Washington má aktuálně k dispozici přibližně na 1500 interceptorů PAC-3 MSE pro systém Patriot a méně než 200 střel pro pokročilejší systém THAAD. Pro samotné minimum potřebné k obraně klíčových základen v Tichomoří by však potřeboval 7082 Patriotů a 1394 střel THAAD, napsal Heritage Foundation zkraje srpna.
Jak rychle mohou zásoby drahé munice mizet, ukázala operace Epic Fury proti Íránu. Během prvních čtyř dnů americké a spojenecké síly spotřebovaly přibližně 1738 protiletadlových a protiraketových střel proti 565 íránským balistickým raketám a 57 střelným zbraním s plochou dráhou letu. Poté spotřeba interceptorů klesla zhruba o 90 procent, protože americké a izraelské údery výrazně omezily schopnost Íránu odpalovat další rakety.
Proti Číně však Spojené státy nemohou automaticky očekávat stejně rychlý průběh. Čínské raketové síly jsou mnohem početnější, modernější a jejich odpalovací systémy jsou lépe chráněné i rozptýlené v terénu. Rychlé získání vzdušné nadvlády by proto bylo výrazně obtížnější.
Heritage počítá i s optimističtější variantou. Ta předpokládá, že část čínských raket nebude odpálena nebo bude zničena ještě na zemi, že Spojené státy upraví taktiku použití interceptorů a část obrany převezmou námořní systémy SM-3 a SM-6. I potom ale zůstává zásadní deficit. Spojené státy by stále potřebovaly zhruba o 5600 Patriotů a 1200 střel THAAD více, než mají dnes.
Jednou z možností, jak ušetřit munici, je snížit počet interceptorů vypalovaných proti jedinému příchozímu cíli. Během operace Epic Fury připadaly na jednu íránskou balistickou raketu v průměru více než tři interceptory. Snížení poměru ze tří na dvě střely by znamenalo značnou úsporu, ale zároveň i vyšší riziko, že některé nepřátelské rakety projdou a zasáhnou své cíle.
Ještě účinnější by bylo ničit čínské rakety ještě před jejich odpálením. Při 50procentním omezení čínského raketového arzenálu na zemi by poptávka po obranných raketách klesla téměř o polovinu. To však vyžaduje masivní údery hluboko na čínské území a předpokládá, že americké síly v regionu přežijí úvodní čínskou raketovou smršť.
Problém se navíc netýká pouze pozemních systémů Patriot a THAAD. I zásoby raket pro supermoderní námořní protiraketový systém AEGIS (střely SM-3 a SM-6) tvoří celkově méně než 1400 kusů.
Největší brzdu však představuje pomalá rychlost výroby. USA dnes ročně vyrábějí přibližně 620 raket PAC-3 MSE, 96 střel THAAD a 150 raket pro systém AEGIS. Na dosažení minimálního doporučeného množství by při současném tempu potřebovaly roky až desetiletí – u některých systémů by samotné doplnění zásob trvalo více než 30 let.
Mohlo by vás zajímat: Obnovené americké útoky na Írán z letošního července
Heritage přitom upozorňuje, že problém nespočívá jen v samotné kapacitě továren. Výrobcům chybí dlouhodobé garance od vlády, které by ospravedlnily masivní investice do nových linek a dodavatelských řetězců. Další překážkou je přísná regulace a byrokracie, která zbrojařům ztěžuje stavbu nových závodů. Zpráva proto doporučuje vytvořit zvláštní fond pro nákup kritické munice s počátečním financováním nejméně sto miliard dolarů, který by motivoval zbrojařské firmy k okamžitému rozšíření výroby.
Zdroj: Heritage Foundation