Černošice jsou už dlouhé roky oblíbeným výletním místem lidí z celých středních Čech. Vedou tudy krásné cyklostezky, je to po cestě z Prahy na Karlštejn a procházka kolem Berounky je tu opravdu krásná a navíc i s příjemnou malou pláží, na které se dá v řece pohodlně koupat.
Před časem tu přibyl i jeden další důvod, proč se do Mokropes, černošické místní části, vydat. Hned za rohem od zmiňované pláže se totiž před dvěma lety otevřela v areálu bývalého mlýna řemeslná pekárna s kavárnou Mokropec, kde si kromě bochníku chleba dáte i výběrovou kávu s koláčem. Určitě už tušíte, že tahle pekárna není žádná obyčejná masovka.
Související
Za projektem Mokropec najdete Davida Balcara. Milovníci dobrého jídla ho přitom dobře znají – spolu s manželkou Amálií je autorem popularních fermentovaných limonád Bacilli. Před rokem si podnik vzala na bedra Davidova tchyně Hana Koppová, ale pojďme to vzít hezky od začátku
Když se nudíš, zadělej těsto
Celá „kvásková aféra“ se zdejším chlebem začala, když se Davidovi a Amálii před necelými třemi lety narodil první syn. David si na šestinedělí naplánoval volno, jenže malý Edík prý pořád spal, a tak se činorodý David začal nudit.
„Amálka se tedy určitě nenudila, ale já jsem najednou měl volný čas, tak jsem si řekl, že se konečně naučím péct chleba,“ vzpomíná David.
Místo chlebů ovšem zprvu vznikala „frisbeečka“ – ploché, rozteklé bochníky vhodné maximálně na házení rybám do Berounky. Celozrnná mouka totiž těsto nešetří: „Celozrnná mouka má právě díky namletým obalům zrnka takové skoro žiletky, které lepkovou strukturu dost narušují a je těžší dosáhnout hezkého bochníku,“ popisuje David.
Jenže naučit se péct z jednoho dvou bochníků týdně je na dlouho, a tak David rozhodil síť po okolí a založil whatsappovou skupinu, do které psal jednu jedinou větu: Dělám chleba, chce někdo? „Pak už jsem jen spočítal palečky a věděl jsem, že peču dvanáct chlebů,“ směje se.
Návrat chleba do mlýna
Palců přibývalo a s nimi se potvrdilo, co už všichni tak nějak tušili: v Mokropsech pořádná pekárna chybí, však i Balcarovi si dobrý chleba nechávali vozit online obchodem z Prahy. V areálu bývalého mlýna, kde v té době dělali Nemléko, limonády Bacilli i miso a kimchi, tak začala růst pekárna s kavárnou. Rekonstrukce spodní části měla trvat tři měsíce – trvala rok a půl.
„Já jsem si to tenkrát představoval dost růžově. Dělat chleba svýma rukama jsem si představoval skoro jako terapii, jenže to se samozřejmě nenaplnilo,“ přiznává. Pekaři se střídali, provoz ho semlel a nakonec zhruba před rokem začal uvažovat, že podnik úplně zavře.
Když rodinný podnik zláká babičku
„A mně to tehdy přišlo hrozně líto, ten projekt se mi moc líbil, a tak jsem řekla ne, takhle rychle se nevzdáme,“ vstupuje do rozhovoru Davidova tchyně Hanka, která je původně textilní výtvarnice.
Ostatně, její estetický cit tu vidíte na každém kroku: krásná zahrádka na ostrůvku vedle mlýna se stolky a židlemi, truhlíky s bylinkami, vázy s květinami… „Tohle všechno vybudovala Hanka, ona na to má prostě oko,“ říká nám v příjemném stínu vzrostlých stromů David, když šéfová na chvíli zmizí do kavárny.
„Vždycky jsem pracovala ráda rukama, tak jsem šicí stroj vyměnila za chleba a papírování,“ přiznává s tím, že tohle rozhodnutí má své plusy i minusy.
„Je super, že jsem často s rodinou a užívám si i vnoučka, ale taky jsem bývala zvyklá trávit spoustu času na chalupě, kde jsem teď za ten rok byla maximálně na skok,“ směje se. Ostatně, dceři a zeťovi pomáhala už dřív: za covidu pomáhala s Nemlékem, později dělala jednou týdně miso a kimchi.
A taky přiznává, že si ve svém věku už představovala trochu víc klidu a méně bolavé nohy: zavírací den je jen pondělí, ale to stejně většinou sedí u papírování.
„No a pak se vrátí nějaký zákazník, řekne mi, jak rád to u nás má, že si pro chleba jezdí z Prahy každý týden a jak se na tu chvíli tady těší,“ říká Hanka pro kterou jsou právě tyhle okamžiky důvodem, proč je za Mokropec ráda a proč ji práce i přes fyzickou únavu baví.
„Jedna zákaznice k nám pravidelně běhá z Vinohrad. Jen zavolá, ať jí jednu z canelek schováme, že doběhne tak za dvě hodiny,“ říká s obdivem.
Nejrušněji je tu o víkendech, kdy do kavárny dorazí až třikrát tolik lidí co ve všední den. Sobota a neděle patří brunchům, na kterých se snaží dostat vlastní pečivo na každý talíř – vejce, tvaroh z bio mléka, koláče a k tomu ten celozrnný chleba, kvůli kterému to celé před třemi lety začalo. Bývá při nich plno tak, že se sotva najde, kam si sednout.
Když mlýn zase mele
Tenhle příběh má ale ještě jednu pointu, s pekárnou se totiž do starého mlýna vrátilo i mletí. Mokropec totiž svůj chleba nejen peče, ale i si na něj z bio zrnek mele vlastní mouku.
A protože David je, jak o něm Hanka říká, „rozrážeč dveří“ a neustále chrlí nápady, inspirován Mokropecí teď s kamarádem rozjíždí ještě jeden projekt pojmenovaný Boží mlýny.
„Česko je obilnářská velmoc, ale poctivé bio obilí od farmářů, kterým záleží na půdě, často končí v Německu. Tady ho nikde nechce a ani ho nemají kde umlít,“ vysvětluje.
Řeší teď proto velký kamenný mlýn z Itálie, který má mlít mouku od českých bio farmářů a dodávat ji pekárnám.
A aby toho neměli málo, Balcarovi teď ve svém bytě nad kavárnou chystají další postýlku – Edíkovi se totiž co nevidět narodí bráška Otík, David se i díky péči o staršího syna tentokrát ale rozhodně nudit taky nebude.
Zdroj: autorský článek, Mokropec
