Prezident Donald Trump se na začátku května na konferenci v Bílém domě pochlubil, že se těší výbornému psychickému zdraví. Prohlásil, že při všech třech kognitivních testech, které během svého prvního i druhého prezidentského období absolvoval, „zazářil“ a získal plný počet bodů.
„Absolvoval jsem tři kognitivní testy. Jsou těžké. Mnoho lidí v této místnosti by je nezvládlo na jedničku. První otázka zní: máte lva, medvěda, aligátora a… co by se ještě hodilo… veverku, dobře? Která z nich je veverka?“
Donald Trump svůj – údajně nadmíru dobrý – fyzický i psychický zdravotní stav zdůrazňuje opakovaně.
Jenže jeho nedávné nebývale vulgární příspěvky na sociálních sítích, následované výhrůžkami, že zanikne celá civilizace, obrázek vygenerovaný umělou inteligencí, na kterém se stylizoval do samotného Ježíše Krista uzdravujícího na smrt nemocného, vyvolávají obavy o jeho duševní zdraví. A to nejen mezi jeho politickými protivníky.
Trump se blíží věku „ospalého Joea“
Nejnovější průzkum The Washington Post, ABC News a Ipsos z konce dubna ukázal, že 59 procent Američanů se domnívá, že Trump nedisponuje dostatečnou mentální svěžestí potřebnou k vedení země.
V lednovém průzkumu společnosti YouGov zase zhruba polovina dotázaných Američanů (49 procent) uvedla, že Trumpa považuje za příliš starého na to, aby byl prezidentem.
Je to paradox. Právě Donald Trump útočil před prezidentskými volbami na svého předchůdce v úřadu Joea Bidena, že nemá sílu vést Spojené státy mimo jiné kvůli svému vysokému věku, nazýval ho „ospalým Joem“. V té době bylo Bidenovi 81 let a Trumpovi 78. Letos v červnu Trump oslaví osmdesátku.
Vládci zemí světa? Patnáctka osmdesátníků i jeden 36letý raper
Datová redakce Aktuálně.cz a HN u této příležitosti zanalyzovala, jak jsou staří vládci a vládkyně všech zemí světa. Výsledkem jsou údaje pro nejvyšší představitele 195 zemí. Za lídry byli považováni ti, kteří mají skutečnou výkonnou moc. Například v USA to je neoddiskutovatelně prezident, ve Velké Británii se jedná o premiéra, v Německu o kancléře. V Česku byl z tohoto důvodu do srovnání zařazen předseda vlády Andrej Babiš, nikoli prezident Petr Pavel.
Výsledek analýzy? Nejstarším úřadujícím vládcem je 93letý kamerunský prezident Paul Biya. Celkem patnáct vůdců již oslavilo osmdesátiny, v polovině června je doplní Donald Trump.
Nejmladším lídrem na světě je premiér Nepálu Balendra Šáh, teprve 36letý bývalý raper a starosta Káthmándú, který do čela vlády asijské země usedl letos na konci března.
Co se týče Evropy, nejstarším vládcem s exekutivními pravomocemi v rámci unie je ten český, 71letý premiér Andrej Babiš. Vyšší věk na celém starém kontinentu mají už jen autoritáři Vladimir Putin z Ruska a Alexandr Lukašenko z Běloruska.
Medián věku všech světových lídrů je pak 63 let. A například v deseti populačně nejsilnějších zemích, v nichž žije více než polovina lidstva, vládnou až na dvě výjimky prezidenti a premiéři ve věku nad sedmdesát let – například 75letý indický premiér Naréndra Módí či 72letý čínský prezident Si Ťin-pching.
Bez zajímavosti nejsou ani rozdíly ve věku vládců a jejich obyvatel. Vysoké jsou obzvláště v zemích, které nejsou svobodné, alespoň podle toho, jak je popisuje ve svém žebříčku americká nezisková organizace Freedom House. Jako příklady lze uvést Ugandu a Kamerun, ve kterých podle Organizace spojených národů žije polovina populace mladší 18 let, ale jejich vůdcům je 81, respektive 93 let.
Ostatně i v bývalém nesvobodném socialistickém Československu se často stávali vůdci východního tábora terčem častých vtipů – právě kvůli svému vysokému věku. Je ale pravdou, že po osmdesátce už většinou nevládli, neb se tak vysokého věku často nedožili.
Z českých či československých prezidentů tak byl – možná překvapivě – nejstarší na konci svého mandátu hned ten první, tedy Tomáš Garrigue Masaryk. Abdikoval ve svých 85 letech a to právě ze zdravotních důvodů a kvůli vysokému věku.
Pomáhá zkušenost a moudrost? Ani ne
Oxfordská filozofka Erica Bennerová napsala před dvěma lety esej, ve které objasňuje, proč je vláda starců do jisté míry přirozená. A proč se jí daří nejen v monarchiích a autoritářských společnostech, ale i v moderních demokraciích, které čerpají ze starověkého Řecka a Říma.
„Vládnoucí rada spartské oligarchie se nazývala Gerúsia (starší), její členové byli nejméně šedesátiletí a sloužili doživotně. Spartská ústava byla vzorem pro Senát Římské republiky (souvisí s latinským slovem senex, což znamená stařec),“ píše Bennerová. Představa o moudrosti starších lidí se pak přenesla do současných demokracií.
Jenže to může přinášet různá úskalí. Například technologické změny se dějí tak rychle, že je starší lidé často nestíhají absorbovat. Americký analytik Geoffrey Skelley na serveru FiveThirtyEight popisuje, jak staří členové Kongresu zápasí s technologiemi: „Tři různí senátoři při slyšení o TikToku označili populární aplikaci za Tic Tac, tedy za populární mentolku na zlepšení dechu.“
Ostatně Donald Trump je o šestnáct let starší, než kolik činí medián světových lídrů, tedy věk toho prostředního. A také o více než 41 let starší, než kolik činí věk mediánového Američana.
Jak napsal deník Washington Post, který obdobně analyzoval věk státníků před dvěma lety, „obavy ohledně věku se týkají více než jen kognitivních schopností, ale právě také toho, zda se vůdci dokáží adekvátně spojit s mladšími generacemi a s otázkami, které jsou pro ně nejdůležitější“.
