Ve věku 80 let zemřela americká zpěvačka, autorka písní, herečka a filantropka Dolly Partonová, uvedly v úterý večer světové agentury s odvoláním na rodinu umělkyně. Partonová byla považována za legendu a první dámu americké country. Neméně zásadní je ale vliv této umělkyně na poli filantropie a ženské emancipace v hudbě.
Příčinu smrti rodina neuvedla. Partonová v pátek 21. srpna poskytla aktuální informace o svém zdraví a potvrdila, že její stav se zhoršil po smrti manžela Carla Deana v březnu 2025, píše magazín People. „Jak jsem v uplynulém roce sdílela ve videozprávách, potýkám se s určitými zdravotními problémy, kterým jsem prostě nevěnovala pozornost, když jsem se starala o Carla,“ řekla magazínu.
V květnu podle agentury AFP oznámila zrušení série koncertů v Las Vegas s odvoláním na přetrvávající zdravotní problémy. Ve videích zveřejněných na sociálních sítích uvedla, že ačkoli léčba blíže neurčené nemoci pokračuje dobře, není připravena vystupovat na pódiu.
„Díky jejímu příkladu jsme věřili, že je možné cokoliv. Nikdy neviděla dveře, které by nemohla otevřít. A dveře, které otevřela, tvořily a měnily dějiny,“ řekl její synovec Bryan Seaver, jenž úmrtí umělkyně oznámil.
„Je to skutečná ztráta pro miliony lidí. Nikdy nebyl nikdo jako ona a nikdy nebude. Na její počest spouštím americké vlajky po celých Spojených státech na jeden týden, počínaje dnešním (úterním) večerem,“ napsal americký prezident Donald Trump na své síti Truth Social.
Na její úmrtí reagovali už také někteří umělci. „Dolly byla kouzelná a radostná bytost. To, že jsem ji mohla poznat, považuji za poklad v mém životě. Slunce dnes svítí méně,“ uvedla podle serveru The Guardian herečka Julia Robertsová, která s Partonovou hrála ve filmu Ocelové magnólie.
Partonová se narodila ve farmářské rodině
Cesta Dolly Partonové ke slávě nezačala s nejlepšími vyhlídkami. Narodila se v Tennessee v nemajetné farmářské rodině jako čtvrtá ze dvanácti sourozenců, měla irské a indiánské předky.
První píseň napsala coby šestiletá – k jednoduchému textu Little Tiny Tasseltop ji inspirovala panenka, kterou jí matka vyrobila z kukuřičného klasu.
Už jako dítě ale vystupovala v rozhlasových pořadech a první singly nahrála ještě jako teenager. Důležitým zlomem v její kariéře bylo hostování v programu zpěváka Johnyho Cashe na konci padesátých let.
Hello, I’m Dolly
V roce 1967 přijala nabídku zpěváka Portera Wagonera a stala se členkou jeho programu. Jejich spolupráce trvala šest let. Zároveň se pustila na sólovou dráhu, když ve stejném roce vydala debutové album Hello, I’m Dolly.
Například BBC řadí Partonovou spolu s Hankem Williamsem a Johnnym Cashem k nejvýznamnějším osobnostem country hudby. Během své kariéry prodala přes sto milionů nosičů, což ji řadí k nejúspěšnějším ženám hudební branže, a nezůstala ani stranou pozornosti kritiků, obdržela několik cen Grammy.
Přinesla ženskou emancipaci do hudby
Byť je Dolly Partonová spojována především s country, její písně nesou stopy různých stylů a žánrů. Během desetiletí své tvorby více či méně zabrousila do hudebních vod od popu přes bluegrass až po hard rock či disco. Ostatně v roce 2022 byla uvedena do rokenrolové síně slávy – spolu s Lionelem Richiem, rapperem Eminemem či duem Eurythmics.
Partonová tehdy poznamenala, že nechce brát hlasy rockerům. „Ačkoli jsem nesmírně polichocena a vděčná za to, že jsem byla nominována do rokenrolové síně slávy, nevěřím, že si toto privilegium zasloužím,“ prohlásila.
Slova chvály ve zdůvodnění hudební pocty připomínala, že Partonová rozšířila okruh posluchačů country hudby a obzory nespočtu umělců. Označovalo zpěvačku také za „žijící legendu a vzor ženské emancipace“.
Podobné zásluhy této umělkyně vyzdvihly i ceny Grammy. „Využívá svůj nezapomenutelný hlas, talent a platformu k tomu, aby se zastávala žen a dalších marginalizovaných skupin,“ připomíná web prestižních hudebních cen v souvislosti s druhým sólovým albem Partonové Just Because I’m A Woman. To přineslo hnutí za osvobození žen do country hudby. V titulní skladbě Partonová poukazuje na pokrytecký dvojí metr v tom, jak je vnímán předmanželský sexuální život u mužů a žen.
Svou tvorbou proměnila dosavadní diskuse o zásadních tématech, jako bylo manželství, práce, sex a víra (dědeček Partonové byl kazatel). Zejména na první nahrávky psala texty o domácím násilí v dělnických rodinách, alkoholismu a bezdomovectví, jak baladicky líčila život ve stínu Appalačského pohoří. Přestože sama žila v trvalém partnerském vztahu. Svého muže Carla Deana poznala v Nashvillu a provdala se za něj, když jí bylo dvacet. Jejich vztah vydržel až do roku 2025, kdy Dean zemřel. Celá léta se držel stranou showbyznysu.
Se svými posluchači sdílela vzpomínky na dětství v Great Smoky Montains, vyzpívala se i z osobního smutku, zároveň skládala inspirativní a povzbuzující hudbu, shrnul přínos Dolly Partonové magazín Rolling Stone.
Autorka tří tisíc písní
Partonová složila na tři tisíce písní. Pro sebe i pro jiné, působila rovněž jako producentka a byla také zdatnou hudebnicí, ovládala hru na řadu nástrojů, včetně cimbálu a Panovy flétny.
O popularitě její tvorby v nadsázce svědčí i průzkum, v němž se v roce 2012 televize CBS Američanů ptala, kdo by měl případně složit novou hymnu. Jméno Dolly Partonové bylo druhé nejčastěji zmiňované (mezi prvním Brucem Springsteen a třetím Steviem Wonderem).
Mezi ty nejslavnější písně z jejího repertoáru patří Coat of Many Colors, My Tennessee Mountain Home či Jolene. Poslední jmenovanou skladbu nazpívali znovu White Stipes nebo kmotřenka Patronové Miley Cyrus a sama autorka ji přetextovala v roce 2021, tedy v době pandemie covidu-19, jako výzvu k očkování. Byla také oblíbenou písní Nelsona Mandely.
A především napsala hit I Will Always Love You, který ještě více proslavila verze nazpívaná Whitney Houstonovou pro film Osobní strážce.
Oscar, i když „jen“ čestný
O filmování rozšířila svůj umělecký záběr rovněž Dolly Partonová. Velké role ji potkávaly zejména v osmdesátých letech, kdy ji obsadili do komedií Nejlepší bordýlek v Texasu nebo Kočičí zlato. Objevila se i v Ocelových magnóliích.
Svou filmografii na stříbrném plátně odstartovala komedií Od devíti do pěti. S Jane Fondovou a Lily Tomlinovou vytvořila trojici sekretářek mstících se šovinistickému šéfovi a navíc pro tento snímek složila titulní píseň Nine to Five, za niž si vysloužila nominaci na Oscara. Na prestižní ocenění pro nejlepší původní píseň byla nominovaná ještě jednou – za road movie Transamerika z roku 2005.
Sošku dostala ale až o dvě dekády později, a to nikoliv za hudbu, ale v podobě čestného Oscara za přínos v humanitární oblasti. Filantropie byla velkou součástí zpěvaččina veřejného působení.
Filantropka, jejíž otec neuměl číst
Partonová ani s miliony dolarů na kontě nezapomínala na chudé venkovské prostředí, do něhož se narodila a které formovalo životy jejích rodičů. Své charitativní a filantropické snahy proto primárně soustředila do pomoci rodin z podobného prostředí.
Na konci osmdesátých let založila nadaci Dollywood Foundation s cílem podpořit vzdělávání ve zpěvaččině rodném Tennessee. Jako úspěšný příklad těchto snah zmiňuje program, kdy Dolly slíbila pět set dolarů těm studentům, kteří dokončí střední školu – právě předčasné opuštění studií patřilo k regionálním problémům ve školství. Podle tvrzení nadace to díky zpěvaččině slibu dotáhlo ve vybraných ročnících k maturitě o 29 procent více studentů, než bylo obvyklé.
Hlavní pozornost Dollywood Foundation se soustředí na podporu zájmu o knihy u dětí předškolního věku, a tím zvyšování potenciálu jejich gramotnosti. Z programu pro Nashville se stala iniciativa zasahující i mimo Spojené státy a s rozpočtem v řádu milionů dolarů.
Partonovou k tomuto druhu filantropie vedla osobní motivace. Její otec byl analfabet, místo školy musel vydělávat na živobytí. „Imagination Library jsem vytvořila jako poctu svému tátovi. Byl to nejchytřejší muž, jakého jsem kdy znala, ale v hloubi srdce vím, že jeho neschopnost číst mu pravděpodobně zabránila splnit si všechny své sny,“ stojí ve veřejném „dopise od Dolly“.
Zpěvačka přispívala i jednorázově na různé další projekty v rodném kraji. V roce 2020 například darovala milion dolarů (asi 21,7 milionu korun podle tehdejšího přepočtu) Vanderbiltovu univerzitnímu lékařskému středisku v Nashvillu v Tennessee na výzkum koronaviru.
Kdo může pomáhat, měl by, mínila Partonová
Filantropické snahy Dolly Partonové ocenil mimo jiné jeden z nejbohatších lidí na světě, zakladatel internetové společnosti Amazon Jeff Bezos. V roce 2022 ji vybral jako laureátku ocenění nazvaného Bezos Courage & Civility Award pro ty, kteří „hledají řešení s odvahou a laskavostí“. Miliardářova partnerka (nyní už manželka) a rovněž filantropka Lauren Sanchezová označila Partonovou za „ženu, která daruje srdcem a v jejíž práci jsou hlavními aspekty láska a soucit“.
Ocenění provázel příspěvek od Bezose ve výši sto milionů dolarů (2,4 miliardy korun podle tehdejšího kurzu). „Myslím si, že lidé, kteří mohou pomáhat, by měli dát své peníze tam, kam je táhne jejich srdce. Udělám, co bude v mých silách, abych s těmi penězi udělala mnoho dobrých věcí,“ přislíbila Partonová a zároveň touto reakcí formulovala svou filozofii pro privilegované.
Ikona pro oba tábory
Dolly Partonová byla bezesporu podnikavá žena, která uměla vytěžit svou značku, ještě než přestala být její hudba v devadesátých letech populární, jak soudí BBC. Dolly Partonová jako ikona ale na oblíbenosti neztratila, což se jí podařilo udržet i díky apolitičnosti, alespoň pokud jde o veřejnou prezentaci názorů. Politikou se prý nezabývala, protože měla fanoušky v obou táborech, vysvětlila.
„Jednoduchým vysvětlením je, že upřednostňuje obchod před principy, ale pro Partonovou tyto dva instinkty nejsou v rozporu. Je od přírody stavitelkou mostů a sjednotitelkou s talentem pro uklidňování rozbouřených vod,“ komentovala BBC zpěvaččinu nestrannost. Mohla tak napsat píseň pro film s transsexuálním tématem a zároveň se nevyhranit vůči výrokům amerického prezidenta Donalda Trumpa vůči této menšině. Nebo se chovat feministicky, ale zároveň odmítat označení části své tvorby jako emancipační.
Dollywood
Kromě zpívání, skládání, hraní ve filmech a produkování Partonová také spoluvlastnila síť zábavních podniků. Takzvaný Dollywood otevřela – opět – v Tennessee, konkrétně v městě Knoxville u národního parku Great Smoky Mountains.
„Tady jsem se poprvé nadechla, takže je samozřejmé, že právě tady bych chtěla udělat něco úžasného, být součástí něčeho velkého – a zůstat navždy součástí těchto hor,“ svěřila se zpěvačka místnímu deníku Knox News. Návštěvníkům Dollywood nabízí zábavu od horské dráhy přes vodní atrakce až po ubytování a večeře se show ve stylu Divokého západu. A vedlejším, byť zpěvačkou zamýšleným přínosem mají být pracovní místa pro místní.
Jméno pro ovci Dolly
Poněkud zvláštní pocty se Dolly Partonové dostalo na konci devadesátých let od vědců, kteří experimentovali s klonováním. Podle americké královny country totiž pojmenovali první zvíře naklonované z dospělé buňky savce – ovci Dolly. „Dolly vznikla z buňky mléčné žlázy a my jsme si nemohli vzpomenout na působivější pár prsou, než jsou ta Dolly Partonové,“ vysvětlil hlavní realizátor pokusu, embryolog Ian Wilmut z Roslinova ústavu v Edinburghu.
Zpěvačka se zákroky, které podstupovala k vylepšení svého zevnějšku, nijak netajila. Brala je jako součást profese. „Jsem v showbyznysu a musím nějak vypadat,“ nechala se slyšet na prahu šedesátky. Image sexy blondýny s objemným účesem a upnutými šaty si udržovala bez ohledu na věk. Tato její podoba se stala součástí popkulturních odkazů a Partonová vědomě karikovala i samu sebe. Svou kritiku předběhla tím, že ze sebe udělala terče vlastních – často mizogynních – vtipů, třeba když žertovala, že když chtěla spálit svou podprsenku, uhasit plameny trvalo hasičům tři dny.
O své prezentaci zpívala v písni Backwoods z roku 2008: „I’m just a backwoods Barbie in a push-up bra and heels / I might look artificial but where it counts, I’m real“. Tedy, že i když vypadá uměle jako Barbie z venkova v push-up podprsence a podpatcích, tam, kde na tom skutečně záleží, je autentická.
„Nakonec doufám, že si mě budou pamatovat jako dobrou skladatelku,“ napsala ostatně ve svých memoárech Songteller. „Písně jsou mým odkazem.“