Máme novou českou mužskou tenisovou jedničku. A zaslouženě. Jirka Lehečka prožil v Basileji úžasný týden. Už ten zápas proti Švýcarovi Stanu Wawrinkovi nebyl vůbec jednoduchý. Hrál proti domácí legendě, která se loučila s kariérou, byl to ostře sledovaný duel, ale on to v hlavě skvěle ustál.
Výborně zvládl i další utkání, v semifinále utekl z mečbolu, ale nedělní finále proti Valentinu Vacherotovi, to byla velká škoda.
První set hrál fantasticky, naopak Monačan byl úplně zaskočený, nestíhal. Škoda toho jednoho míčku ve druhém setu, kdy Lehy sahal po brejku, troufám si tvrdit, kdyby ho urval, tak už to dotáhl k vítězství. Takhle se Vacherot zvedl, začal výborně servírovat a stejně tak se bránit ve výměnách. Úplně se to otočilo.
Na Lehym bylo vidět, jak ho tahle prohra mrzí. Po letošních finálových bitvách s Jannikem Sinnerem a Carlosem Alcarazem tohle byl určitě papírově hratelnější soupeř a zjevně si to moc dobře uvědomoval.
Na druhou stranu, když Vacherot porazil v turnaji třeba Rafaela Jódara nebo Taylora Fritze, tak zřejmě musí něco umět.
Ale chápu, že to Lehy asi chvíli v hlavě mít bude. Prohrát tři finále za sebou určitě zamrzí, na druhou stranu už v tom proslovu na kurtu říkal, že ví, že pod novým trenérem je na dobré cestě a od zářijového Davis Cupu posunul svůj tenis o level výš.
Je z něj 15. hráč světa, což je super úspěch. Má za sebou fantastickou sezonu, to můžeme říct už teď. Nechci říkat, že teď hraje úplně nejlepší tenis v kariéře, pořád mám v hlavě třeba suverénní výkon s Arthurem Filsem v Miami. Ale určitě teď hraje na nejstabilnější úrovni, už nemá takové výkyvy.
Lehy míří výš, to všichni víme. Je to ohromný profík, myslí jen na tenis a na to, aby byl jednou v první desítce. Hru na to má, to vám tady hned podepíšu. Za poslední dobu se zlepšil v pohybu, je fit a má příkladný přístup k tréninku, což se dřív nebo později musí někde projevit.
Třeba tím, že příště ve finále hráče jako Vacherot porazí, protože jestli do budoucna chce v té absolutní elitě být, takové zápasy musí zvládnout.
Je trochu škoda, že teď ho v Paříži čeká opravdu těžký los, hned ve druhém kole může narazit na vítěze turnaje ve Vídni Alcaraze. Bohužel, je to Masters a se svým žebříčkem musel mít takhle brzy někoho nasazeného.
Za sebe bych k tomu přistupoval tak, že v Paříži to pro něj po případném postupu přes Alexe Michelsena bude takový zápas za odměnu. Bude mít totiž pár týdnů před finále Davis Cupu jedinečnou možnost vyzkoušet si ostré srovnání s elitním hráčem a kdo ví, třeba ho i porazit.
Když už jsme u Davis Cupu, nominace Tomáše Berdycha byla očekávaná. Opět to bude v singlu stát hlavně na Lehym a Kubovi Menšíkovi.
U toho budeme doufat, že se vzpamatuje z pádu v bitvě s Adrianem Mannarinem. Zjevně to bylo vážnější, než se zprvu z televizních záběrů zdálo. Ale z toho, že se odhlásil z tak prestižní akce, jakou je Masters v Paříži, usuzuji, že je pro něj hlavní priorita být především fit na finále Davis Cupu.
Berďa vedle deblistů donominoval jako pátého ještě Tomáše Macháče, který se v posledních týdnech zvedá a už si v několika zápasech potvrdil, že vysoký level tenisu v sobě pořád má. Takže i to byla logická volba, i když si myslím, že se na kurt dostane jen v případě, že by právě Menša nebyl úplně fit.
Už v neděli nás čeká Turnaj mistryň v Indian Wells s trojnásobnou českou účastí. Všechny tři holky potřebovaly v posledních dnech a týdnech trochu vydechnout a udělaly dobře.
Jak se ukázalo, Kája Muchová skvěle odhadla, že by jí bodový sběr po Wu-chanu už mohl na účast stačit, a raději si naordinovala odpočinek. Samozřejmě v jistém ohledu je to risk, že ztratíte zápasový rytmus, ale zrovna u ní to zase takovou roli nehraje, navíc je Turnaj mistryň sám o sobě hodně specifický tím, že se hraje skupinovým systémem.
Linda Nosková zase potřebovala léčit zranění nohy. Má už v podstatě měsíční pauzu, což je její možná nejdelší volno za poslední dva roky. Loni si ukousla z dovolené, aby zachránila českou reprezentaci v baráži a druhou sezonu jela téměř nonstop. Věřím, že jí takové odfrknutí pomohlo.
Navíc na Indian Wells má dobré vzpomínky, letos tu hrála semifinále a mohlo by jí to tam sedět.
A Katka Siniaková? Ta má za sebou v součtu se čtyřhrou asi 112 zápasů. Přesto se dokázala zmáčknout tak, že v úplném závěru vyhrála singlový turnaj a vrátila se do první padesátky.
Ona asi jiná nebude, je to stroj. Jsem za ni moc rád, že to takhle zvládla. Když vyhrajete turnaj na konci roku, je to ohromná pomoc, body vám leží kontě celý rok, máte větší klid.
Bude mít zkraje roku jistotu, že se dostane na ty největší turnaje a na těch menších bude třeba mezi nasazenými.
Ani ona nakonec nedohrála poslední přihlášený podnik, odhlásila se kvůli zranění a bude se soustředit na poslední turnaj sezony.
Začali jsme novou jedničkou a končíme novou jedničkou. Ale tou celosvětovou. Okruh ATP má nového krále a jmenuje se Alexander Zverev.
Devětadvacetiletý Němec rozděluje tenisové fanoušky na dva tábory, někdo mu nemůže přijít na jméno, jiní mu fandí. Já se přiznám, že mu moc nefandím.
Na druhou stranu dokážu uznat, že se někomu povedla sezona, a Zverev je toho jasný příklad. Byl třikrát ve finále grandslamu, z toho dva vyhrál, takže není divu, že je tam, kde je.
Můžeme se bavit o tom, že byli letos Sinner a Alcaraz hodně zranění, že se německému tenistovi jinak na dalších turnajích příliš nedařilo. Že má dokonce mizernou bilanci 3:10 proti hráčům top 10.
Ale celá tenisová sezona směřuje ke čtyřem vrcholům v roce a na těch si vedl nejlépe ze všech. Navíc dlouhodobě se drží za výše zmíněnou dvojicí na třetím nebo čtvrtém místě, takže kdo jiný by to měl být, když oni byli mimo. Nový první hráč světa si určitě zaslouží respekt.