Před dvaceti lety, 22. července 2006, vstoupil fotbalový Arsenal do nové éry. Emirates Stadium otevřel rozlučkový zápas Dennise Bergkampa proti Ajaxu.
Na trávníku se potkali Thierry Henry, Johan Cruyff, Marco van Basten či Patrick Vieira a domácí vyhráli 2:1. Slavnostní odpoledne však završilo mnohem delší a riskantnější příběh.
Highbury patřilo k nejpůsobivějším stadionům Anglie, ale po přestavbě na čistě sedačkovou arénu pojalo jen přibližně 38 tisíc lidí. Další rozšíření prakticky znemožňovaly památkově chráněná konstrukce i těsná zástavba.
Arsenal proto od konce 90. let hledal nový domov a našel ho pouhých několik set metrů od Highbury, v průmyslové lokalitě Ashburton Grove s provozem na zpracování odpadu.
Proměnit složité místo sevřené železničními tratěmi ve stadion pro více než 60 tisíc diváků vyžadovalo přesun odpadového areálu, výkup pozemků, výstavbu dvou mostů i rozsáhlou bytovou výstavbu v okolí.
Projekt za zhruba 390 milionů liber získal definitivní finanční zajištění v roce 2004. Část nákladů pokryl úvěr ve výši 260 milionů a důležitou roli sehrála smlouva se společností Emirates.
Tlak dolehl i na Arsèna Wengera. „Když jsme stadion stavěli, banky požadovaly, abych podepsal na pět let,“ vzpomínal trenér.
Arsenal pak dlouho splácel dluhy a šetřil na přestupech. Wenger však nový domov považoval za osobní dílo.
„Přišel jsem sem, když tu byla skládka. Pracoval jsem na každé části tohoto stadionu, takže je samozřejmě součástí mě samotného,“ řekl při loučení v roce 2018.
Plné hlediště Emirates Stadium při zápase Arsenalu:
Architekti ze studia Populous zasadili eliptickou stavbu do hustě obydlené části severního Londýna.
Střechu podpírá pouhých osm hlavních jader, tribuny nabízejí výborný výhled a prosklená fasáda nechává stadion vyniknout, aniž by stavba potlačovala charakter okolní čtvrti.
„Museli jsme zajistit, aby zapadl do stávající podoby okolí. Navrhli jsme stadion, který neovládl panorama ani nezastínil sousední domy,“ popsala hlavní architektka Belinda Gohová.
Nová aréna začala rychle sbírat vlastní historii. V říjnu 2007 Arsenal rozdrtil Slavii Praha 7:0 a zaznamenal svou nejvyšší výhru na stadionu.
V únoru 2011 otočil osmifinále Ligy mistrů proti tehdy obávané Barceloně a góly Robina van Persieho a Andreje Aršavina zvítězil 2:1. Jack Wilshere později duel označil za „nejlepší zápas, jaký kdy hrál“.
O rok později přišel nezapomenutelný obrat proti Tottenhamu. Arsenal prohrával 0:2, ale derby vyhrál 5:2.
V roce 2015 zase porazil Bayern Mnichov 2:0 a v březnu 2024 po penaltovém rozstřelu s Portem postoupil poprvé po 14 letech do čtvrtfinále Ligy mistrů.
Emirates se mezitím stal také skutečným domovem ženského týmu. V únoru 2024 sledovalo ligovou výhru 3:1 nad Manchesterem United rekordních 60 160 diváků.
Od sezony 2025/26 zde fotbalistky Arsenalu hrají všechna domácí ligová utkání.
Dvacetiletý kruh se symbolicky uzavřel letos. Květnová výhra 1:0 nad Atléticem Madrid poslala Arsenal do prvního finále Ligy mistrů od roku 2006.
Poslední domácí duel sezony proti Burnley rozhodl Kai Havertz a vítězství 1:0 připravilo půdu pro první ligový titul po 22 letech. Stadion, který měl Arsenalu zajistit budoucnost, se konečně dočkal i největší domácí oslavy.
