Otázky, proč mladá palubní střelkyně zahynula, zatímco ostatním čtyřem členům posádky se podařilo z hrůzu nahánějící tragédie vyváznout s otřesem mozku či rozdrceným kotníkem, zůstávají i den po zřícení stroje UH-1Y nezodpovězeny. Vyšetřování zabere minimálně několik týdnů.
„Vojáci zranění při včerejší nehodě vrtulníku v Náměšti nad Oslavou
jsou při vědomí, jejich zdravotní stav je stabilizovaný a nejsou
v bezprostředním ohrožení života. Nadále jim i jejich rodinám poskytujeme maximální podporu,“ uvedla v pátek dopoledne armáda
na síti X.
Než inspektoři zjistí, jestli za pád špičkového vrtulníku z výšky padesát metrů může chyba techniky či pilota, k níž s velkou pravděpodobností přispěl i silný vítr ženoucí helikoptéru do těžko zvladatelné rotace, nemohou české UH-1Y Venom a AH-1Z Viper do vzduchu. A to ani ty, které Praha vyslala k běloruským hranicím chránit polský vzdušný prostor před ruskými bezpilotníky.
„Je to standardní operační postup, kdy během vyšetřování, kde neznáme příčinu, uzemňujeme ten daný typ,“ vysvětlil Petr Tománek, velitel Vzdušných sil Armády ČR.
Jenže ani poté, co generálové jejich provoz povolí, potíž neskončí. Vzdušné síly totiž nemají žádný náhradní vrtulník, kterým by zdevastovaný Venom nahradili.
„Ta technika je tak nákladná, že ozbrojené síly velikosti české armády nemají prostředky na to, aby si pořizovaly něco ,na sklad‘. Když se nabourá starší pozemní technika, nahradíte ji lehce, ale belly, gripeny či pandury v zásobě prostě nemáte,“ popisuje úředník vyzbrojovací sekce ministerstva obrany.
Ostatně už v situaci, kdy resort nákup tuctu strojů H-1 za 17,6 miliardy korun v roce 2019 dokončoval, někteří insideři upozorňovali, že je to hraniční počet. Tedy že by jich bylo záhodno nakoupit víc. K tomu došlo až před čtyřmi lety.
Praha už potvrdila, že od USA získá dalších osm H-1 z odstavených přebytků US Marine Corps. Za zprovoznění a modernizaci starších vrtulníků by měla zaplatit zhruba 3,7 miliardy korun. Jenže vojsko si na ně musí počkat ještě nejméně do roku 2028, přestože se původně mluvilo o letošku.
Finální stav tak měl být dvacet helikoptér – deset víceúčelových UH-1Y a deset bitevních AH-1Z. „Jak ty úkoly máme stanoveny, tak byl i diskutován počet vrtulníků a struktura letky. Jsem přesvědčený, že těch dvacet je dostatečný počet,“ řekl v červnu Petr Slíva, velitel základny u Náměšti nad Oslavou, reportérovi deníku Aktuálně.cz.
Minimálně ještě rok a půl si tedy bude muset letectvo vystačit pouze se sedmi Venomy a čtyřmi Vipery. „To je ideální stav. Realita je však taková, že stroje průběžně procházejí údržbou, takže k dispozici nejsou pořád všechny,“ pokračuje úředník.
Zvenku méně viditelný, avšak pro piloty, palubní střelce a techniky naprosto zásadní moment je výcvik. České vzdušné síly se totiž hned od začátku inspirovaly otestovaným modelem US Marine Corps, které do akcí pouští vrtulníky ve tříčlenných formacích složených ze dvou UH-1Y a jednoho AH-1Z. Právě proto v roce 2019 koupila Praha dvojnásobný počet Venomů, aby měla kompletní čtyři takové „skvadry“.
Jenže tenhle mustr se krátce po poledni 23. července, kdy vojsko přišlo o mladou kolegyni a tři roky starý UH-1Y, značně narušil. I když je na takové úvahy ještě velmi brzo, někteří oslovení příslušníci armády přikyvují, že od USA bude třeba přikoupit ještě minimálně jeden starší stroj.
Zatímco možností bitevních AH-1Z jsou značně omezené, pětitunové helikoptéry Venom nabízejí široké využití. Ozbrojené síly je mohou využít k přesunu jednotek, vzdušné podpoře pozemních útoků, transportu materiálu, pátrání a třeba i k odsunu zraněných z bojiště či k záchranným operacím.
Kromě těchto vrtulníků z texaské továrny Bell Textron má české letectvo k dispozici už jen starší stroje W-3A Sokol určené pro leteckou záchranku a transportní Mi-171š sovětské konstrukce.
