O zkušenostech s Černobylem, kde před čtyřiceti lety došlo k jaderné havárii, vypráví muž, který má toto místo prochozené křížem krážem. Andrej Pastorek se dostal i do míst, která okupovali ruští vojáci při invazi na Ukrajinu.
Jaderná katastrofa, ke které došlo v Černobylu, změnila Sovětský svaz, změnila pohled na jadernou energetiku, změnila ale i samotnou rozsáhlou oblast desítky čtverečních kilometrů kolem elektrárny. Možná, z hlediska lidské civilizace, navždy. Pro sérii Stín atomového věku promluvil o zóně kolem elektrárny Andrej Pastorek, slovenský IT expert, člen Slovenské nukleární společnosti, provozovatel stránky Černobyl.info a také dobrovolný hasič.
Do zóny kolem Černobylu jezdí už skoro půlku svého života. S kamerou, informacemi a příběhy, ale hlavně s humanitární pomocí. Navštěvuje místní, ale také dokumentuje proměny zóny kolem Černobylu nebo třeba města Pripjať, protože zóna ani zdaleka není mrtvá. Jen v samotné elektrárně totiž pracuje ještě víc než dva tisíce lidí, kteří se podílejí jednak na vyřazování elektrárny, ale také na monitorování vyhořelého jaderného paliva a na monitoringu sarkofágu čtvrtého bloku.
Kam se dnes vlastně případný návštěvník Černobylu dostane?
Nejpřísnější pravidlo je, že člověk, který vstoupí do černobylské zóny, musí mít vždy někoho, nějakého průvodce. Může se pohybovat jen po vyznačených trasách, které samozřejmě zná jen průvodce. Co se týká dalších pravidel, tak to je třeba dodržování hygieny. Nesmí se jíst ani pít ve venkovním prostředí, nesmí se například nic pokládat na zem.
Zakázáno je chodit všeobecně do budov, protože jim hrozí zhroucení a statika je už po čtyřiceti letech velmi narušená.
Jaké jsou tedy ty nástrahy plynoucí z radiace?
Každý průvodce by měl mít minimálně dozimetr, který ukazuje radioaktivitu v okolí. Je třeba říct, že černobylská zóna není zamořená pravidelně – na některých místech ty úrovně radiace jsou téměř běžné. Ale naopak jsou místa, kde to je velmi nebezpečné a člověk se tam nemůže zdržovat dlouho. Trasy, kde se pohybuje běžný turista, jsou ale vyčištěné a nejsou tak nebezpečné. Jinými slovy, ta nebezpečná místa jsou popsaná a nesmí se tam chodit.
Co se týká zamoření, tak nejvíc zamořené je místo blízko elektrárny. Nazývá se Červený les. To je místo, kam padl první radioaktivní spad po havárii. A také místo, které proběhlo médii chvíli po ruské invazi (v únoru 2022) – ruští vojáci tam tehdy dostali příkaz se zakopat, což učinili s neblahými zdravotními následky. Viděl jsem ty zákopy naživo na vlastní oči, byl to z jejich strany jasný příklad nedodržování radiačních pravidel.
Oni celý měsíc, co tam byli, tak jedli, pili a spali v tomto zamořeném prostředí bez jakýchkoliv ochranných pomůcek.
Jaké další negativní efekty mělo ruské tažení v černobylské zóně?
Když se pohybujete přes černobylskou zónu vozidly, je zapotřebí je zkontrolovat, hlavně kola – jestli na nich a na podvozku není něco radioaktivního.
Mohli jsme vidět, že Rusové s těžkými obrněnými vozidly projeli přes celou zónu bez jakékoli kontroly, takže je možné, že na těch vozidlech vynášeli kontaminovanou půdu a bláto ven ze zóny bez jakékoliv kontroly. A zároveň senzory, které v zóně fungují a které dalším mezinárodním organizacím dodávají potřebná data, ukázaly, že se tam něco děje. Mohl za to radioaktivní prach.
To bylo na začátku po invazi, později tyto sondy nedávaly žádná data. Bylo to způsobeno tím, že byly zničené serverovny, kam se ta data posílala. A tak nikdo nevěděl, jaký je stav radiace v zóně.
Poslechněte si další vyprávění Andreje Pastorka na všech podcastových platformách:
