„Jsme v době, která je výjimečná. A výjimečná doba určitě vyžaduje výjimečné instrumenty,“ začal dramaticky úterní tiskovou konferenci předseda STAN Vít Rakušan. A následně se rozčiloval nad tím, jak se vláda Andreje Babiše podle Rakušana snaží o ovládnutí České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo).
„Vláda chce politickou kontrolu nad veřejnoprávními médii,“ tvrdil Rakušan a hrozil vládě ve sněmovně „výstražnými obstrukcemi“. Nejde o nic zvláštního, obstrukce používají politici všech barev, aby například dlouhými vystoupeními oddálili rozhodnutí, které považují za škodlivé.
Aktuálně.cz se Rakušana zeptalo, jestli to bude znamenat něco mimořádného. „Prostě budeme mluvit, budeme navrhovat body, které jsou důležité, budeme mluvit k tomu, co nám kradou, budeme se bavit o jejich papalášství, o jejich stylu vlády,“ vysvětloval Rakušan.
Ony „výstražné“ obstrukce totiž byly ve skutečnosti obstrukce klasické – které brzy skončí a vláda si pak prosadí, co bude chtít. „Nebudeme obstruovat 14 dní nebo tři týdny, ale dnešní odpoledne si bereme na výstražnou obstrukci,“ řekl Rakušan.
Podobně plamenně v úterý ve sněmovně mluvili i další předsedové opozičních stran, třeba šéf TOP 09 Matěj Ondřej Havel. Ten kromě přístupu vlády k médiím tvrdě kritizoval snahu Babišova kabinetu nepustit na summit NATO do Turecka prezidenta Petra Pavla (který kvůli tomu podává kompetenční žalobu na Ústavní soud.)
„Andrej Babiš se nechal zmanipulovat Motoristy, kteří se mstí za Filipa Turka,“ připomněl Havel zlobu hnutí Motoristé sobě vůči prezidentovi kvůli tomu, že jejich čestného předsedu Filipa Turka nejmenoval ministrem životního prostředí.
Opoziční politici se tedy v úterý ve sněmovně nad vládními kroky rozčilovali, zvyšovali hlas a mávali rukama. Lidovečtí zákonodárci přišli v černém na známku solidarity s protestujícími zaměstnanci České televize a rozhlasu, ale to bylo tak vše. Získali patrně podporu svých voličů u obrazovek ČT 24, která vysílala tiskové konference, dočkali se lajků na sociálních sítích, ale kvůli menšině ve sněmovně na víc neměli.
Zdržovali tedy celé odpoledne zasedání sněmovny svými projevy, které ale téměř nikdo neposlouchal. Vládní většina čekala, až se „bouře“ přežene a oni si schválí, co potřebují.
