Během evropské finanční krize v roce 2011 prohlásil polský ministr zahraničí Radosław Sikorski, že se méně obává silného Německa než Německa, které je neakceschopné. V roce 2024 generální tajemník NATO Mark Rutte vyzval Berlín, aby více utrácel za armádu a vyráběl více zbraní.
„Nyní tito lídři dostávají, co chtěli. Po mnoha průtazích se německý Zeitenwende (bod zlomu – pozn. red.) konečně stává realitou. V roce 2025 Německo utratilo za obranu v absolutních číslech více než kterákoli jiná evropská země,“ připomíná v prestižním časopise Foreign Affairs Liana Fixová z prestižního americkém think-tanku Council on Foreign Relations.
Německý armádní rozpočet je dnes čtvrtý největší na světě, hned za tím ruským. Očekává se, že roční vojenské výdaje dosáhnou v roce 2029 v přepočtu 189 miliard dolarů, což je více než trojnásobek oproti roku 2022.
Německo dokonce zvažuje návrat k povinné vojenské službě, pokud jeho armáda, Bundeswehr, nedokáže přilákat dostatek rekrutů. Jestliže tak země udrží tento kurz, stane se do roku 2030 opět vojenskou mocností, je přesvědčena Fixová. Současný ministr obrany Boris Pistorius tvrdí, že nová německá vojenská strategie si klade za cíl vytvořit nejsilnější konvenční armádu v Evropě do roku 2039.
„Evropané by si měli dát pozor…“
„Evropané jsou většinou rádi, že Berlín obnovuje svou armádu, která by měla sloužit k obraně proti Rusku. Měli by si však dávat pozor na to, co si přejí. Dnešní Německo se zavázalo, že využije svou obrovskou vojenskou sílu, aby pomohlo celé Evropě. Ale bez kontroly by německá vojenská dominance mohla nakonec zažehnout spory uvnitř kontinentu,“ varuje Fixová.
Francie, Polsko a další státy by se pak mohly pokusit vyvážit sílu Německa. To by odvedlo pozornost od Ruska a zanechalo Evropu rozdělenou a zranitelnou.
Pokud by Německu vládla Alternativa pro Německo (AfD), které trvale rostou volební preference, mohou se tyto noční můry pro Evropu zhmotnit. Proruská AfD je kritická k Evropské unii, k NATO a někteří její členové dokonce vznášejí revanšistické nároky na území sousedních států, což se týká zejména Polska.
„Některé evropské země německé zbrojení zneklidňuje už teď,“ tvrdí uznávaná německá politoložka a expertka na mezinárodní vztahy. Berlín například plánuje utratit lví podíl svého rozpočtu u německých firem, čímž využívá výjimky z pravidel EU. To podkopává spolupráci a ztěžuje vznik skutečných evropských zbrojařských šampionů.
Neomezené výdaje na obranu
Země také nedávno uvolnila svou dluhovou brzdu, aby umožnila téměř neomezené výdaje na obranu, což je možnost, kterou většina ostatních evropských zemí s vyššími deficity nemá. Berlín ale rozsáhlé společné evropské půjčky (eurobondy) na obranu odmítá povolit.
Němečtí politici říkají, že nechtějí platit účty za rozmařilé domácí výdaje vlád, které považují za méně fiskálně zodpovědné. „Ale tento argument je samolibý: minulé vyrovnané rozpočty a růst Německa byly léta poháněny exportem do Číny a levnou ruskou energií bez ohledu na politická rizika,“ připomíná Fixová.
Řešení, jak neposlat kontinent zpět do doby, kdy mezi sebou evropské státy soupeřily, už kdysi popsal britský historik Timothy Garton Ash. Podle něho by si měl Berlín nasadit „zlatá pouta“. Tedy omezit svou suverenitu prostřednictvím hlubší integrace, která zahrnuje přijetí společného evropského dluhu na obranu. Tím by Německo převzalo finanční odpovědnost za vyzbrojení kontinentu.
Země by také měla prosazovat integraci obranného průmyslu a vznik celoevropských společností typu Airbus. A nakonec by Německo mělo se spojenci vytvořit nadnárodní vojenské formace a evropské velitelské struktury, které by Bundeswehr pevně integrovaly s ostatními armádami. Kolektivní rozhodování by omezilo německou moc a sloužilo jako pojistka proti vládě AfD, pro kterou by bylo extrémně obtížné armádu z těchto struktur vyvázat.
Evropa má nyní v čase ruské invaze na Ukrajinu nejvyšší míru shody v historii. Aby se ale vyhnula bezpečnostnímu dilematu kolem dominantního Německa, bude potřebovat zdrženlivost, prozíravost a štěstí. „Sázky jsou příliš vysoké – a alternativa příšerná,“ dodává Fixová.
