Na obrazovkách hlavního pódia se krátce před desátou hodinou zjevilo menu jako vystřižené z devadesátkové videohry. Po sérii krátkých humorných klipů ve stylu hry Doom, v nichž figurovali členové kapely jako hlavní postavy, opanovala obrazovky démonka Eve. Ta publiku sdělila, že se v okolí šíří démonická nákaza, před kterou je potřeba schovat se do katedrály. Vzápětí na pódiu spadla opona, která odhalila ohromující vizuál katedrály, do níž skrz vitráže prosvítalo světlo. Kapela zahájila koncert písničkou DArkSide ze svého posledního alba.
Příběh tím ale nekončí. Jak večer postupoval, zmíněná nákaza se dál šířila mezi publikem. Katedrála se rozpadla, na podiu zazněl výbuch, z nebe se snášel jemný popílek a koncert pokračoval největším hitem posledního alba Kool-Aid. Kapela samozřejmě nezanevřela ani na své starší hity, jako například Shadow Moses, Doomed nebo Mantra.
Fanynka s logem BMTH na hrudi
Frontman Oliver Sykes je na vrcholu své zpěvácké formy. Naprosto bravurně zvládá jak starší, tak novější kousky ze svého repertoáru a jeho kolegové na tom nejsou jinak. Kapela navíc dokázala najít velmi křehkou rovnováhu mezi na centimetry vypočítanou vizuální show, spontánností a navázání komunikace s publikem. V jednu chvíli tak na pódiu zpěváka krátce doplnila slečna z davu s vytetovaným logem BMTH na hrudi a společně s ním si zazpívala písničku Antivist.
Někomu by se mohlo zdát, že nechat si vytetovat přes hruď logo své oblíbené kapely je poněkud extrém. Pravdou však je, že se tak úplně nejedná o výjimku. Oliver Sykes dokázal za 22 let existence kapely okolo sebe a svých kolegů vybudovat neuvěřitelný kult. Věrní fanoušci očima hltají každý jeho pohyb a poslouchají na slovo jako oddaný pes. Propojení, které vzniklo mezi ním a publikem, je skutečně unikátní. Toto spojení se prohlubuje i tématikou textů kapely. BMTH ve svých písničkách dlouhodobě odráží všechny své tíživé pocity, a umožňují tak svým posluchačům alespoň na chvíli pocítit sounáležitost.
Při skladbě Throne publikum šílelo
Důležitost svého vztahu s fanoušky vnímá i sám zpěvák. „Absolutně netuším, jak jsme se dostali až do pozice headlinera takového festivalu, kde můžeme hrát pro tolik lidí. Nějak se snažíme jet na vlně své slávy a předstírat, že je to normální,“ řekl a spustil jeden z největších hitů Can You Feel My Heart, následovaný děkovným černobílým videem ze začátků kapely. To ovšem působilo poněkud pateticky, i přes to, že energií nabitý koncert už vyžadoval nějaké zpomalení.
Po „deratizaci nákazy“ mlhovými pistolemi se diváci postupně navrátili zpět do pobořené katedrály, kam už přes trosky prosvítalo slunce. Hudebníci zakončili celý večer písničkou Throne, při které publikum doslova šílelo a nezastavil ho ani sílící déšť.
Kapela Bring Me The Horizon nabídla v pátek svým fanouškům v Parku 360 neuvěřitelně opojný magický zážitek. Vyváženost kvalitního zvuku, muzikantských výkonů a odvážných vizuálů dohromady stvořila jeden z nejunikátnějších hudebních zážitků tohoto roku.
