Původní profesí je strojařka, nakonec ale skončila u strojů zmrzlinových, o kterých vypráví s jiskrou v oku. Anděla Vejražková svoji první zmrzlinu vyrobila, když jí bylo deset. „Zmrzlinu miluju, evokuje mi léto a přináší pocit blaženosti,“ vysvětluje sympatická blondýna, zatímco čistí jahody na dnešní várku: pro návštěvu Aktuálně.cz se rozhodla připravit jedny z nejoblíbenějších, jahodovou a banánovou.
Bláznivé nápady bývají nejlepší
Ve středočeském Kamýku nad Vltavou, hned u mostu přes přehradu, najdete zmrzlinové království, kam se nechodí na italské gelato jako v nóbl pražských zmrzlinárnách. Tady si můžete dát klasiku, kterou všichni milujeme mnohem víc: točenou. Jenže ne ze směsi, ale poctivé ovocné sorbety.
„Vanilkovou z Opočna tu ale každý den máme taky, bez té by to prostě nešlo,“ směje se podnikatelka. S premixy, tedy prášky na výrobu točené zmrzliny, experimentovala už jako holka a začínala s nimi i před osmnácti lety, když se rozhodla změnit kariéru.
„Celé to vzniklo v hospodě, kde jsem seděla s kamarádkou a pronesla ‚Dala bych si zmrzlinu, točenou,‘“ vzpomíná Anděla Vejražková. Tehdy točená byla na ústupu a prim hrály kopečky, a protože jsou obě ženy činu, a tak se rovnou podívaly do inzerátů, za pět tisíc koupily první zmrzlinový stroj a za deset dní od vyřčení oné osudné věty už otvíraly okýnko v hospodě, která patřila kamarádčinu tatínkovi. „Za tři týdny tam stály fronty,“ vypráví s nadšením.
Od prášku k poctivé zmrzlině
Kamarádka nakonec kvůli mateřství z projektu odešla, Anděla pokračovala dál. Dlouho se držela kupovaných směsí, vše se ale změnilo před patnácti lety, kdy se objevil trend ovocných sorbetů. „Jedna sousedka z Prahy do mě pořád hučela, ať udělám jahodu nebo banán, prostě jako ve Světozoru. Já se toho ale strašně bála, že to neumím,“ vzpomíná majitelka bistra U Ádi.
Když dodavatel ovocných směsí na podzim skončil, rozhodla se, že to přes zimu vymyslí sama. Oběhala hygienu, upravila prostory, aby vyhovovaly předpisům, a na jaře začala testovat vlastní receptury z čerstvých banánů a jahod. „Lidi se ze začátku báli, tak můj muž Martin rozdával ve frontě vzorky k ochutnání. Když na ně přišla řada, objednávali už naše zmrzliny,“ vzpomíná na první dny.
Šeřík s borůvkou podle stoletého receptu
Dnes v sezoně denně vyrábí zhruba 40-50 litrů (tedy zhruba 300-360 porcí) Andělské zmrzliny a stejné množství opočenské – záleží samozřejmě na počasí. A co je tajemstvím opravdu dobré zmrzliny? „Suroviny. Bez dobrých surovin prostě nic dobrého neuděláte,“ odpovídá jednoznačně, zatímco přendává jahody do mixéru. V provozu jí pomáhají šikovné brigádnice, které si umí poradit s výrobou zmrzliny i s prodejem, jejich zmrzlinu si v kelímku nebo jako nanuk (i bez cukru!) můžete v termotaštičce odvézt domů. Hodinovou cestu autem s přehledem vydrží, vyzkoušeli jsme to za vás.
Pro jahody jezdívá do nedalekého krámku, pro meruňky, broskve, třešně a další ovoce na malé farmy v okolí. „Některé mají ovoce i v bio kvalitě, je to prostě parádní,“ dodává spokojeně. Když vidí náš údiv při vyslovení třešňové zmrzliny, rozesměje se. „Jo. Odstopkování a vypeckování je hrozná práce, ale když ona je tak hrozně dobrá!“
Lákadlem pro návštěvníky z blízkého i dalekého okolí jsou právě sezonní speciality a netradiční kombinace. Den před naší návštěvou připravovala zmrzlinu z bezových květů s čerstvou pomerančovou šťávou, nedávno bodovala s pampeliškovou. Ještě žádná zmrzlina prý nebyla takový propadák, aby si řekla, že tu už znovu dělat nebude.
Lidé se prý zatím asi nejvíc „báli“ okurkové verze, kterou nakonec zjemnila pomerančem. V nabídce se objevila také mrkvovo-ananasová s citronem, inspirovaná klasickým salátem, v nejbližší době dojde sezona na levandulovou s bílou čokoládou. „Miluju rybíz s malinami. Chutná přesně jako drobenkový koláč od mojí babičky,“ říká trochu zasněně Anděla Vejražková. Když zavtipkuju, že v tom případě by to chtělo kopečky ještě trochu posypat drobenkou, tak mi vyrazí dech: „No ale vždyť to klidně můžete, mezi našimi posypkami je i krambl, aby chutnala opravdu jako ten koláč.“
Zimní brunchové království
Zmrzlinu točí o víkendech až do poloviny listopadu, uvnitř, za jindy obleženým zmrzlinovým okénkem, celoročně najdete příjemné bistro plné dobrot, které rovněž připravuje činorodá majitelka.
„Peču dorty, zákusky i vlastní chleba, děláme skvělé paštiky, o víkendech chystám brunche, i když těch stíhám méně, než bych si představovala,“ vysvětluje. Peče zásadně ze špaldové mouky, suroviny jsou pro ni alfa a omega zkrátka vždy. Sama ale přiznává, že i ona si občas potřebuje odpočinout a zjara si ordinuje šestitýdenní volno: „Ten odstup je hrozně důležitý. Člověk musí na chvíli zavřít a v klidu si promyslet, co udělal dobře a co špatně a co bude v nové sezoně.“
Související
Během horkého léta si naopak dovolenou dovolit nemůže. Volný čas smrskla na minimum. „Teď jsme byli s rodinou jeden den na vodě a to muselo stačit,“ uzavírá energická zmrzlinářka.
Zdroj: autorský článek
