Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis čelí stále silnějšímu tlaku evropských spojenců, aby Athény poskytly Ukrajině systémy protivzdušné obrany, případně alespoň střely (interceptory) pro systémy Patriot. Řecko si totiž kvůli dlouhodobému napětí s Tureckem vydržuje mimořádně silnou armádu s velkými zásobami zbraní a munice. Athény ale s rozhodnutím váhají.
Podle nejmenovaných zdrojů ukrajinská strana požádala přibližně o 200 interceptorů, které by pomohly posílit obranu proti ruským balistickým střelám, jež v současnosti skoro beztrestně dopadají na ukrajinské cíle.
Řecké letectvo, pod jehož velení protivzdušná obrana spadá, disponuje dostatečnými zásobami těchto střel. Část interceptorů však leží ve skladech již téměř čtvrt století a podle ukrajinských představitelů se blíží ke konci své provozní životnosti.
Ukrajinská žádost přišla krátce poté, co ztroskotala jednání o možném přesunu jedné ze šesti baterií systému Patriot, které řecké letectvo provozuje. Sama Ukrajina disponuje přibližně sedmi kompletními bateriemi Patriot, mnohem naléhavěji však potřebuje munici. Od začátku války obdržela podle dostupných údajů pouze přibližně 600 interceptorů PAC-3 MSE, tedy nejmodernější varianty této střely. Pro srovnání – Spojené státy a jejich spojenci spotřebovali během prvních tří dnů konfliktu s Íránem více než 800 interceptorů.
Jednou z diskutovaných možností je, že by Řecko střely nejprve odeslalo do Norska, kde by prošly údržbou, a teprve následně by byly předány Ukrajině. V době psaní tohoto článku však Athény žádné oficiální rozhodnutí nepřijaly.
Řečtí představitelé argumentují, že již nyní významně přispívají ke kolektivní obraně aliance. Řecko například rozmístilo jednu baterii Patriot v Saúdské Arábii, kde chrání tamní kritickou infrastrukturu. V minulosti navíc schválilo dodávky střel Sea Sparrow a Crotale na Ukrajinu, kde jsou rovněž využívány k ochraně kritické infrastruktury.
Řecko si své moderní systémy protivzdušné obrany (včetně Patriotů a starších ruských S-300) ale úzkostlivě střeží především kvůli dlouhodobému napětí s Tureckem v Egejském moři a na Kypru. Právě strach ze ztráty vlastní obranyschopnosti vůči Ankaře je hlavním argumentem řecké armády, proč nechce systémy darovat.
To neznamená, že by Athény Ukrajině nepomáhaly. V první fázi války Řekové darovali Kyjevu starší sovětskou techniku, jako byla bojová vozidla pěchoty BVP-1 (kompenzovaná Německem za modernější Marder), přenosné protiletadlové komplety a střely krátkého dosahu.
Postupně se však pomoc transformovala do byznysu – Řecko přes prostředníka (USA) komerčně prodalo Ukrajině obrovské balíky dělostřelecké a letecké munice, které se blížil konec životnosti. Mimo to poskytuje zásadní podporu výcvikem ukrajinských pilotů na stíhačky F-16 a provozem klíčového logistického uzlu v přístavu Alexandrupoli. Dodání těžkých zbraní, jako jsou tanky Leopard 2 nebo pokročilé protiletadlové systémy Patriot a S-300, však řecká vláda kvůli obavám z oslabení vlastní obranyschopnosti striktně odmítá.
Řecko také odmítá doplácet na sankce vůči Rusku a nyní v červenci zablokovalo přijetí 21. balíku sankcí Evropské unie. Podle řecké vlády by navrhovaná opatření vážně poškodila přepravní společnost Dynagas miliardáře George Prokopioua, která se specializuje na přepravu zkapalněného zemního plynu z arktických přístavů. Řecký velvyslanec při Evropské unii uvedl, že navržené sankce by společnost prakticky zničily. Prokopiouovy firmy podle dostupných údajů během posledních tří let vydělaly nejméně 915 milionů dolarů (přibližně 20 miliard korun) na přepravě ruských energetických surovin.
Určitá skepse vůči Řecku přitom není v rámci NATO ničím novým. Během operace Noble Anvil v roce 1999, tedy bombardování Srbska kvůli etnickým čistkám v Kosovu, Spojené státy dokonce dočasně pozastavily dodávky některých zbraní Řecku kvůli podezření, že citlivé informace mohly být předávány Rusku.
Přestože se tato podezření veřejně nepodařilo jednoznačně prokázat, podle řady svědectví byla tehdy výměna nejcitlivějších zpravodajských informací s Řeckem omezena. Silné proruské a prosrbské nálady v řecké společnosti ilustrovaly také tehdejší průzkumy veřejného mínění, podle nichž přibližně 90 % respondentů sympatizovalo se Srbskem.
Příznivější postoj řecké společnosti vůči Rusku má hluboké historické kořeny. Obě země jsou pravoslavné, navíc sehrálo Rusko významnou roli v řecké válce za nezávislost, která vyústila v mezinárodní uznání samostatného Řecka v roce 1830.
