Už ve středověku se v Číně za dynastie Ming snažili tehdejší zdravotníci o operaci tak, aby pacienti netrpěli bolestí. Používali k tomu rostliny, které dokázali pomocí příslušné reakce zbavit jejich jinak smrtící toxicity. Použité anestetikum nyní vědci identifikovali s využitím moderních technologií.
Číňané před stovkami let konkrétně využívali k lokálnímu umrtvení smrtelně jedovatou rostlinu, které se lidově říká vlčí mor, správný název je oměj. Aby si zachovala částečné účinky, ale nezabíjela, upravovali ji středověcí asijští lékaři zřejmě pomocí moči.
„Před šesti stoletími provedl chirurg z dynastie Ming operaci pomocí železných nůžek a pinzety. Dnes jsme pomocí laserového paprsku přečetli chemické stopy anestetika, které na těchto nástrojích zůstaly,“ uvedl v prohlášení spoluautor studie a archeolog Cchung-cchang Čao.
Čao ve studii, která vyšla v odborném žurnálu Antiquity, popsal dva chirurgické nástroje objevené před desítkami let v hrobce z dynastie Ming, která se našla asi 150 kilometrů severozápadně od Šanghaje. Vědci chirurgické nástroje prostudovali pomocí takzvané fluorescenční analýzy. Ta umožňuje popsat chemické složení nástrojů – oba byly v tomto případě vyrobené ze železa. To byla ta snadná, až rutinní část, další kapitola výzkumu byla náročnější.
Dvě technologie a dva nástroje
Vědci odebrali drobné částečky z povrchu nůžek i pinzety a zkusili zjistit, jestli se v nich nezachovaly nějaké stopy organických látek. K tomu se v archeologii využívá metoda, která se jmenuje Ramanova spektroskopie. Ta vychází z toho, že každá molekula odlišně vibruje – a podle rozdílů ve vibracích se dají popsat rozdíly mezi jednotlivými molekulami.
U obou nástrojů se našly stopy stejných látek. Ty měly podle analýzy „léčivé a potenciálně léčivé vlastnosti,“ popsali ve studii badatelé. „Jako pravděpodobná složka těchto zbytků se zdá alkaloidní toxin akonitin,“ dodali. A to už byla jasná stopa, odkud mohli čínští lékaři tyto látky získat.
Akonitin se vyskytuje v rostlinách rodu Aconitum, tedy v několika druzích omějů. Ty jsou extrémně jedovaté, ale lidé pro ně našli využití – nejčastěji jako nástrojů pro zabíjení. Jed z těchto rostlin se využíval třeba pro otrávení hrotů šípů, ale také se jím v Evropě „obohacovalo“ maso, které se pak umísťovalo do lesů – právě proto dostal oměj přezdívku „vlčí mor“.
Vlčí mor a středověká medicína
Později ale řada lidových léčitelů objevila, že se dá toxicita zmírnit (smrtelně jedovatá je přitom už dvougramová dávka), a využívala vlčí mor jako analgetikum, tedy ke zmírnění bolesti. V Číně se podle písemných pramenů používala pro úpravu nejčastěji moč nebo ocet.
Pokud se tato látka aplikovala na lékařské nástroje, mohlo to výrazně snížit bolestivost zákroku přímo v místě, kde ho lékař prováděl. Tato lokální anestezie mohla být dle expertů značně účinná. Podle čínských archeologů to nemohlo stačit na náročnější chirurgické operace, nůžky i pinzeta tedy našly uplatnění hlavně při menších zákrocích.
Pro představu – nejprve lékař aplikoval na danou oblast znecitlivující prostředek, poté pinzetou uchopil kůži a nůžkami odřízl její vnější vrstvu. Na obou nástrojích byly nalezeny zbytky anestetika, které se koncentrovaly ve funkčních oblastech odpovídajících použití během operace. Je pravděpodobné, že anestetikum bylo v tomto případě v tekuté formě; mohlo se rozstříknout po železných nástrojích, uniknout čištění a nakonec způsobit korozi kovu.
Tato analýza je prvním případem, kdy vědci objevili přímé chemické stopy anestetik na středověkých chirurgických nástrojích. „Ve spojení se záznamy o předpisech anestetik v lékařských textech z období dynastie Ming tato studie potvrzuje, že oměj se využíval jako lokální anestetikum, které se během chirurgických zákroků aplikovalo bezpečně a přesně,“ shrnul Čao.













