Aby očkování nebylo jen výsadou lékařů, prosazuje Vojtěch dlouhodobě. Podle návrhu zákona, který v úterý ministerstvo nahrálo do vládního systému eKlep, mají nově očkovat i lékárníci, zubaři a také vystudovaní lékaři, kteří ale ještě nezískali atestaci.
„Chceme lidem co nejvíce usnadnit přístup k očkování a odstranit zbytečné překážky, které jim dnes brání využít tuto účinnou prevenci. Nejde o žádný experiment,“ uvedl ke změně už dříve Vojtěch.
„Dalším významným důvodem předložení návrhu je potřeba reagovat na vývoj zdravotnického systému a posílit jeho kapacitní a organizační flexibilitu prostřednictvím širšího využití odborného potenciálu jednotlivých zdravotnických profesí,“ uvádí pak resort zdravotnictví v důvodové zprávě k materiálu.
Aby ale mohli farmaceuti provádět očkování, musí podle návrhu zákona absolvovat specializovaný kurz.
„Očkování v lékárnách je běžnou součástí zdravotní péče v řadě evropských zemí, například ve Francii, Polsku, Itálii, Portugalsku, Irsku nebo Německu. Nově tento model zavádí také Slovensko. Ve všech těchto zemích přitom očkování provádějí lékárníci, kteří absolvovali příslušné odborné školení, a to za jasně stanovených podmínek,“ sdělil k chystané změně ministr.
Kurz se měl původně vztahovat i na zubaře a lékaře po vysoké škole, ale po připomínkách resort tuto povinnost nechal pouze pro farmaceuty.
Nepřímý tlak na očkování?
Proti Vojtěchovu návrhu se však postavil jeho vládní kolega, ministr pro sport, zdraví a prevenci Boris Šťastný (Motoristé), který je původním povoláním lékař. Ten sice v připomínce uvádí, že „dlouhodobě zastává stanovisko, že očkování představuje jeden z nejvýznamnějších nástrojů prevence v moderním zdravotnictví“, ale podle něj je očkování již dobře dostupné v ordinacích praktiků, u ambulantních specialistů i ve specializovaných očkovacích centrech.
„Vyjadřujeme zásadní výhrady k rozšiřování oprávnění k provádění očkování mimo běžná zdravotnická zařízení, například do prostředí lékáren,“ namítá Šťastného resort.
Za problém uvádí například řešení případných nežádoucích reakcí či akutních komplikací, neznalost osobní a rodinné anamnézy pacientů a nemožnost komplexního posouzení zdravotního stavu před očkováním či roztříštěnost zdravotnické dokumentace bez návaznosti na další zdravotní péči.
Podle Šťastného také hrozí „riziko, že část veřejnosti bude rozšiřování očkovacích míst vnímat jako nepřímý tlak na absolvování očkování a omezení svobodné volby“. Ministr tak zásadně nesouhlasí, aby očkování bylo prováděno „osobami bez lékařské kvalifikace“.
Vojtěch ale námitky svého kolegy neakceptoval. „Kompetence zdravotnických pracovníků jsou v souladu s programovým prohlášením vlády posíleny za účelem využití jejich odborných znalostí, v důsledku čehož bude přispěno ke kvalitě, bezpečnosti a efektivitě zdravotního systému,“ uvádí ministerstvo zdravotnictví.
Výhrady mají lékaři i Úřad vlády
Proti Vojtěchovu návrhu umožnit očkování v lékárnách se staví i Česká lékařská komora. Ta „trvá na zachování současného stavu“, tedy aby dobrovolné očkování dál mohli vykonávat výhradně lékaři, kteří jsou oprávněni na území Česka poskytovat zdravotní péči. Argumenty přitom instituce vedená Milanem Kubkem používá podobné jako ministr Šťastný.
„Domníváme se, že takový krok nepovede k významnému zvýšení proočkovanosti,“ uvádí dále komora s tím, že by ministerstvo zdravotnictví mělo posílit komunikaci významu očkování vůči široké veřejnosti. Podle Kubka by proočkovanost pomohlo zvýšit třeba rozšíření úhrad očkování proti chřipce napříč věkovými i rizikovými skupinami nebo posílení role praktiků.
Vojtěchův resort však i po připomínkách lékařské komory dál trvá na svém původním návrhu, aby očkovat mohli i farmaceuti, a námitky lékařské komory neakceptoval.
Připomínky měl však také Úřad vlády ČR zastoupený jeho vedoucí Tünde Barthou. Ten požadoval doplnit povinnost ověřit dostupné údaje o zdravotním stavu pacienta v elektronické zdravotnické dokumentaci nebo prostřednictvím EZKarty. Úřad argumentoval, že u onkologických, hematoonkologických pacientů či u lidí po transplantaci nemusí být samotný lékový záznam dostačující k posouzení vhodnosti očkování.
Nicméně ministerstvo zdravotnictví nepřijalo ani tuto námitku. „Pokud zdravotnický pracovník v rámci konzultace zjistí skutečnosti, které vzbuzují pochybnosti o vhodnosti očkování nebo vyžadují podrobnější posouzení zdravotního stavu, je povinen postupovat na náležité odborné úrovni a očkování neprovést, případně pacienta odkázat na ošetřujícího lékaře,“ stojí v odůvodnění.
Úřadu vlády se také nelíbilo, že ministerstvo má vyhláškou stanovit seznam onemocnění, proti kterým lze očkovat.
„Zákon neurčuje žádné mantinely. Teoreticky by mohl být seznam v budoucnu významně rozšířen bez změny zákona. Požadujeme taxativně vymezit okruh vakcín v zákoně, nebo alespoň stanovit, že se musí jednat o vakcíny s předem definovaným bezpečnostním profilem určené k preventivnímu očkování dospělých,“ namítá Úřad vlády. Ten také chce zpřesnit požadovaný rozsah kurzu pro farmaceuty.
Ani tyto námitky však resort zdravotnictví neakceptoval s odůvodněním, že systém je takto nastaven schválně, aby mohl flexibilně reagovat.
Vojtěcha ovšem čeká ještě nelehký úkol. Kromě odmítavého postoje Šťastného může narazit i u koaliční SPD. Podle poslance a experta SPD na zdravotnictví Jana Síly o novince bude klub hnutí ještě jednat.
„Můj názor je jednoznačně negativní. Očkování patří do rukou lékaře, který má přístup k anamnéze pacienta a ví o jeho nemocech. A farmaceuti na to nejsou vyškoleni. V žádném případě nemůže žádný kurz nahradit medicínské vzdělání,“ řekl CNN Prima News Síla. Podle něj je hnutí pouze pro očkování proti chřipce u lidí nad 65 let.
Ale Vojtěch trvá na svém. Argumentuje, že větší zapojení lékáren do prevence je v programovém prohlášení vlády a zároveň že nad rámec povinného očkování se zachová dobrovolnost očkování.
