Stačí vstoupit do hlavní haly. Vysoké stropy, zdobné štuky a interiéry inspirované italskou renesancí vytvářejí dojem, jako by se tu čas zastavil někde na začátku minulého století. Právě tehdy prožívaly Mariánské Lázně své nejslavnější období. Na kolonádách se potkávali šlechtici, průmyslníci, umělci i politici a mezi budovy, které tento rozmach symbolizovaly, patřily také Nové Lázně – tehdejší centrum vodoléčebných procedur.
Historie budovy se začala psát už koncem 19. století. Předcházely jí Staré Lázně, vůbec první lázeňská budova ve městě stojící poblíž vývěru Mariina pramene. Rostoucímu zájmu hostů ale přestávala stačit. „A protože ten koncept byl velice úspěšný a budova Starých Lázní už nepostačovala, tak vznikly Nové Lázně,“ vysvětluje Patricie Irlveková, marketingová manažerka společnosti Ensana Česká republika, která hotel vlastní a provozuje.
Za projektem Nových Lázní stál opat Ambrosius Alfred Clementso, který do Mariánských Lázní přivedl zdejšího rodáka Josefa Schaffera. Architekt vzdělaný ve Vídni čerpal inspiraci ve Florencii, Benátkách a Boloni, ale také v tehdy proslulém lázeňském městě Baden u Vídně. Výsledkem byla monumentální stavba v duchu české neorenesance. Její výstavba trvala čtyři roky, protože dělníci na ní mohli pracovat pouze mimo lázeňskou sezonu, aby nenarušili chod města.
Roku 1896 se konečně otevřela veřejnosti a brzy se stala jedním z center zdejšího lázeňského života – právě sem přicházeli hosté z celého města na uhličité koupele. „Bylo to centrum vodoléčebných procedur pro celé Mariánské Lázně. Podávaly se tady vodní uhličité koupele všem hostům, kteří byli ve městě ubytovaní,“ popisuje Irlveková.
Britský panovník i významní umělci
Zatímco dnes si většina návštěvníků spojuje Mariánské Lázně především s kolonádou a Zpívající fontánou, na přelomu století hrály hlavní roli právě léčebné procedury. A Nové Lázně byly jedním z hlavních míst, kde se odehrávaly. Nejslavnějším návštěvníkem se stal britský král Eduard VII. Do Mariánských Lázní přijel mezi lety 1899 a 1908 hned devětkrát. „Říkáme, že pro Mariánské Lázně to byly zlaté časy. Staly se kulturním, společenským i politickým centrem celé Evropy, potažmo světa,“ připomíná Irlveková.
Přítomnost jednoho z nejmocnějších mužů své doby fungovala jako magnet. Za Eduardem VII. přijížděli aristokraté, průmyslníci i politici z celé Evropy. „Já si myslím, že i tehdy fungoval marketing. V době, kdy sem jezdil anglický král, přijížděli za ním rovněž významní umělci a přední panovníci tehdejší Evropy. Tím se Mariánské Lázně dostaly na vrchol,“ dodává.
Věhlasu města pomohl také rozvoj železnice, díky němuž byly západočeské lázně dostupnější než kdy dřív. Vedle Eduarda VII. sem zavítali Johann Wolfgang Goethe, Mark Twain, Franz Kafka a desítky dalších známých osobností. Někteří přijížděli za odpočinkem, jiní kvůli léčbě. Mnozí z nich ale dříve či později zamířili právě do Nových Lázní.
Lazaret a centrum vodoléčebných procedur
Dvacáté století přineslo budově několik proměn. Během válek budova sloužila jako lazaret, za socialismu pak jako centrum uhličitých koupelí a vodoléčebných procedur pro hotelové hosty i rekreanty odborových organizací. Hotel se z Nových Lázní stal až v roce 1996. Dnes nabízí 97 pokojů a zároveň zůstává památkově chráněnou budovou, která si uchovala značnou část původní výzdoby i historických prostor. „Pokoje se začaly budovat z kabin, kde se dříve podávaly vodní uhličité koupele,“ doplňuje Irlveková.
Věhlas však Nové Lázně provází dodnes. Mezi jejich hosty se řadí například i arabské princezny nebo šejkové.
Kabina hodná krále
Do současnosti se zachovala řada historických místností. Nejznámější z nich je Královská kabina, vybudovaná přímo pro Eduarda VII. Místnost s historickými obklady, mramorovými sloupy a vitrážemi dodnes připomíná dobu, kdy sem britský panovník pravidelně přijížděl na léčebné pobyty. Dochovala se zde i vana vyrobená ze speciální slitiny kovů, která dokázala dlouho udržet teplotu vody. To bylo důležité zejména proto, že místní minerální prameny jsou studené.
„Mariánské Lázně mají pouze studené kyselky, minerální vody o teplotě osm až deset stupňů. Proto se voda musela ohřívat ve speciálních kotlících,“ vysvětluje Irlveková. Součástí vybavení je také neobvyklé křeslo, které zároveň fungovalo jako váha. Eduard VII. se na něm vážil před koupelí i po ní. Jedním z důvodů jeho pobytů byla totiž také snaha řešit dlouhodobé problémy s nadváhou.
Kabina se užívá dodnes. „Dnešní hosté si mohou zažít úplně stejnou koupel jako anglický panovník,“ doplňuje Irlveková.
Historii Nových Lázní ale nepřipomíná jen Královská kabina. Dalším výrazným symbolem celého objektu jsou Římské lázně – dva bazény ukryté pod prosklenou střechou, obklopené mramorovými sloupy a bohatou výzdobou. „Ve své době to byly první dva bazénky tady v Mariánských Lázních,“ přibližuje Irlveková.
A co dnešní návštěvníky překvapí nejvíc? Podle Irlvekové především atmosféra místa. „Já si myslím, že je to ten genius loci – ta atmosféra objektu, který má svou historii,“ uzavírá.
