Církev ve Francii stále shání několik desítek milionů eur, aby vyrovnala rozpočet papežovy návštěvy. Jde o výzvu způsobenou specifickým postavením této země.
Roznášet sbírkové pokladničky mezi šest set tisíc věřících, kteří se v sobotu 26. září shromáždí na Place de la Concorde a na Champs-Élysées, aby se zúčastnili mše celebrované papežem Lvem XIV.? „To nepřichází v úvahu! Na obřích obrazovkách budeme zobrazovat QR kódy a vybízet k darům prostřednictvím SMS,“ usmívá se Sylvie Bretonesová, která má na starosti shánění prostředků na financování papežovy návštěvy pařížské diecéze.
Kdyby každý věřící ten den daroval pět eur, náklady na velkolepou mši by byly pokryty. „Problémem v církvi je, že všechno je zdarma, ale všechno něco stojí,“ pokračuje hlavní finančník rekonstrukce pařížské katedrály Notre-Dame.
Podle nejnovějších údajů Francouzské biskupské konference činí náklady na čtyřdenní pobyt Lva XIV. ve Francii, který se uskuteční ve dnech 25. až 28. září, 27 milionů eur (asi 648 milionů korun). Jak poukazuje deník La Croix, zatímco původní odhad z počátku léta, kdy byla návštěva oficiálně oznámena, činil dvanáct milionů eur (přibližně 288 milionů korun). „Dvacet milionů eur je víceméně minimum,“ poznamenává Christian Terras, šéfredaktor časopisu Golias, který zastupuje progresivní křídlo církve.
Kromě nákladů na bezpečnost spojených s ochranou zahraniční hlavy státu stát neplatí ani cent – s výjimkou, jak stanovuje konkordát, zastávky v Metách (Lotrinsko nebylo v roce 1905, kdy byl přijat zákon o odluce církve od státu, součástí Francie). Pronájem Stade de France v pátek ani uspořádání mše pro více než půl milionu věřících v sobotu však nejsou zdarma.
„Během poslední návštěvy Benedikta XVI. v roce 2008 jsme uspořádali mši v Invalidovně bez jediného záchodu,“ vzpomíná Sylvie Bretonesová. „Tehdy to bylo naprosto přijatelné.“ Dnes mají věřící nárok na větší pohodlí: na nejkrásnější třídě světa bude k dispozici 2500 toalet a také 48 obřích obrazovek, z nichž každá stojí padesát tisíc eur.
Španělská spropitná, francouzská tabu
Pro církev ve Francii se situace jeví jako neřešitelná. Kampaň na získávání finančních prostředků musela být zahájena uprostřed léta, kdy měli francouzská veřejnost i věřící na mysli jiné věci. Prodej suvenýrů na začátku září pokrývá pouze zlomek potřebné částky.
Existuje však praktický průvodce pořádáním tohoto druhu akcí: Megaeventos de la Iglesia católica (Megaudálosti katolické církve). Editor kolektivní publikace, Yago de la Cierva, je skutečným mistrem v organizaci katolických shromáždění – Světové dny mládeže v Madridu v roce 2011, v Krakově v roce 2016 a Světové setkání rodin ve Filadelfii v roce 2015. Není proto žádným překvapením, že mu ve Španělsku byla svěřena organizace návštěvy Lva XIV. na jaře loňského roku, události srovnatelných rozměrů s pařížským setkáním.
Ve Španělsku jsou však k dispozici zdroje, které ve Francii chybí. Podle hospodářského deníku Expansion byla přibližně polovina nákladů (odhadovaných na 25 milionů eur) pokryta dary od firem, nadací a movitých dárců. Francouzské společnosti s globálním působením, jako jsou Orange a JCDecaux, přispěly – formou věcných darů či hotovosti – na pobyt Lva XIV. v Madridu a Barceloně. Tyto organizace se mnohem více zdráhají spojovat se s náboženskou událostí v zemi, která si zakládá na sekularismu. „Tam to není problém,“ povzdechne si Sylvie Bretones. „Ve Francii je to pro ně mnohem choulostivější záležitost.“
Je třeba také zohlednit třicet procent částky čerpané z rezervního fondu španělské církve a dvacet procent z veřejných prostředků – včetně prostředků místních samospráv na Kanárských ostrovech a v Katalánsku. Dary věřících tvoří pouhých pět procent z celkové částky, podle údajů Španělské biskupské konference přesto činí 1,25 milionu eur. „Celková částka nikdy není nijak významná, ale dává každému pocit, že se na tom podílí,“ píše Yago de la Cierva v knize založené na svých zkušenostech.
Zoufalé hledání významného dárce
Získávání finančních prostředků ano, ale ne za každou cenu. V březnu se španělský tisk bouřil kvůli ceníku, který španělská církev navrhla pro ty, kdo uvažují o daru: začínal na tisíci eurech, za což byl jako odměna nabízen papírový certifikát o účasti, a končil soukromou audiencí výměnou za dar ve výši pět set tisíc eur nebo více.
„Jednalo se pouze o pracovní dokument vypracovaný místním výborem,“ sdělila Španělská biskupská konference serveru Franceinfo ve snaze celou záležitost bagatelizovat. „K žádné z těchto soukromých audiencí nikdy nedošlo.“ Je pochybné, zda by se vrcholoví manažeři museli finančně podílet, aby si získali papežovu pozornost. Šéf energetické společnosti Iberdrola, jeden z předních španělských dárců, byl v srpnu ve Vatikánu přijat na audienci u papeže Lva XIV.
Není to poprvé, co se na druhé straně Pyrenejí dostala do titulků novinka o převratném způsobu financování. Kardinál Rouco ve zmíněné knize Megaeventos de la Iglesia católica uvádí, že při Světových dnech mládeže v roce 1989 v Santiagu de Compostela nabídla společnost Coca-Cola, že uhradí veškeré náklady výměnou za to, že červené logo značky bude umístěno na oltáři a za papežem, podobně jako na stupních vítězů ve Formuli 1.
„Je to sice extrémní příklad, ale velmi výmluvný,“ poznamenal církevní hodnostář. Značka nealkoholických nápojů sponzorovala také Světové dny mládeže v Madridu v roce 2011, avšak diskrétnějším způsobem. „Hledali jsme sponzory, abychom si zajistili nezávislost na vládě,“ vysvětlil Yago de la Cierva pro franceinfo. „Ty samé společnosti nám na jaře pomohly, protože zkušenost se Světovými dny mládeže pro ně byla velmi uspokojivá.“
Pořádat návštěvu papeže stojí celé jmění. A otázka financování není ničím novým: od dob Jana Pavla II. už papež není omezen na Řím, ale stal se skutečným velvyslancem katolicismu. Los Angeles Times vyčíslil hodinové náklady papežovy návštěvy Spojených států v roce 1987 na 93 572 dolarů (papež tam pobýval deset dní, pozn. red.). „Snažíme se získat prostředky, aniž bychom sedřeli z kůže stádo (věřících, pozn. red.),“ přiznal tehdy otec Riley ze sanfranciské diecéze.
O čtvrt století později stála návštěva papeže Františka v Irsku jeden milion eur za hodinu. „Dražší než Barack Obama,“ poznamenal deník The Irish Times. Blesková návštěva argentinského papeže – osm hodin v Lucembursku – stála více než 1,5 milionu eur, jak vláda přiznala listu Luxemburger Wort. Jedním z mála okamžitých přínosů bylo, že papež zaplatil za kávu, kterou popíjel v baru Le Gruppetto, kde hledal úkryt před lijákem, jak popsal deník L’Essentiel. Požehnání, které udělil majiteli a zákazníkům podniku, však zůstalo zdarma.
Během návštěvy papeže Františka v Kolumbii v roce 2017 se místní organizátoři rozhodli rozpočet nezveřejnit, což odpůrci vyložili jako přiznání kolosálních nákladů. „Transparentnost informací je zásadní již od samého počátku,“ shrnul Diaz Bohorquez, ředitel komunikace akce.
Vysoké účty
Jakmile do hry vstoupí otázka národní prestiže, účet může rychle narůst. Rekord ve všech kategoriích nepochybně drží Kamerun, který podle magazínu Jeune Afrique v dubnu vynaložil více než 76 milionů eur na návštěvu papeže Lva XIV.
Součástí byly dokonce práce na silnici spojující letiště s centrem hlavního města Yaoundé, projekt však byl podle kamerunského akademika Briceho Mola z Katolického institutu v Paříži opuštěn, jakmile papežův letoun odletěl.
Prezident Paul Biya si musel za každou cenu udobřit duchovní. „Během volební kampaně duchovní usoudili, že i ďábel by byl lepším prezidentem než on,“ zdůrazňuje badatel. „Před touto návštěvou byl tlak na vrcholu.“
Kamerunská vláda dokonce čerpala ze svých zlatých rezerv, aby papeži darovala 1,5 kilogramu zlata – rozhodnutí, které vyvolalo rozruch v zemi, která se v žebříčku indexu lidského rozvoje umístila na 155. místě ze 193. „To však Lvu XIV. nezabránilo v tom, aby byl velmi otevřený. Použil správná slova, aby poukázal na problémy Kamerunu,“ komentuje Brice Molo. Nikdo nemohl vidět reakci Paula Biyi, protože státní televize se podle opozičního tisku velmi pečlivě vyhýbala záběrům na tvář 93letého prezidenta – muže, který je pravidelně hospitalizován ve Švýcarsku.
Návštěva papeže v Rovníkové Guineji, k níž došlo o několik dní později, byla financována ze speciální daně strhávané přímo ze mzdy státních úředníků a vojenského personálu, což vyvolalo vlnu pobouření. Cesta papeže Františka do Východního Timoru v roce 2024 rovněž vyčerpala státní pokladnu – dvanáct milionů eur, z toho jeden milion byl vynaložen výhradně na stavbu obřího oltáře, kvůli čemuž muselo být vyvlastněno dvanáct rodinných domů.
To stačilo k vyvolání kontroverze v zemi, kde je 96 procent obyvatel katolíky, ale kde téměř každý druhý člověk žije pod hranicí chudoby. „Vláda se vysmívá chudým v zemi tím, že na to utrácí tolik peněz,“ kritizuje nevládní organizace La’o Hamutuk. Podle nejnovějších zpráv je monumentální oltář stále na místě, jak ukazují propagační videa určená turistům, ale téměř se nepoužívá.
Ačkoli je zřejmé, že Kamerun a Východní Timor své náklady nepokryly, i v západních zemích se vyskytují účetní nesrovnalosti. Ve Velké Británii, kde se na financování akce podílejí daňoví poplatníci (včetně čtyřiceti tisíc eur na přepravu papežských vozů v roce 2010), zanechal Jan Pavel II. v roce 1982 účet odhadovaný na 13 milionů liber, zatímco návštěva Benedikta XVI. v roce 2010 skončila ve schodku ve výši 3,5 milionu, uvádí deník The Guardian. Aby omezila finanční dopady, účtovala Anglikánská církev věřícím 25 liber (necelých třicet eur) za účast na mši celebrované německým papežem. Taková praxe je ve Francii přísně zakázána.
Článek napsal Pierre Godon (France Télévisions), Raphaël Godet (France Télévisions), poprvé byl publikován 23. září 2026 v 06:02 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.