Je to zvláštní pocit. Stát uvnitř zámku, který je v běžných dnech zavřený, a dívat se na schodiště s obrovským oknem. V hlavě běží myšlenka, že tudy před více než osmdesáti lety chodila rodina Reinharda Heydricha – a že právě odsud 27. května 1942 ráno vyjel svým Mercedes-Benzem 320 Cabriolet B na cestu do Prahy, z níž se už nevrátil.
Jenže před ním měl tento dům úplně jiného a uznání hodného majitele. A jeho příběh je možná ještě překvapivější, než se na první pohled zdá.
Aristokratické začátky
Historie Dolního zámku v Panenských Břežanech sahá až do poloviny 19. století. Panství koupil roku 1828 Matyáš Friedrich von Riese-Stallburg a kolem roku 1840 tu nechal vybudovat zámek. Stavba se ale protáhla a finančně vyčerpala nejen jeho, ale i jeho potomky. Majetek nakonec převzala Hospodářská a úvěrová banka a v roce 1909 spustila jeho rozprodej.
Tehdy na scénu přichází Ferdinand Bloch. Narodil se v roce 1864 do rodiny pražského židovského cukrovarníka a bankéře Davida Blocha. Už jako mladý se zapojil do rodinného podnikání, později pracoval pro významný cukrovarnický koncern Schöller a zasedal v několika správních radách – byl typickým představitelem tehdejší bohaté průmyslové a finanční elity, propojující Prahu, Vídeň a další centra monarchie.
Jeho život se zásadně změnil v roce 1899, kdy se pětatřicetiletý Ferdinand seznámil s osmnáctiletou Adele Bauerovou, dcerou významného vídeňského bankéře Moritze Bauera. Ještě téhož roku se vzali a přijali společné příjmení Bloch-Bauer.
Adele nebyla jen manželkou bohatého podnikatele. Byla mimořádně společensky a intelektuálně aktivní a manželé patřili k významným osobnostem vídeňského kulturního života. V jejich paláci se setkávali intelektuálové, politici a umělci. Mezi jejich známé patřil například spisovatel Stefan Zweig, a především malíř Gustav Klimt.
Související
S Klimtem měli manželé opravdu blízký vztah: Ferdinand ho finančně podporoval a krásná Adele mu opakovaně stála modelem. Výsledkem byla mimo jiné dvojice jejích portrétů. První z nich, dnes známý jako Dáma ve zlatém (Adele Bloch-Bauer I), se stal jedním z nejslavnějších obrazů evropského moderního umění.
Adele zemřela na zánět mozkových blan už v roce 1925 a její uměleckou sbírku – až na Zlatou Adele, kterou odkázala neteři – zdědil Ferdinand.
Venkovské sídlo a Tatra v garáži
Rodina koupila panství Panenské Břežany s Dolním zámkem v roce 1909 a udělala z něj své venkovské sídlo. Ferdinand sem nechal umístit část umělecké sbírky a po první světové válce si dokonce zažádal o československé občanství a zámek uvedl jako své hlavní bydliště.
A do tohoto příběhu překvapivě dobře zapadá ještě jeden detail. Ferdinand Bloch-Bauer byl majitelem Tatry 77, konkrétně modelu T77a z roku 1936.
Už ani tehdy nešlo o žádný obyčejný automobil. Tatra 77, představená v roce 1934, patřila k největším technickým senzacím své doby. Měla aerodynamickou karoserii a vzduchem chlazený osmiválec uložený vzadu, tedy konstrukci, která se vymykala běžným automobilům první poloviny třicátých let. Byla jedním z prvních sériově vyráběných vozů navržených s výrazným důrazem na aerodynamiku.
Jak dokládají informace, které shromažďuje uznávaný sběratel vozů Tatra Pavel Kasík, konkrétní vůz, karoserie typu limuzína, nesl číslo podvozku 33881, číslo motoru 201623 a objednávku č. 9179/36. Z Kopřivnice byl expedován 25. června 1936 a k zákazníkovi dorazil 11. července 1936.
„V evidenci je uvedena objednávka na jméno Prezident F. Bloch-Bauer, Panenské Břežany,“ popisuje dále Kasík. O tom, že vůz vlastnil právě Bloch-Bauer, bude ostatně referovat odborná kniha věnovaná historii vozů Tatra 77, na které Pavel Kasík s kolektivem autorů aktuálně spolupracuje.
„Vícedílná publikace, kterou s kolegy pod křídly NTM již několik let připravujeme, by měla obsahovat mj. registr všech vyrobených vozů. Snažíme se o nich zjistit maximum informací, zmapovat osudy aut i jejich majitelů, shromáždit všechny dostupné dokumenty a fotografie. Jde chvílemi o téměř sisyfovskou práci, přesto se nám daří díky mravenčí práci kolegů neustále získávat z archivů, rodinných alb i soukromých sbírek stále nové podklady,“ říká Pavel Kasík.
Bohužel, k vozu Ferdinanda Bloch-Bauera se jim zatím dobové fotografie ani dokumenty vypátrat nepoštěstilo. „Dokonce ani zmapovat jeho osudy za války, kdy většina vozů T77a byla zabavena německou brannou mocí a zpravidla byly předány do užívání wehrmachtu či jiné ozbrojené složky. Mnoho z nich pak bylo ke konci války dále přesměrováno k slovenskému Vládnemu vojsku, vůz č. 33881 v jejich seznamech ale nefiguruje,“ doplňuje Pavel Kasík.
Je to však krásný detail, který člověku změní pohled na majitele zámku. Představit si Ferdinanda Bloch-Bauera, jak přijíždí ke svému venkovskému sídlu v aerodynamické Tatře s motorem vzadu, je mnohem půvabnější obraz než Heydrich v Mercedesu. Byl to člověk své doby, který stál jednou nohou ve světě aristokratické smetánky a druhou v moderním průmyslu, technice a umění.
Konec jednoho světa
Ferdinandův svět skončil s nástupem nacismu k moci. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 se přesunul do Československa a kvůli následnému zhoršení postavení židovského obyvatelstva uprchl přes Paříž do Švýcarska. Zemřel v Curychu v listopadu 1945.
Jeho majetek v Rakousku a záhy i v Československu zabavili nacisté. Movitý majetek se rozprodal, často ale také rozkradl – jen některé obrazy skončily ve vídeňských státních sbírkách. Co se stalo se všemi ostatními, se už těžko dozvíme.
Dolní zámek zabrala německá okupační správa. A co se stalo s Tatrou, kterou si tím pádem příliš dlouho neužil? Dochovalo se přinejmenším torzo vozu, které bylo objeveno na podzim roku 2001 v severních Čechách a podle všeho ho zrenovoval jeden český sběratel.
Heydrichova rodina
Během války se na zámek nejprve nastěhoval říšský protektor Konstantin von Neurath, po něm na začátku dubna 1942 Reinhard Heydrich s manželkou Linou a dětmi. Zámek se proměnil v pohodlné venkovské sídlo jednoho z nejmocnějších mužů nacistického Německa, odkud Heydrich dojížděl do Prahy.
Jen pár týdnů po přestěhování, 27. května 1942, z této brány vyjel v Mercedes-Benzu 320 Cabriolet B u naposledy. Na Kobyliské zatáčce na něj čekali Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Po útoku byl Heydrich zraněn a 4. června zemřel – do Panenských Břežan se už nevrátil.
Související
Jeho rodina ale v zámku zůstala. Lina Heydrichová zde s dětmi žila až do dubna 1945. Podle historických pramenů pro ni na zámku a přilehlém hospodářství pracovalo přibližně 120 židovských vězňů z terezínského pracovního komanda.
Jeden z paradoxů tohoto místa je absurdní, jak tomu ostatně bylo u mnoha nemovitostí a majetku židovských občanů během války: v bývalém sídle bohatého židovského podnikatele žila rodina nacistického pohlavára a na jeho hospodářství pracovali židovští vězni.
Ani tím historie domu nekončí. Po válce byl zámek zestátněn a jeho někdejší luxus zmizel. Desítky let v něm fungovaly laboratoře a kanceláře Výzkumného ústavu kovů. Právě tato poválečná kapitola zásadně ovlivnila dnešní podobu interiéru.
Z původního bohatého vybavení se nedochovalo už vůbec nic. Část inventáře byla rozkradena, část převezena na jiné státní zámky. V roce 2014 skončil ústav v úpadku, v roce 2017 byl zámek prohlášen kulturní památkou a v roce 2019 se v dražbě prodal soukromému vlastníkovi za necelých 39 milionů korun.
Návštěva dnes
Do zámku se běžně nedostanete, je v soukromých rukou a veřejnosti nepřístupný. Výjimečně se jeho brány otevřou při speciálních akcích; my jsme se dovnitř podívali a zjistili, co z jeho někdejší nádhery zůstalo.
Nejvýraznějším detailem u vstupu jsou sochy po stranách pilířové brány – betonový kanec a medvěd. Odtud vede cesta k zámku, kterou lemují vybydlené hospodářské budovy v ne zrovna dobrém stavu.
Uvnitř dnes člověk nenajde klasickou zámeckou expozici – žádné řady naleštěného nábytku, portrétů a vitrín. Přesto má návštěva zvláštní atmosféru. Dochoval se hlavní sál a působivé schodiště s obrovským oknem, na kterém je nejlépe vidět, jak velkoryse byl dům původně koncipovaný. Působí jako stavba, na které je otisk dějin pořád vidět, jen nenávratně mizí.
Na rozdíl od sousedního Horního zámku, kde dnes funguje Památník národního útlaku a odboje, z Dolního zámku muzeum není. Návštěvník se tu nesetká s pečlivě naaranžovanou minulostí. Spíš nahlédne do skutečného domu, jehož stěny pamatují několik naprosto rozdílných světů.
Svět Riese-Stallburga a jeho aristokratického sídla. Svět Ferdinanda Bloch-Bauera, jeho Tatry 77a a sbírky umění. Svět nacistické okupace a Heydrichovy rodiny. A svět socialistického výzkumného ústavu. Toto místo má opravdu dlouhý příběh.