Teherán se během příštích dnů promění v jedno velké pietní místo. Černé vlajky už visí nad ulicemi, školy, mešity i sportovní haly se mění v provizorní ubytovny a hotely nabízejí padesátiprocentní slevy. Úřady posílily autobusovou i železniční dopravu a očekávají až 20 milionů účastníků smutečních akcí v Teheránu, Komu, Mašhadu i iráckých posvátných městech Nadžaf a Karbalá.
Pro režim nejde jen o pohřeb. „Masová účast bude referendem o islámské republice,“ prohlásil ajatolláh Mohammad Saídí. Po smrti Chameneího při americko-izraelském útoku chce vedení země zaplněnými ulicemi dokázat, že teokratický systém zůstává pevný i po největším otřesu za téměř půl století.
Právě v době příprav na pohřeb vycházejí najevo informace, které odhalují hluboké rozpory mezi Washingtonem a Jeruzalémem.
Podle informací deníku The Washington Post nechal Washington letos na jaře přes zprostředkovatele varovat Teherán, že Izrael připravuje atentáty na ministra zahraničí Abbáse Arakčího a šéfa parlamentu Mohammada Bágera Ghalíbáfa. Oba patřili ke klíčovým vyjednavačům příměří v Pákistánu a následně měli sehrát hlavní roli při uzavření dohody o ukončení války a znovuotevření Hormuzského průlivu.
Šlo o mimořádný krok. Spojené státy totiž varovaly svého protivníka před akcí svého nejbližšího spojence. „Když zabijete tyto lidi, odstraníte z íránského vedení pragmatiky,“ citují americká média jednoho z představitelů administrativy.
Rozkol se naplno projevil po zabití Alího Larídžáního, jednoho z nejvýše postavených bezpečnostních činitelů. „Spojené státy hledaly partnera, se kterým by mohly jednat. A najednou byl pryč,“ popsal jeden ze západních diplomatů.
Zatímco Izrael pokračoval v kampani cílených likvidací a usiloval o pád režimu, Washington dospěl k opačnému závěru, že íránské vedení válku přežije a bude s ním nutné vyjednávat. Prezident Donald Trump tehdy veřejně připustil, že izraelské atentáty diplomatické úsilí komplikují. „Zabili úplně všechny. Nechci, aby byli zabiti,“ prohlásil.
Pokusy o likvidaci nového nejvyššího vůdce Modžtaby Chameneího i dalších představitelů podle amerických analytiků paradoxně posílily nejtvrdší část režimu. Místo oslabeného vedení dnes Írán vede nová generace, která má podle nich mnohem větší motivaci k odvetě a zároveň zůstává jediným partnerem, se kterým lze o budoucnosti země jednat.
