Konec s bodem a Jihoafrická republika druhá? Ať zodpovědní promluví, naléhá Fukal – Aktuálně.cz

Z výsledků a z celkového vystoupení českého týmu na mistrovství světa jsem zklamaný. Utvrzovali jsme se v tom, že naše skupina je hratelná, a jak se ukázalo, byla. Ve dvou zápasech jsme šli do vedení, pak jsme však vyklidili pole, náskok nezvětšili či aspoň neudrželi, což se nám vymstilo.

Jako fanoušek jsem doufal, že po dvaceti letech, kdy jsme na světových šampionátech nebyli, zanechá český fotbal větší stopu. Proto jsem zklamán.

Pohled na tabulku ve skupině a poslední místo dokládá, že šlo o jedno z nejhorších vystoupení českého – předtím československého – výběru v historii. Ostudou bych to přesto nenazýval. Tou by bylo, kdybychom prohráli třikrát pět nula a nevytvořili si jedinou šanci. O to je však horší, když máte zápasy výsledkově na dosah a nedokážete je přetavit v bodový zisk, který by přinesl postup ze skupiny, což by byl úspěch. Proto opakuji slovo zklamání.

Jinou věcí je, jaký fotbal český tým předváděl.

Při posledním vystoupení proti domácímu Mexiku, které bylo už jasným vítězem skupiny, před vyprodaným kultovním stadionem Estadio Azteca, jsme čekali překvapení. To byl však nesmysl.

Postup jsme si prohráli v předchozích duelech, kdy jsme dovolili soupeři v prvním případě otočit zápas, ve druhém vyrovnat. Přitom jsme Jihoafrickou republiku považovali za nejslabšího člena skupiny a skoro na celém turnaji, ale nakonec postoupila z druhého místa. U těchto zápasů si klademe otázky, proč se to stalo. A chtěl bych od kompetentních míst slyšet odpovědi.

Hodně se točilo základní sestavou, změn na každé utkání bylo na mé gusto až příliš. A některé byly pro mne překvapivé. Ukázalo se, že trenér Miroslav Koubek neměl pevnou kostru, kterou by citlivě doplňoval či měnil z důvodů zranění nebo z hlediska soupeře. Pokaždé byla jiná, zásahů hodně. Nenašel jsem nějakou tvář mužstva, jeho osu, která by určovala, co chce trenér hrát.

Poukazuje se na to, že už nemáme hráče mezinárodní, natož světové úrovně, kteří září ve velkých klubech. To je pravda, už nemáme v sestavě členy kádru Juventusu, Liverpoolu, Atlétika Madrid, Ajaxu, Dortmundu. Přitom ostatní týmy je mají. To bylo samozřejmě poznat.

Hodně kritiky schytávají tradiční opory – Krejčí, Souček, Schick, Šulc, Provod, někteří se nedostali ani do základní sestavy. Zdůrazňuji, že fotbal je týmový sport a i ta největší osobnost potřebuje podporu od ostatních. Patrik Schick je na české poměry výjimečný útočník, ale sám čtyřčlennou obranu protivníka nerozvrátí. Stejně tak Pavel Šulc, fotbalista loňského roku.

Navíc na takové jednotlivce se trenérský štáb soupeře důkladně nachystá. Analýzy jsou hloubkové, podrobné, rozeberou přednosti i slabiny. Snadno odhalí, ve kterých prostorách je Šulc nebezpečný, kam si nabíhá, jak spolupracuje s dalšími. A připraví se na něj. Pokud je kvalita omezená na dva tři hráče, je to rozhodně málo. Není čím překvapit. Potřebuje se jich pět nebo šest, zbytek dodá servis. Moment překvapení, čím by se dal soupeř zaskočit, jsem v českém týmu neviděl.

Z individuálního pohledu může mistrovství považovat za vydařené Michal Sadílek. Vstřelil gól, zapsal se do statistik a historie. Ale on má na mnohem víc! A znovu jsem u toho, že fotbal je kolektivní hra. Předvede optimální výkon, jen když má okolo sebe kreativní spoluhráče, mezi nimiž si najde prostor. Teprve pak jeho hodnota roste.

Nechci být jenom negativní, proto jsem hledal hráče, kterému bych zatleskal. Kromě brankáře Matěje Kováře, ale tenhle post je naší chloubou už od Františka Pláničky, jsem nikoho nenašel.

Trenér Miroslav Koubek řekl, že chce pokračovat, má platnou smlouvu. Jeho práci bude hodnotit správní úsek asociace. Já bych doporučoval zaměřit se na budoucnost, klidně vzdálenější.

Kdo mužstvo povede, ať si stanoví, jestli chce mít v kádru za čtyři roky Schicka, Součka, Coufala. Nebo jestli dojde k názoru, že hráči nyní nejsou, na vybudování kvalitního celku je třeba delší doba, ať hledí na šampionát za osm let.

Jako prioritu bych viděl opět mistrovství světa, nechci, abychom čekali na další účast opět dvacet let. MS by měla být pro český fotbal meta.