Za více než čtyři dekády na scéně se tento zpěvák, skladatel a kytarista proslavil jako sólový interpret písní, které si sám skládal. Vydal přes tři desítky desek v ČR, na Slovensku nebo v Německu, koncertoval téměř po celém světě.
Bratislavský rodák pocházel ze slovensko-britské rodiny, jeho matka byla Angličanka, otec Slovák. Jeho celoživotní láskou byla slavná britská skupina The Beatles. Bez jejího vlivu by se možná zpívání a hraní na kytaru nikdy nevěnoval, jak připomínal v rozhovorech. „Kdybych jako chlapec neslyšel jejich písničky, tak bych asi v populární hudbě nepůsobil. Byl bych možná fotbalistou nebo něčím podobným,“ říkal Žbirka, který již v raném mládí přišel ke své přezdívce „Meky“.
„Dal mi ji v dětství kamarád z ulice. Když přijeli hostovat kanadští hokejisté na Slovensko, hodně se jich jmenovalo Mac. Já uměl taky anglicky, a tak jsem byl Meky,“ vzpomínal. S legendárním bývalým zpěvákem „brouků“ Paulem McCartneym se Žbirka osobně sešel před Britovým pražským koncertem v roce 2004, kdy mu bývalý člen Beatles zahrál v šatně svou novou píseň Follow Me a Meky poté tuto skladbu zařadil na svoji desku Live.
Již koncem 60. let stál u zrodu bratislavské rockové skupiny Modus, v níž se sešel s Jankem Lehotským a Marikou Gombitovou. V roce 1977 získali společně zlatou Bratislavskou lyru za písničku Úsměv. V roce 1981 spolu s Lacem Lučeničem opustili skupinu Modus a založili skupinu Limit, se kterou se vydal na sólovou dráhu. V roce 1982 se stal prvním slovenským Zlatým slavíkem; po Waldemaru Matuškovi byl druhý, kdo dokázal porazit Karla Gotta.
Na vrcholu popularity stál Žbirka zejména v osmdesátých letech. Na počátku následující dekády moderoval hudební pořad Rhytmick, kde mnozí diváci poprvé v životě zhlédli zahraniční videoklipy. Úspěchy ale slavil i později. Například šedesátiny v roce 2012 oslavil v pražské O2 areně se symfonickým orchestrem Cappella Istropolitana, kde představil své největší hity v tradičním, symfonickém, rockovém i akustickém provedení. V roce 2015 měl v pražském divadle Kalich premiéru muzikál Atlantida, doprovázený Žbirkovými písněmi.
Poslední desku Double Album vydal v říjnu 2018, nahrávka vznikla v Abbey Road a obsahuje 14 skladeb zpívaných ve slovenštině a 12 písní v angličtině s texty Peta Browna, dvorního textaře kapely Cream. Ještě koncem roku 2019 oslavil Žbirka s mnoha hosty 40 let na hudební scéně velkolepým koncertem v zaplněné pražské O2 areně. Doprovodila ho tehdy skupina složená z uznávaných britských hudebníků a jako host vystoupil v písni 22 dní v roli bubeníka bývalý fotbalový brankář Petr Čech.
Životní příběh tohoto slovenského muzikanta popisuje kniha Miro Žbirka – zblízka (2016), jejíž autorem je hudební publicista Jan Vedral. V roce 2020 měl premiéru střihový dokumentární film Meky režiséra Šimona Šafránka, který je místy velmi otevřenou zpovědí zachycující Žbirkovu životní cestu od nesmělého brýlatého člena skupiny Modus k sebevědomému hitmakerovi.
V roce 2019 Žbirkovi udělil slovenský prezident Andrej Kiska nejvyšší slovenské státní vyznamenání Pribinův kříž I. třídy. V roce 2022 získal hudebník Medaili Za zásluhy I. stupně in memoriam od českého prezidenta Miloše Zemana. Posmrtně vydané album a singl Nejsi sám ocenili v roce 2023 na cenách České hudební akademie Anděl v kategoriích Album, Sólový interpret, Skladba a Slovenské album.
V pracovním i osobním životě byla Žbirkovi velkou oporu jeho druhá žena Kateřina, s níž měl dceru Lindu a syna Davida. Kateřina byla jeho osobní manažerkou a ze své lásky k ní se Meky vyznal již před mnoha lety v romantické písni Katka. Se svoji první ženou Helgou měl Žbirka dceru Denisu.