„To víte, že mě to láká. Že v koutku mé duše o tom stále uvažuji,“ řekl Zeman v rozhovoru. Vzápětí si ale svou vlastní úvahu tak trochu sám zamítl. „Protože každý člověk má své alter ego, tak moje alter ego mému egu říká: Miloši, je ti 82 let a neměl bys být českým Bidenem.“
Zeman tím každopádně znovu pootevřel dveře, o kterých se zdálo, že už jsou definitivně zabouchnuté. Zatím do nich ale jen nakoukl v rozhovoru během okurkové sezony. Co by se stalo, kdyby je skutečně otevřel, se dá zatím jen spekulovat.
Jedna věc je ale překvapivě jasná už teď: ústava by podle Kysely jeho návratu na Hrad nebránila.
„Nikdo nemůže být prezidentem více než dvakrát po sobě, respektive nemůže být volen více než dvakrát po sobě,“ vysvětluje pro Aktuálně.cz ústavní právník Jan Kysela. A právě slovíčko „po sobě“ je v Zemanově případě zásadní.
Mezi jeho druhým mandátem, který skončil v roce 2023, a případným třetím mandátem od roku 2028 by totiž byl Petr Pavel. Zeman by tedy nekandidoval potřetí za sebou.
„To se standardně vykládá tak, že tam je třeba nějaká pauza. Ta pauza nemusí trvat celé volební období. Zkrátka může to být jakákoliv pauza, která by bránila tomu, aby to třetí volební období bezprostředně navazovalo na ta předchozí dvě,“ vysvětluje Kysela.
Jinými slovy – Zeman by podle něj kandidovat mohl. Ústava nestanovuje, že člověk může být prezidentem nejvýše dvakrát za celý život. Zakazuje pouze, aby byl zvolen více než dvakrát po sobě.
Zemanův věk? Ústava to neřeší
Smyslem tohoto omezení přitom podle Kysely není zabránit prezidentovi, aby se někdy v budoucnu vrátil, ale především zabránit přílišnému srůstání člověka s funkcí a koncentraci moci.
„Ta úprava směřuje k tomu, aby s tím úřadem nesrostla, protože pak hrozí nebezpečí, že příliš koncentruje moc,“ říká.
A ani věk by Zemanovi cestu k prezidentské kandidatuře nezatarasil. Ústava žádnou horní věkovou hranici prezidenta nestanovuje. Prezidentem může být zvolen občan, který je volitelný do Senátu, tedy mimo jiné člověk starší 40 let.
Kysela přitom upozorňuje, že u tak vysokého věku se do jisté míry předpokládalo, že případný problém vyřeší sám čas. „Prezidenti jsou voleni v tak zralém věku, že pravděpodobnost návratu není úplně velká,“ poznamenává.
Česká ústava tedy Zemanovi dveře nezabouchla. Teď už jde především o to, zda by jimi prošel volič.
Měl by šanci proti Pavlovi?
Tady už je obrázek podstatně méně růžový. Něco napovědět mohou ale lidé, kteří měří nálady české společnosti. A ti mají pro Zemana poněkud studenou sprchu.
„Ta kandidatura je extrémně nepravděpodobná,“ říká pro Aktuálně.cz Martin Buchtík, sociolog a ředitel analytického ústavu STEM.
Podle něj STEM samotného Zemana jako potenciálního kandidáta vůbec netestuje – jeho případný comeback je natolik hypotetický, že by podobná otázka v běžném průzkumu nedávala ani smysl.
Přesto existují data, podle kterých lze alespoň přibližně odhadnout, jak by si bývalý prezident ve své třetí kampani vedl.
Buchtík se přitom opírá o dlouhodobá data STEM, který důvěru v prezidenta sleduje už od 90. let. A ta pro Zemana dnes nevypadají právě povzbudivě. „Zejména v druhé půlce toho druhého Zemanova období se důvěra v něj strmě propadla,“ říká.
Petr Pavel má přitom podle posledního měření STEM důvěru 56 procent lidí. „Čili z tohohle pohledu tam není o čem mluvit,“ dodává Buchtík.
Babišův volič není automaticky Zemanův
Zeman by přitom mohl na první pohled mít k dispozici poměrně široký prostor. Jeho někdejší voliči se během let mohli přesunout především k ANO, část jeho politického publika může být dnes u SPD nebo Motoristů.
Jenže právě tady se podle Buchtíka dostáváme z politické nostalgie do mnohem složitější matematiky. Zeman by nešel do voleb ve vzduchoprázdnu. Není samozřejmostí, že by se s Andrejem Babišem na společném postupu dokázal dohodnout.
„Není jasné, zda by Andrej Babiš nechal Miloše Zemana takhle kandidovat, aniž by hnutí ANO nasadilo svého kandidáta. To by od něj nebylo vůbec rozumné,“ upozorňuje Buchtík.
Postavit celou vládní či provládní část politické scény na jednoho kandidáta, navíc na člověka s vlastní velmi výraznou politickou historií, který na tom navíc není nejlépe zdravotně, by bylo minimálně riskantní.
A pokud by se do voleb skutečně pustil, musel by absolvovat něco, co už pro něj není úplně samozřejmé – skutečnou prezidentskou kampaň.
„On by musel tentokrát chodit do debat,“ připomíná Buchtík. Zemanova současná aktivita má podle něj spíš nárazový charakter. Několik dní je výrazně vidět, vystoupí nebo poskytne rozhovor, pak o něm zase dlouhou dobu není slyšet.
„Je nepravděpodobné, že by zvládl kampaň, která by pro něj byla extrémně náročná,“ říká sociolog.
Samotný věk ale podle Buchtíka není překážkou. Ostatně svět i česká historie znají prezidenty, kteří se do úřadu dostali ve velmi vysokém věku.
„Ten věk sám o sobě nehraje roli,“ zdůrazňuje. Připomíná například Tomáše Garrigua Masaryka, který při nástupu do svého posledního období podle něj nebyl dokonce ani schopen přečíst prezidentský slib.
Nejnovější člen prezidentského klubu starců
Zeman by rozhodně nebyl prvním politikem, který by si řekl, že prezidentský úřad není žádná práce pro mladé.
Spojené státy mají za sebou prezidenta Joea Bidena, který Bílý dům opustil v 82 letech, a jeho nástupci Donaldu Trumpovi je rovných 80 let. Trump je navíc vůbec nejstarším člověkem, který byl do Bílého domu zvolen.
A Trump ostatně se Zemanovou myšlenkou sdílí ještě jednu drobnost – také si v poslední době pohrával s představou, že by v roce 2028 mohl kandidovat znovu, přestože by tím narazil na 22. dodatek americké ústavy.
Pokud jde o skutečné rekordmany, ve srovnání s nimi je Zeman ještě mladík. V Itálii například Sandro Pertini odcházel z prezidentského úřadu ve věku 88 let. Jeho nástupce Giorgio Napolitano ho ale ještě překonal: v roce 2013 byl ve svých 87 letech zvolen na druhé období a z Quirinalu odcházel až v 89 letech.
Ještě zajímavější je příběh Ira Michaela D. Higginse. V roce 2018 si ve svých 77 letech vybojoval druhé sedmileté období a z prezidentského úřadu odcházel v listopadu 2025 jako 84letý.
A pak jsou tu ještě extrémnější případy. Tuniský Beji Caid Essebsi vyhrál prezidentské volby v roce 2014 ve věku 88 let a v úřadu zůstal až do své smrti v 92 letech. V Zimbabwe pak Robert Mugabe opouštěl prezidentský úřad v roce 2017 ve věku 93 let, po téměř třiceti letech u moci.
A úplně jiná liga je Kamerun. Prezident Paul Biya je dnes 93letý a v čele země stojí od roku 1982. Je tak nejstarší úřadující hlavou státu na světě.
Pak je tu ještě Mahmúd Abbás, který už zjevně dávno přestal řešit, jestli není na prezidentskou funkci příliš starý. Palestinský prezident loni oslavil devadesátku a ve funkci zůstává už dvě desetiletí, přestože jeho mandát dávno vypršel.
Čistě podle kalendáře by tak Zeman rozhodně nebyl žádný světový unikát. Do klubu prezidentských seniorů by se ale v 83 letech zařadil poměrně sebevědomě.