Nové estakády železnice, rozestavěné okolí budoucí rychlodráhy, billboardy developerů i vizualizace čtvrti, která má během příštích 15 let vyrůst na jednom z největších brownfieldů v Česku.
Právě tady má vzniknout nová městská část Bubny-Zátory. Na 110 hektarech – rozpínajících se od metra Vltavská až po Trojský most – vyroste podle plánů města a Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR), čtvrť pro 25 tisíc obyvatel s 11 tisíci byty, kancelářemi, školami, parky i novou filharmonií. Dokončení se předpokládá kolem roku 2040.
„Holešovice – Bubny-Zátory jsou územím Prahy, které desítky let nesloužilo svému původnímu účelu. Zatímco dříve zde fungovalo nákladové nádraží a překladiště, dnes lokalitu vnímáme jako místo pro vznik nové moderní čtvrti,“ popisuje IPR, který připravoval zadání územní studie.
Koncepci nové čtvrti vypracovali architekti z kanceláří Pelčák a partner architekti a německého studia Thomas Müller Ivan Reimann Architekten. Projekt má být jedním z nejviditelnějších symbolů proměny Prahy, který čeká už jen na schválení nového metropolitního plánu.
Brownfield, který rozděluje město
Když člověk stojí na mostě nad kolejištěm u Vltavské, dobře vidí, proč se o Bubnech roky mluvilo jako o jizvě v centru Prahy. Na jedné straně Letná, na druhé Holešovice. Mezi nimi koleje, silnice, zanedbaná bahnitá plocha a podivná zákoutí, kam by člověk radši nevkročil.
Právě to má nová výstavba změnit. Podle územní studie zde vznikne nová polyfunkční čtvrť, která propojí dnes oddělené části Prahy 7. V jižní části mají dominovat bytové domy o šesti až osmi podlažích, sever území doplní kanceláře či veřejné budovy. Součástí projektu je i centrální park, nové školy, tramvajové tratě, pěší lávky nebo stromořadí a zelené střechy reagující na přehřívání města.
„Zástavba by měla propojit sousední čtvrti, navázat na jejich strukturu domovních bloků a nabídnout nové kapacity bydlení,“ říká IPR.
Dnes je přitom většina území stále neprostupná. Staré nádraží, zarostlé kolejiště a provizorní parkoviště působí skoro surrealisticky vzhledem k tomu, že člověk stojí pár minut od centra. Místy je slyšet jen dunění vlaků a vítr mezi plechy oplocení.
Město ale už první změny spustilo. Loni se otevřelo nové nádraží Praha-Bubny, první nové pražské nádraží po 40 letech. Stejně tak vyrostla nová stanice u Stromovky.
Trať byla vyzdvižena na estakády, takže pod ní bude možné volně procházet mezi Holešovicemi a Letnou. Součástí modernizace je i budoucí rychlodráha na letiště. Cesta z Bubnů na Letiště Václava Havla má jednou trvat 21 minut.
Související
Proměna má ale i svou sociální a ekonomickou dimenzi. Kromě 11 tisíc bytů se počítá s 29 tisíci pracovními místy a 5000 místy ve školách. Hustota nové čtvrti má připomínat například Vinohrady. Město počítá s tím, že počet obyvatel v Holešovicích se skoro zdvojnásobí.
Koleje, které vedly jedním směrem
Jen pár desítek metrů od nové stanice ale dýchá historie – ačkoliv ne úplně příjemná. Oprýskaná budova původního nádraží Bubny, odkud za války odjížděly transporty pražských Židů do Lodže, Terezína a později do vyhlazovacích táborů.
Právě tady stojí Památník ticha, který připomíná více než 50 tisíc židovských obyvatel deportovaných z Prahy během nacistické okupace. U nádraží už dnes stojí symbolické koleje do nebes od sochaře Aleše Veselého – tzv. Brána nenávratna – a nově zde vede i ulice Nicholase Wintona. Podle informací Aktuálně.cz má přibýt také nová plastika od Jaroslava Róny.
„V Protektorátu žije t. č. na 88 tisíc Židů, z toho v Praze 48 tisíc…“ stojí v historických dokumentech o nádraží Bubny. První transporty na téměř jistou smrt odsud odjížděly už v říjnu 1941 .
Ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus, jehož otec odjel z Bubnů vůbec prvním transportem do Terezína, pro Aktuálně.cz říká, že právě toto místo je symbolem eroze tehdejší Prahy. „Tady se rozpadl česko-židovsko-německý svět, který ji po staletí tvořil,“ popisuje.
Podle něj nejde jen o připomínku nacistických zločinů, ale i o varování pro současnost. „To místo je mementem toho, kam může vést lhostejnost společnosti a pasivní přihlížení. Okolí se dramaticky mění, ale právě proto je důležité, aby nezmizela paměť toho, co se tady odehrálo,“ dodává.
Samotná budova nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Z bývalého nádraží má vzniknout Centrum paměti a dialogu – prostor kombinující pietní místo, moderní expozice, vzdělávací centrum i veřejný prostor pro debaty a kulturní akce. Zachována má být část autentických prvků původního nádraží včetně prostor, odkud deportovaní odjížděli.
Bývalý ředitel Památníku ticha Pavel Štingl projekt původně koncipoval jako místo, které nebude připomínat jen samotné transporty, ale také atmosféru společnosti, která jim přihlížela. „Místo paměti mělo být křižovatkou témat spojujících dramatickou minulost s paralelami dneška. Mělo varovat, bojovat proti antisemitismu a xenofobii,“ uvedl pro Aktuálně.cz.
Podle něj měl památník fungovat hlavně jako živý veřejný prostor pro debaty, vzdělávání i konfrontaci současné společnosti s vlastní minulostí. „Byl zaměřen především na majoritu, tedy potomky těch, kteří přihlíželi, když se děly věci, které se neměly stát,“ popisuje Štingl. Právě proto vzniklo i tradiční Bubnování pro Bubny, při kterém lidé symbolicky „rozbíjejí ticho pasivního přihlížení“ bubnováním a zpěvem před nádražím.
Projekt ale v posledních měsících provázejí i spory kolem výsledné podoby rekonstrukce poté, co Štingla ve vedení nahradila Pavlína Šulcová. Část původních autorů projektu tvrdí, že se rekonstrukce vzdaluje původní koncepci památníku. „Dnes zde roste univerzální kulturní zařízení, které potlačí původní záměr expozice. Vlastně zneužije původní myšlenku pro nový obsah, jehož podstata je zatím pro veřejnost nejasná,“ tvrdí Štingl.
Nová dominanta i rychlodráha na letiště
Když člověk pokračuje dál směrem k Vltavské, začíná být jasné, že právě tady chce Praha vytvořit nové srdce města. Dnes okolí stanice metra působí spíš jako dopravní uzel, kde lidé jen rychle přestupují mezi tramvají a metrem, případně stojí v kolonách. Toto vnímání se má změnit.
Dominantou celé oblasti se má stát Vltavská filharmonie podle návrhu dánského studia BIG architekta Bjarkeho Ingelse. Budova nabídne několik koncertních sálů, hudební knihovnu, vzdělávací prostory, restaurace i veřejně přístupné střechy s výhledem na Prahu. Zároveň má být novým domovem České filharmonie a orchestru FOK.
Stavba by měla začít v roce 2027, otevření město plánuje kolem roku 2033. Aktuální odhady nákladů přesahují 16 miliard korun včetně úprav okolí.
„Není to jen investice do české kultury. Je to investice do sebevědomí naší země. Do její důstojnosti,“ řekl o projektu primátor Prahy Bohuslav Svoboda (ODS). Podobně mluví i ředitel nadačního fondu Vltavské filharmonie Petr Dvořák. „Otevírá příležitost navázat na odvahu, se kterou vznikaly nejvýznamnější české kulturní stavby, a vybudovat instituci, jež s každou další generací dostane nový rozměr,“ říká.
Architekti i město projekt popisují jako mnohem víc než jen koncertní sál. Má jít o nový veřejný prostor, který otevře Vltavskou směrem k řece i nové čtvrti. „To místo bude žít od řeky až po střechu,“ popsal dříve projekt náměstek primátora Petr Hlaváček (STAN).
Praha si od projektu slibuje, že by se mohl stát novým symbolem Česka – podobně, jako je v Austrálii Opera v Sydney.
