Praha – V nové knize Martina Vopěnky s názvem Dorian se vrací do budoucnosti, kterou lze zařadit do žánru psychologického sci-fi, si lidé sami pod sebou podřezávají větev. V románu se vybraných 365 poutníků, kteří opustili Zemi před zánikem lidské civilizace, po milionu let vrací na planetu už v ničem nepřipomínající jejich domov. Nejde jen o dobrodružný příběh o novém začátku, kniha si klade otázky o smyslu lidského života, hranicích techniky a umělé inteligence i o schopnosti člověka neopakovat staré chyby. Základem příběhu jsou vztahy mezi novými osadníky. Vopěnka to řekl v rozhovoru s ČTK.

„Vlastně všechny knihy, které píšu o budoucnosti, jsou to archetypální příběhy, které se pořád opakují. Čelíme a stále budeme čelit stejným existenciálním otázkám. Hrdinu zasazuju do budoucnosti, ve které mohu tvořit svobodněji, než kdybych psal historický román, ke kterému bych musel ještě studovat nějaké rešerše a podobně. Budoucnost mi dává úžasné tvůrčí možnosti, ale vždy je v centru psychologie člověka,“ uvedl Vopěnka, který je vedle své literární činnosti také předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů.

Kniha Dorian se vrací do budoucnosti je složena ze dvou příběhů. V jednom poutníci vedení Dorianem a jeho starším bratrem Valerianem přistávají na Zemi po zániku lidské civilizace. Ve druhém příběhu o milion let dříve se jejich sestra Valeriet a otec Robert snaží zachránit zbytky světa, který se nezadržitelně hroutí. Oba příběhy dělí propast času, přesto jsou pevně propojeny.

„Jednou z inspirací pro dějovou linku je odraz současnosti i to, jak si lidé nesmyslně sami pod sebou podřezávají větev. Lidé, kteří dnes chtějí, aby se jim žilo lépe, zničí 2000 obchodů ve Francii a udělají miliardové škody. Kde si pak myslí, že se vezme na to, aby se žilo lépe, když napomáhají destrukci?“ konstatoval Vopěnka.

Kniha Dorian se vrací do budoucnosti má sice prvky sci-fi, úplně však kvůli důrazu na charaktery postav do tohoto žánru nepatří. „Když někde přistane 365 lidí, z nichž mnoho je mladých, tak se tam samozřejmě hned začnou vyvíjet různé vztahy. Skalní scifisty asi zklamu, protože oni nejsou na psychologii postav připravení, oni chtějí střílečky,“ řekl Vopěnka.

Negativním hrdinou jeho románu je diktátor Mong, jehož předobrazem byl pro autora ruský prezident Vladimir Putin. „Je to prostě někdo, kdo má tak silné a, řekl bych, i zraněné ego, že vůbec neunese, že by něco bylo jinak. V případě Monga také neunese vlastní smrtelnost, a tudíž má tendenci s sebou vzít do pekla celý svět,“ dodal Vopěnka.

Spisovatel, publicista, nakladatel a cestovatel Vopěnka před rokem 1989 pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém. V roce 1991 založil nakladatelství Práh, které vedl pětatřicet let. Je autorem více než 30 knih pro dospělé, děti a mládež, přičemž jeho díla byla přeložena do 15 jazyků. Ve své tvorbě propojuje dobrodružné příběhy s úvahami o směřování civilizace, lidské odpovědnosti, víře a vztahu člověka k přírodě a technice. Za román Nová planeta získal v roce 2016 Zlatou stuhu. Od roku 2013 je předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů. V letošním roce se zapojil do kampaně Čti za nároďák!, která chce dlouhodobě podpořit tvorbu pozitivních návyků a připomenout, že čtení je zejména o radosti a o zážitku.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}

Share.