Návštěvu Ukrajiny Patton popisoval pro The Kyiv Independent v superlativech.
„Je to něco, co jsme tu neviděli snad od dob americké války za nezávislost, kdy manželky následovaly své milované vojáky po celé zemi z bitvy do bitvy, zásobovaly je jídlem a pitím, praly jim prádlo a šily uniformy,“ vychvaloval Ukrajince filmař, který se dle vlastních slov „pohybuje okolo vojáků od nepaměti“.
V rozhovoru na sociální síti X pak přiblížil návštěvu jednoho z ukrajinských velitelských center zhruba 50 až 60 kilometrů od fronty.
„Vypadalo to tam jako desetkrát větší letiště v Newarku. 30 metrů obrazovek se statistikami v reálném čase: tanky, motocykly, zranění, zabití…“
Podle Pattona, který je zakladatelem neziskové organizace Patton Veterans Project, je tento systém zcela výjimečný.
„Když jsem byl malý, trávila moje rodina roky putováním po bojištích celého světa. Při těchto příležitostech mi táta často připomínal radu, kterou mu dal jeho otec, když byl v mém věku: ,O vítězství nerozhoduje povaha zbraně, kterou člověk používá, ale jeho nezdolná povaha‘,“ vzpomínal dokumentarista.
„Během dvou týdnů na Ukrajině jsem viděl obojí,“ řekl s odkazem na svého dědečka, slavného amerického generála George S. Pattona. Ten kromě jiného za druhé světové války osvobodil západ a jihozápad Čech od nacistické okupace.
Jeho vnuk Benjamin vyzval po natáčení na Ukrajině, ať se Spojené státy a jeho spojenci od státu bránícího se pátým rokem ruské invazi učí. „Jsou to odvážní lidé – mladí i staří, vojáci i civilisté – drží pohromadě, místo aby se nechali rozdělit.
