Tomáš Dvořák proběhl cílem závěrečné patnáctistovky, sklonil se vyčerpáním a čekal na číslo, které mělo změnit dějiny české atletiky.
Když se 4. července 1999 na pražském Strahově objevil součet 8994 bodů, bylo jasno. Fenomenální světový rekord dnešního šedesátníka Dana O’Briena po téměř sedmi letech padl.
Američanův výkon 8891 bodů překonal Dvořák o 103 bodů. Současně se přiblížil k hranici, která tehdy působila skoro nadpřirozeně. K magickým devíti tisícům mu scházelo pouhých šest bodů.
„Cítil jsem se dobře, ale tohle jsem nečekal ani v nejděsivějších snech,“ prohlásil Dvořák po závodě, během něhož si vylepšil pět osobních rekordů.
O’Brien přitom nastavil laťku mimořádně vysoko. V září 1992 ve francouzském Talence nasbíral 8891 bodů a dosavadní maximum britské legendy Daleyho Thompsona posunul o 44 bodů.
Nešlo jen o nový rekord, ale také o jednu z nejpůsobivějších sportovních odpovědí na životní neúspěch.
Několik měsíců předtím měl být O’Brien hlavní postavou olympijských her v Barceloně.
Společnost Reebok dokonce postavila rozsáhlou reklamní kampaň na jeho očekávaném souboji s krajanem Davem Johnsonem. Jenže propagovaný duel se nikdy nekonal.
O’Brien na americké kvalifikaci v New Orleans riskantně vynechal několik nižších výšek ve skoku o tyči. Začal až na 480 centimetrech, třikrát shodil a nezískal ani bod.
Nejlepší desetibojař světa se kvůli jediné disciplíně na olympiádu vůbec nekvalifikoval.
„Bylo to srdcervoucí a drtivé. Zároveň jsem se ale mohl podívat do zrcadla a říct si, že jsem do toho dal všechno,“ vzpomínal později.
Místo Barcelony odjel do Talence a ze zklamání vytvořil světový rekord. Následně vyhrál tři mistrovství světa za sebou v letech 1991, 1993 a 1995.
V Atlantě v roce 1996 se konečně dočkal také olympijského zlata. K tomu přidal světové maximum v halovém sedmiboji, které odolávalo sedmnáct let.
Muž, který právě dnes slaví šedesátiny, byl prototypem moderního desetibojaře. Dokázal sprintovat, skákat i házet na úrovni specialistů a jeho rekord dlouho vypadal jako hranice, k níž se ostatní mohou jen přibližovat.
Pak však přišla mimořádná česká generace.
Dvořák už před rekordem získal bronz na olympiádě v Atlantě a titul mistra světa v Aténách. V roce 1999 ale na Strahově předvedl závod, který jej posunul mezi největší osobnosti desetiboje.
Na překážkách byl rychlejší než O’Brien, výrazně dál hodil oštěpem a po deseti disciplínách jako první překonal 8900 bodů.
Devítitisícová hranice mu unikla těsně. Dvořák však později přiznával, že při závodění nepřemýšlel jen o vítězstvích.
„Byl jsem sběratel bodů. Takový sportovec-dělník, mnozí byli talentovanější,“ charakterizoval sám sebe.
To, co na Strahově zůstalo nedokončeno, završil jeho tréninkový partner Roman Šebrle.
V květnu 2001 v rakouském Götzisu nasbíral 9026 bodů a stal se prvním desetibojařem historie, který překonal devět tisíc bodů.
Před závěrečnou patnáctistovkou potřeboval běžet rychleji než kdykoliv předtím. Dosavadní osobní rekord si nakonec vylepšil o více než šest sekund na 4:21,98 minuty. Dvořákovo maximum překonal o 32 bodů.
„Diváci byli fantastičtí a hodně mi pomohli, abych toho rekordu dosáhl,“ ocenil Šebrle atmosféru na malém stadionu pod Alpami.
Jeho výkon vydržel v čele světových tabulek dalších jedenáct let. O’Brien tedy vytvořil rekord, který se zdál nedotknutelný.
Dvořák jej jako první pokořil a zastavil se těsně před devítitisícovou branou. Šebrle jí pak prošel.
Během necelých devíti let tak desetiboj zažil tři zásadní výkony. První patřil Američanovi, další dva Čechům.
