Čím větší dům, tím bohatší člověk – tohle pravidlo je dnes akceptované prakticky automaticky. Jenže v minulosti to neplatilo, ukázal výzkum brněnských archeologů. V době neolitu rozměrnější dům neznamenal ani větší bohatství, ani vyšší společenské postavení. Archeologové v nové studii popsali, že velikost domů neodrážela sociální nerovnost, ale spíše různé praktické role nebo odlišnou organizaci práce.
Analýza se zabývala nálezy z lokality Těšetice-Kyjovice na Znojemsku, kde archeologové působí od roku 1964. „Dlouho se předpokládalo, že větší neolitické domy znamenají zároveň vyšší společenské postavení nebo větší bohatství. Naše výsledky ale ukazují, že rozdíly mezi domácnostmi nemusely být založené na nerovnosti, ale spíše na funkční specializaci,“ uvedl archeolog Peter Tóth z Masarykovy univerzity zapojený do projektu RES–HUM, jehož cílem je na interdisciplinárním základě zkoumat odolnost lidské společnosti.
Sociální složitost se může vyvíjet i bez ekonomické nerovnosti, což je důležité pro pochopení vývoje lidských společností.
K těmto závěrům dospěli vědci na základě analýzy 73 keramických nádob z období kultury s lineární keramikou, tedy z let 5300 až 5000 před naším letopočtem. Snažili se zjistit, jestli lidé žijící ve větších domech, které měly až 166 metrů čtverečních, měli přístup k lepším zdrojům potravy než ostatní. Pomocí chemické a izotopové analýzy našli v 62 z nich zbytky živočišných tuků, které keramika absorbovala při vaření.
Ve většině případů šlo o tuky přežvýkavců, především skotu, ovcí a koz. Menší část tvořily tuky prasat a jen výjimečně byly zaznamenány stopy mléčných produktů a včelí vosk. Vědce překvapilo, že podíly produktů z ovcí, koz a vepřů byly napříč domácnostmi pozoruhodně stejné. Výsledky zároveň ukázaly, že obyvatelé sídliště pravděpodobně využívali nádoby univerzálněji, než se dříve předpokládalo.
Lokalita Těšetice-Kyjovice patří k nejvýznamnějším neolitickým nalezištím ve střední Evropě. První identifikace lokality proběhla v roce 1956, přičemž rozsáhlé vykopávky byly provedeny v roce 1964. Od roku 1967 jsou na místě prováděny systematické archeologické výzkumy. Během více než šesti desetiletí byly objeveny důkazy od paleolitu až po halštatské období. Geofyzikální průzkumy prováděné v letech 2007 až 2011 v oblasti o rozloze 17,2 hektaru odhalily přítomnost přibližně 1500 archeologických útvarů. Neolitické osídlení se rozkládalo na ploše 13,5 hektaru a obsahovalo odhadem minimálně sto domů, z nich největší měl rozlohu 166 metrů čtverečních.
Odborníci porovnávali malé i velké domy a hledali souvislost mezi velikostí domu a přístupem k potravinám. Žádné velké rozdíly ale nenašli. „Rozdíly mezi domy se projevovaly spíše v organizaci práce a intenzitě některých činností než v majetku nebo sociálním postavení. Tento závěr zpochybňuje modely spojující velikost domu se společenským postavením, což ukazuje, že sociální složitost se může vyvíjet i bez ekonomické nerovnosti, což je důležité pro pochopení vývoje lidských společností,“ doplnil Tóth.
