„Pod touto vládou bych náčelníkem být nechtěl.“ Generál zavelel na zteč proti Babišovi – Aktuálně.cz

Že možná zkusí štěstí v politice, potvrdil Karel Řehka poprvé na začátku letošního léta. Ve dnech, kdy po čtyřech letech předával funkci náčelníka generálního štábu Miroslavu Hlaváčovi, prohlásil, že uvažuje o Senátu. A byť nejdřív zvažoval cestu nezávislé kandidatury, nakonec jej podpořili Starostové a nezávislí.

„Z demokratického spektra jsou mi hodnotově nejblíž,“ vysvětluje 51letý generál, jenž jako příslušník 601. skupiny speciálních sil prošel několika bojovými operacemi, v rozhovoru s reportérem deníku Aktuálně.cz.

Narodil jste se v Tišnově, během kariéry jste prošel řadou českých a moravských měst. Proč nakonec Plzeň?

Usídlil jsem se tady a není žádným tajemstvím, že mě sem přivedla manželka (poslankyně Starostů a nezávislých Michaela Řehková, dříve Opltová, pozn. red.). Bydlím tady už zhruba dva a půl roku. Teď jsem se oženil a chci tady strávit zbytek života. Je mi blízká zdejší mentalita i smýšlení, pořád je tady prostě cítit stopa amerického osvobození a lidé jsou na to hrdí.

Do Senátu se letos bude volit i ve Vyškově nebo Brně, tam jste také strávil mnoho let…

Mně to samozřejmě doporučovala řada lidí. Jsou tam velké posádky, spousta vojenských rodin, asi by to bylo jednodušší z hlediska toho, že mě tam lidé znají. Ale člověk by měl kandidovat tam, kde chce žít. Protože tam, kde chce žít, mu na tom záleží.

Zmínil jste manželku Michaelu – ta má v regionu silné zázemí…

Manželka samozřejmě hrála roli v tom, kde se rozhodneme žít. Kromě toho, že tady má malého prcka, rodinu, kořeny, strávila tady celý život. Ona mě sem přivedla a mně se tady zalíbilo. A co se týče mé kandidatury, tu jsme samozřejmě probírali, protože má dopad na celou rodinu. Ale rozhodnutí jsem udělal já.

Dopátráte se v paměti toho momentu, kdy jste se rozhodl jít do politiky?

Přelomový moment nemám. Dokud jsem byl na generálním štábu, tak jsem to fakt vůbec neřešil. Zakazoval jsem si moc přemýšlet o tom, co budu dělat dál. A nešlo jen o politiku. I když jsem měl nějaké nabídky, neřešil jsem je.

Když jsem skončil, chtěl jsem zpomalit, vydechnout a s odstupem se zamyslet. Finální rozhodnutí padlo den předtím, než jsem to oznámil videem na sítích (konec července 2026, pozn. red.). O podporu jsem požádal Starosty a během tří hodin jsem pak zorganizoval natáčení zmíněného videa tady na náměstí.

Jak vypadá Řehkův předvolební mítink? Takhle:

Ptám se proto, že někteří o vašich politických ambicích mluvili už od roku 2024, kdy vygradovaly vaše spory s ministryní obrany Janou Černochovou (ODS).

Samozřejmě se to používalo jako argument, že se tlačím do politiky. Paní Černochová mě ale nezajímá a nehraje žádnou roli v mém životě ani v mém rozhodování. Pan poslanec Růžička (místopředseda branného výboru Pavel Růžička z hnutí ANO, pozn. red.) koneckonců asi tři roky říká, že dělám politiku. A slyšel jsem i to, že údajně chodím k Rakušanovi.

S Vítem Rakušanem jsem samozřejmě mluvil mnohokrát při různých příležitostech. Ty řeči ale byly o tom, že jsem za ním měl chodit na ministerstvo vnitra. Na ministerstvu jsem za ním byl jen dvakrát – jednou jako ředitel NÚKIB a podruhé na krizovém štábu během předloňských povodní. Fakt je ale ten, že jsem se opravdu rozhodl až letos v červenci.

Vstup ke Starostům? O tom jsem neuvažoval

Už v červnu jste ale v rozhovoru pro Seznam Zprávy oznámil, že zvažujete vstup do politiky jako nezávislý kandidát…

Snažil jsem se být férový. V té době jsem říkal, že rozhodnutí udělám, až skončím jako náčelník generálního štábu. Zároveň jsem říkal, že s žádnou stranou vážně nejednám o kandidatuře.

Zmínil jste tehdy možnost nezávislé kandidatury, kde byste ale jako voják – kontrakt vám skončil až 31. srpna – musel sesbírat tisíc podpisů.

Rozhodl jsem se, že nejlepší cestou bude říct si o politickou podporu.

A proč právě u Starostů?

Z demokratického spektra jsou mi hodnotově nejblíž.

Nicméně vaše blízkost k hnutí Víta Rakušana se vykládala i tím, že jako jediného náměstka ministryně obrany jste vy sám ocenil jejich nominanta Daniela Blažkovce…

To spolu vůbec nesouviselo. To ocenění nemělo se STAN ani s politikou nic společného. Neocenil jsem jen Dana Blažkovce, ale také státního tajemníka Petra Vančuru, několik diplomatů, vládního poradce Tomáše Pojara, Veroniku Stromšíkovou z ministerstva zahraničí a řadu dalších lidí. U Dana Blažkovce šlo o ocenění spolupráce a opory, kterou jsem v něm po celou dobu měl.

Stanete se plnohodnotným členem Starostů?

O tom jsem vůbec neuvažoval.

Nabídka od pana Rakušana nepřišla?

Ne. My jsme se o tom ještě nebavili. Já ale zájem vstupovat do žádné strany nemám.

Vládní „vylhávání“ a škrty

Pokud si pamatuju dobře, jste prvním člověkem v moderní historii Česka, který svou politickou kampaň zahájil ještě jako voják z povolání.

Úplně bych to tak neřekl. S výraznějšími politickými vyjádřeními a názory jsem čekal až do 1. září. Jako voják jsem pouze oznámil, že budu kandidovat ve volbách, které proběhnou v době, kdy už vojákem nebudu.

A řešil jste tenhle souběh?

Samozřejmě. Předtím jsem si nechal udělat detailní právní rozbor. Nešel bych do ničeho, čím bych ohrozil armádu nebo porušil zákon. Jsem si naprosto jistý, že to bylo v pořádku. Zároveň jsem se zdržoval výraznějších politických vyjádření právě proto, aby pak někdo nenapadal armádu a já neohrozil její dobré jméno.

Ta videa jste natáčel ještě během prázdnin.

Jasně, ale nebyla v nich politická agitace. Říkal jsem, že budu kandidovat, proč chci kandidovat, a mluvil jsem o své službě zemi. To jsou věci, které považuji za naprosto legitimní. Někdy se na vojáky nahlíží, jako by neměli občanská práva, ale tak to není. Voják má přesně dáno, v čem je omezený. Moje tehdejší videa a fotky byly o komunitě, Plzni nebo běhání.

Pokud se do Senátu dostanete, co budou vaše zásadní témata?

Plzeň je pro mě takové hlavní město směrem na západ od Prahy. Chci řešit věci, které mají přímý dopad na život lidí tady v regionu – dopravu, dostupné bydlení nebo bezpečnost.

Důležité je pro mě také propojení výzkumného a akademického potenciálu kraje s místními firmami, bezpečností a obranou. Máme tady univerzitu, schopné lidi i firmy a potřebujeme vytvářet podmínky, aby tady ti lidé chtěli zůstávat, pracovat a žít.

A bude vás jako bývalého náčelníka generálního štábu slyšet i na celorepublikové úrovni? Vidíme, že současná vláda české obranyschopnosti nepřeje, bezpečnostní situace se zhoršuje a chybí hlas jestřába.

Určitě. Ty věci jsou propojené. Republika potřebuje silné regiony a ty zase potřebují silnou a funkční republiku. Obrana začíná tady dole – funkční infrastrukturou, odolností společnosti a lidmi, kteří věří institucím.

Bezpečnosti a obraně se chci věnovat dál, protože mi to není lhostejné a vidím, že některé věci nejdou dobrým směrem. A chci dál říkat věci tak, jak jsou, na férovku. Tohle lidem strašně chybí. Lidem je potřeba vysvětlovat, jaká je situace a co pro ně může znamenat, i když to někdy nejsou příjemné věci.

Dokázal byste se jako bývalý voják postavit i za armádu, když uvidíte, že kroky vlády jí škodí?

No jasně. Když vidím, co se děje, ať už jsou to škrty v obraně nebo neustálé vylhávání se ze všeho, je potřeba to pojmenovat. Je obrovský rozpor mezi tím, co říkáme v zahraničí, a tím, co potom děláme doma.

Vláda na jednu stranu říká některé věci, které v zásadě nezní špatně a já jim fandím, ale na druhou stranu pak dělá rozpočtová opatření, která tomu vůbec neodpovídají a jdou naprosto proti tomu. Je důležité to přesně pojmenovat a vysvětlovat lidem, co se skutečně děje, aby se nenechali manipulovat.

Vojáci si politickou situaci nevybírají

Pokud se Senát podaří, je to vaše finální politická meta?

Takhle já vůbec nepřemýšlím.

Na Hradě už jednoho bývalého náčelníka generálního štábu máme…

Žádnou takovou ambici teď nemám. Přemýšlím v horizontu, který vidím před sebou. Jsem hodně znepokojený z toho, co se děje v České republice. Svět i Evropa se nacházejí v přelomové době a to, jak se budeme chovat teď, bude rozhodovat o tom, kam budeme patřit a jak se nám jako zemi bude dařit. Je jednoduché sedět doma nebo s kamarády u piva a nadávat. Já jsem se rozhodl, že se zvednu a zkusím s tím něco dělat. A přes všechny možné kritiky a hejty do toho půjdu.

Užívat si generálské výsluhy se vám nechtělo?

Věřím tomu, že člověk se má snažit společnosti něco také splatit. Život není jenom o zábavě a mělo by po nás něco zůstat. Já mám děti, které jsou na prahu dospělosti a budou chtít mít svoje rodiny. A mně není jedno, v čem budou žít.

Když vidíte současnou politickou situaci v Česku a vládu Andreje Babiše, jste rád, že jste uniformu svlékl?

To se takhle nedá říct. Vojáci si nevybírají politickou situaci ani to, kdo zrovna rozhoduje. Musí prostě sloužit dál. Jestli se mě ale ptáte, jestli bych pod tímto vedením resortu a pod touhle vládou chtěl být náčelníkem generálního štábu? No jasně že nechtěl.

Ale vojáci jsou tady pro všechny a musí respektovat hlas voličů. Musí s tím minimem, co mají k dispozici, vykouzlit maximum ve prospěch země. A kdybych teď byl v uniformě, dělal bych to taky. Já jsem skončil, takže se s tím teď holt musí trápit někdo jiný.

A závidíte panu Hlaváčovi alespoň to, že na rozdíl od vás dostal jako náčelník generálního štábu od ministra svolení k vlastnímu profilu na síti X?

Mě úplně fascinuje, že se o tom vůbec vede nějaká diskuse. Funkce náčelníka generálního štábu je instituce, není to jenom Hlaváč nebo Řehka. A v demokratických zemích je úplně normální, že člověk v takové funkci komunikuje s veřejností. Lidé z komunikace na generálním štábu teď vytáhli zpátky návrh, který jsme připravovali už my a který tehdy z různých důvodů neprošel. Přijde mi absurdní, že vůbec něco takového ve 21. století bereme jako téma.

„Nutit ho nebudu.“ Co se řeší na pivu s Karlem

Několik desítek minut poté, co Karel Řehka v plzeňské Měšťanské besedě dohovořil s deníkem Aktuálně.cz, rozjelo se tam jedno z jeho předvolebních setkání s voliči. Reportér se tak pár z nich zeptal, co na generálovu kandidaturu říkají.

Mám slabost pro důstojníky, kteří něco dokázali. Tak kolínský podnikatel Martin Paclík vysvětluje, proč je rád za prezidenta Petra Pavla a teď jako dobrovolník každý týden absolvuje cestu do Plzně a pomáhá Karlu Řehkovi. „Jeho hodnoty jsou mi blízké, věci říká na rovinu,“ vypichuje Paclík, čím si jej bývalý náčelník generálního štábu získal. Od středy do pátku je tak teď každý týden v Plzni. „Stojíme na zastávkách, mluvíme s lidmi, roznášíme letáky,“ popisuje Paclík svou pomoc generálovi.

Mezi desítkami lidí, kteří ve středu večer dorazili do Měšťanské besedy, působí tahle žena nejaktivněji. Hned jak se naskytne příležitost, Jiřina vyskočí ze židle a s telefonem běží požádat o společnou fotku. „Nezdá se mi, že by byl ovlivnitelný a nenechá se zastrašit,“ svěřuje se dáma, co se jí na Řehkovi líbí. Když se v létě dozvěděla, že generál půjde do voleb v Plzni, mile ji to prý překvapilo. I proto, že Řehka je o 15 let mladší než stávající senátor Lumír Aschenbrenner (ODS). Přesto se ale obává, že její vrstevníci generála volit nebudou.

Na setkání se objevil i šéf Starostů a bývalý ministr vnitra Vít Rakušan. Ten čeká, že souboj o Senát v Plzni jednoduchý nebude, za silné soupeře označuje nynějšího senátora Lumíra Aschenbrennera či Lucii Kantorovou (ANO), náměstkyni zdejšího primátora.
„Nebudu ho k tomu nutit,“ odpovídá Rakušan na dotaz, zda by stál o Řehku jako plnohodnotného člena hnutí STAN. „On ze své nátury by spíš chtěl zůstat člověkem bez nějakého stranického krytí,“ hodnotí generálovu osobnost. A dodává: „Člověk, o němž si myslím, že v téhle době, která je nejnebezpečnější od války, do politiky opravdu patří.“