramu“.
Tři vysokoškolští studenti stojící za iniciativou Tegentrificatie to dobře vědí. Spolu s obyvateli centrální čtvrti Negen Straatjes protestují v ulicích a obsadili most, aby odradili turisty, kteří každý den stojí frontu na hranolky s parmazánem v podniku Fabel Friet.
„Jsme tu proto, abychom veřejný prostor vrátili místním,“ říká Bruno, zatímco turistům rozdává letáky vysvětlující protest a snaží se je přimět, aby šli ochutnat něco skutečně amsterdamského do podniku, který se nestal virálním na TikToku.
„Podniky mají od radnice povolení k vytváření front,“ říká mluvčí čtvrti Dingeman Coumou. Dodává, že si obyvatelé stěžují už tři roky a že radnici vyzvali ke zrušení povolení, „protože politici se víc starají o ekonomické přínosy než o své občany, a to se musí změnit“.
Rostoucí nespokojenost
Lidé nikdy necestovali tolik jako dnes. Jen loni podle Světové organizace cestovního ruchu navštívilo jinou zemi 1,52 miliardy lidí. Naprostá většina z nich cestovala do měst, a to nejen proto, aby je navštívila, ale aby je také „zažila“.
„Turisté už nezůstávají v hotelu oddělení od každodenního života města,“ říká profesor na nizozemských univerzitách v Tilburgu a Bredě a odborník na městský cestovní ruch Greg Richards. „Dnes lidé hledají ubytování ve čtvrtích, kde žijí místní, aby získali pocit, že jsou dočasně součástí místní kultury. To přináší problémy obyvatelům a zároveň vyvolává odpor,“ uzavírá Richards, když srovnává sousedské protesty v Amsterdamu a Barceloně.
Agnès Rodríguezová z Asamblea de Barrios por el Decrecimiento Turístico (ABDT) se účastnila protestu, který v roce 2024 obletěl svět. Mrzí ji, že „se mluvilo jen o vodních pistolích, které někteří demonstranti nesli“.
ABDT už deset let požaduje, aby se barcelonská radnice zavázala k omezení cestovního ruchu, „protože turismus město unesl, má takovou váhu, že bez něj už není možné žít“. Rodríguezová tvrdí, že tato závislost vytváří zranitelnost, jak se ukázalo během pandemie, kdy se města vyprázdnila od turistů.
„Turistický průmysl je extraktivní: bere si z měst to, co mají, spotřebovává je, ale ničím nepřispívá,“ říká Rodríguezová. Dodává, že „v Barceloně neexistuje politika udržitelnosti, všechno je jen líčení na oko, jak ukazuje i prosazované rozšíření letiště El Prat“.
„Debata nestojí na tom, zda turismus má, nebo nemá existovat. Místo diskuse o růstu či útlumu je teď čas mluvit o plánování,“ vysvětluje José Antonio Donaire, komisař pro řízení udržitelného cestovního ruchu od roku 2025. Donaire uvádí, že Barcelona sází na nulový růst, tedy „udržení hranice mezi 12 a 15 miliony návštěvníků a zároveň na to, aby lidé, kteří přijíždějí, měli odlišný profil a byli lépe rozloženi po celém městě“.
Pro Barcelonu stanovuje limity turismu Zvláštní územní plán turistického ubytování (PEUAT), schválený v roce 2017, který zakazuje nové ubytovací kapacity v turisticky přesycených oblastech. Otázkou zůstává, co se stane v roce 2028, pokud bude splněn oznámený plán stáhnout z trhu deset tisíc turistických apartmánů. „Pracujeme na tom, aby měli obyvatelé přístup k bydlení a aby se městu vrátily prostory, o které mají místní pocit, že je ztratili a že jim už nepatří,“ říká Donaire.
Město bez duše
Městská geografka Fenne Pinksterová z Amsterdamské univerzity se už roky zabývá škodlivou dynamikou, která vedla k tomu, že dvacet procent obyvatel Amsterdamu se vyhýbá centru města.
„Mezi návštěvníky a rezidenty panuje extrémní nerovnost a proměna centra v turističtější prostředí znamená, že pro mnoho místních ztrácí užitečnost. Už nenacházejí důvody, proč do něj chodit, nebo nedokážou turistům konkurovat,“ říká Pinksterová.
Přivést místní obyvatele zpět do centra je další ze strategií amsterdamské radnice v boji proti turistickému přeplnění. „Zakázali jsme otevírání nových obchodů určených pouze turistům a snažíme se vykupovat nemovitosti v centru města, přeměňovat je na bydlení a pronajímat prostory obchodníkům, kteří do centra přinesou něco nového,“ vysvětluje náměstek primátora Mbarki. Jde však o nákladnou strategii a na posouzení její účinnosti je ještě brzy.
Městská geografka specializující se na turistický obchod v centru Amsterdamu Iris Hagemansová zpochybňuje návratnost „investování milionů eur do snahy otevřít pizzerii na místě, kde je už spousta lidí hledajících pizzu“.
Geografka zároveň upozorňuje, že „obchodníci nakonec reagují na místní poptávku“, čelí konkurenci franšízových řetězců i internetového prodeje a také tomu, že obyvatelé „nakonec všechno nakupují v supermarketu“, místo v malých obchodech, které mezitím zmizely.
Jinak to vidí oděvní návrhář a kulturní promotér Bonne Rijn, který vždy žil a prodával své výtvory v centru. Jeho obchod v turistické ulici Warmoesstraat je jako výspa v nepřátelském území. Ve sklepě má hudební studio, které se má stát centrem přitahujícím mladé lidi a které podporuje městský program na oživení centra. Pro něj je to způsob, jak „podpořit iniciativy, které čtvrtím vracejí kořeny a místní identitu, aby se neproměnily v prázdná místa bez významu“.
Rijn upozorňuje, že „místní podnikatelé a obchodníci nemohou konkurovat monokultuře turistického byznysu“. Proto se snaží prosadit oficiální označení, které by ukazovalo, co tito podnikatelé přinášejí čtvrti, a zároveň fungovalo jako lákadlo, aby je „obyvatelé Amsterdamu poznali a věděli, že stojí za to je navštívit nebo u nich nakoupit“.
Sám říká, že problémem nejsou turisté, ale „to, že neexistuje snaha proměnit turistický tlak v motor, který by pomohl místnímu životu vzkvétat a konkurovat této turistifikované ekonomice“. Zachovat to, co dělá městská centra jedinečnými a co je drželo při životě, se zdá být nejúčinnějším lékem. Jak upozorňuje Pinksterová, „uchovat to, co ještě stojí, je úkol pro politiky, ale i pro samotné obyvatele“.
Rafa Lobo, RTVE, 28/04/2026 07:15 (GMT+2)
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
