Na první pohled vypadají jako tvorové z hororu. Mají dlouhé končetiny, červené oči, některé z nich chlupaté nohy a navíc způsob života, který jejich vzhledu příliš na půvabu nepřidává. V Sališském moři mezi Spojenými státy a Kanadou vědci popsali dva dosud neznámé druhy takzvaných mořských pavouků. Ve skutečnosti nejde o pavouky, ale o zvláštní skupinu mořských členovců známou jako nohatky.
A aby nebyl jejich příběh dost bizarní, oba nově popsané druhy žijí parazitickým způsobem života. Jeden z nich přitom na svém těle zároveň hostí další drobné parazity.
Samotná Univerzita Britské Kolumbie představila objev s notnou dávkou černého humoru. „Pokud se pozdě v noci koupete v Sališském moři a ucítíte, jak vám po lýtkách něco přebíhá – jak se drobné chlupaté nožičky posunují výš a výš směrem k vašemu obličeji – nedělejte si starosti, pravděpodobně se vám to nezdá – tento výplod nočních můr je reálný. Jsou to chlupatonozí mořští pavouci s červenýma očima, které jsme nedávno objevili.“
První nový objev po téměř sto letech
Pro mořské biology nejde jen o kuriozitu. V Sališském moři se nové druhy nohatek podařilo vědecky popsat poprvé téměř po století. Přestože mohou působit nápadně, jejich život probíhá skrytě a o mnoha zástupcích této skupiny vědci stále vědí překvapivě málo.
Výzkum má ještě jeden důležitý rozměr. Sališské moře ležící mezi oblastmi Seattlu a Vancouveru se postupně otepluje a jeho ekosystém se mění. Biologové proto potřebují lépe chápat, jak na nové podmínky reagují místní organismy, zejména citlivější bezobratlí.
Právě to přivedlo k výzkumu Cormaca Tolera-Scotta, který se nohátkami zabýval během magisterského studia zoologie. „Zajímalo mě, jak mořské pavouky ovlivňují klimatické změny a lidská aktivita, ale nic jsem o tom nenašel,“ řekl hlavní autor studie Cormac Toler-Scott.
Pavouci, kteří nejsou pavouci
Lidové pojmenování může být trochu zavádějící. Takzvaní mořští pavouci nejsou skutečnými pavouky, pouze s nimi patří do širší skupiny členovců. Správně se jim říká nohatky a jejich evoluční historie sahá přibližně půl miliardy let do minulosti. Po celou tuto dobu zůstaly spojené s mořským prostředím.
Podobnost s pavouky je na první pohled nápadná, při bližším zkoumání ale přicházejí rozdíly. Běžný pavouk má osm nohou, zatímco některé nohatky jich mohou mít až dvanáct.
Liší se také velikostí. Řada druhů měří sotva kolem jednoho milimetru, zatímco v chladných antarktických vodách se vyskytují obři, jejichž rozpětí může dosahovat desítek centimetrů.
Jejich způsob života bývá stejně neobvyklý jako jejich vzhled. „Zachovaly si některé podivné vlastnosti,“ doplňuje Toler-Scott. „Mnoho druhů žijících v mělkých vodách je poměrně malých, a tak žijí jako paraziti na větších organismech a pomocí sosáku vysávají šťávy z hostitele.“
O potomstvo se starají samci
Nohatky mají celou řadu zvláštností, které u jiných živočichů působí téměř exoticky. Dýchají například přes povrch těla a velkou část péče o potomstvo přebírají samci.
Samice mají vaječníky rozložené podél končetin. Vajíčka následně opouštějí tělo specializovanými otvory. Během rozmnožování je převezme samec pomocí zvláštních končetin označovaných jako ovigery.
Vajíčka spojí lepkavou látkou, kterou vylučuje, a připevní si je k tělu v podobě shluků. Právě samec je pak nosí a chrání během dalšího vývoje.
Chlupaté nohy, červené oči a vlastní „hřebínek“
Nové druhy se vědcům podařilo nalézt během potápěčských průzkumů mezi zářím 2023 a srpnem 2024. Pohybovali se přitom v hloubkách až kolem osmnácti metrů.
Jeden z nově popsaných druhů dostal jméno Callipallene pilosuspedes. Název odkazuje právě na jeho nápadně „chlupaté“ končetiny, které pokrývají dlouhé zahnuté trny.
Tvor má také červené oči, krátký sosák zakončený strukturami, jimiž si přidržuje potravu, a trojúhelníkově tvarovanou tlamu se smyslovými výběžky. Vědcům svým vzhledem připomněla známého Sarlacca ze světa Hvězdných válek.
Zvláštní jsou také jeho ovigery. Neslouží pouze k péči o vajíčka, ale fungují zároveň jako jakési hřebeny. Vědci pod mikroskopem sledovali, jak si je zvíře obtáčí kolem končetin a pomocí jemných hřebenovitých trnů si čistí povrch těla.
Parazit, na kterém žijí další paraziti
Druhý objevený tvor dostal jméno Tanystylum kiixin. Název odkazuje na někdejší domorodou vesnici poblíž místa nálezu. Slovo Kiixin má připomínat zvuk vln narážejících o pobřeží pod místem, kde osada stávala.
Právě tento druh nabízí ještě podivnější biologickou kuriozitu. Jeho končetiny určené k nošení vajíček jsou menší a méně pohyblivé než u prvního druhu, takže mu příliš nepomáhají s čištěním těla.
Na jeho povrchu se proto zachytávají nejrůznější částice, nečistoty a organické zbytky. A mezi nimi vědci objevili také další drobné organismy žijící parazitickým způsobem.
Vzniká tak poněkud absurdní řetězec: tvor, který sám získává potravu jako parazit, se zároveň stává hostitelem dalších parazitů.
Na dně pravděpodobně čekají další
Dvojice nových druhů podle vědců pravděpodobně představuje pouze malou část neznámé rozmanitosti Sališského moře. Výzkum probíhal omezenou dobu a samotný Toler-Scott upozorňuje, že další druhy mohou čekat na své objevení.
„Měl jsem k dispozici pouze jednu sezonu v terénu, ale tam venku určitě existuje řada dalších nohatek, které jsme ještě nenašli.“ Univerzita Britské Kolumbie proto svou zprávu uzavřela stejně ironicky, jako ji začala: „Takže se nebojte – čeká vás další materiál pro noční můry.“
VIDEO: Nic pro arachnofobiky. Pavouci zakryli pavučinou celý břeh jezera
Zdroj: Česká televize, Springer Nature