Na internetu existují videa, od kterých člověk původně čeká, že u nich stráví pár vteřin. A pak se přistihne, že už několik minut fascinovaně sleduje, jak někdo vrství plátky šunky, potírá toustový chléb pomazánkou a z obyčejných uzenin vzniká motorka, elektrická kytara nebo kytice růží.
„Lidi zajímá proces výroby, a to jsem vůbec netušila. Nejsem žádný digitální tvůrce. Jednou jsem si při výrobě fotbalového hřiště postavila vedle sebe stativ, natočila video a ono se to chytlo,“ směje se výrobkyně slaných dortů z Plzně.
Zatímco ještě před měsícem měla na Instagramu zhruba dva tisíce sledujících, dnes jich má desítky tisíc. Na Facebooku její stránku sleduje přes čtyřicet tisíc lidí a některá videa mají milionové dosahy. Jenže příběh slaných dortů nezačal žádnou marketingovou strategií ani pečlivě připraveným podnikatelským plánem.
Začal na mateřské dovolené.
První dort? „Byla to taková patlanice“
Úplně první slaný dort vytvořila Sladká už v roce 2008. „Byla jsem na mateřské a brouzdala po internetu. Narazila jsem na videa výroby slaných dortů a zaujalo mě to. Sladké dorty přece dělá každý, tohle ale mělo svoje kouzlo,“ přiznává.
První pokus byl všechno, jen ne dokonalé dílo.
„Dělala jsem dort pro otce svého tehdejšího přítele. Byl to úplně obyčejný obdélník. Taková patlanice, bych řekla. Ale chutnalo to a líbilo se to.“ Pak následovala dlouhá pauza. Péče o děti dostala přednost a na dorty nezbýval čas. O několik let později ale přišla prosba od partnerky jejího bratra, jestli by neupekla – nebo spíš nesestavila – další slaný dort.
Tentokrát už vznikla podkova. „Tam už jsem si s tím víc vyhrála. Jsem Lev, takže si myslím, že jsem docela kreativní duše,“ říká s nadsázkou. Fotkou hotového dortu se pochlubila ve facebookové skupině věnované slaným dortům a čekala, jestli někoho vůbec zaujme.
„Ptala jsem se, jestli by se to někomu líbilo a jestli by si to někdo objednal. A lidé skutečně začali psát, že to vypadá hezky a že by to určitě chutnalo.“ Nejdřív pekla – respektive skládala – jen pro kamarády a známé. „Dělala jsem jim to prakticky jen za cenu surovin. Prostě mě to bavilo,“ krčí rameny.
Tři děti, dvě mateřské a podnikání po večerech
Ani tehdy se z koníčku nestalo podnikání ze dne na den. Mezitím přišla druhá mateřská, tentokrát s dvojčaty. „Dělala jsem vždycky jen pár dortíků pro známé. Všechno při mateřské.“ Naplno se do práce pustila až kolem roku 2015.
„Už jsem nemusela být pořád kolem dětí, tak jsem se do toho dala naplno. A objednávky se jen hrnuly.“ Dnes už má Sladká jasno, že jinou cestou se vydávat nechce. „Lidé se mě ptají, jestli dělám i sladké dorty. Ale já říkám, že ne. Dělám jednu věc a pořádně. Teda aspoň se o to snažím.“
Právě specializace se jí podle všeho vyplatila. Zákazníci se vracejí. „To je pro mě největší odměna. Vím, že jim to chutná a že to dělám dobře. Tak už se snažím jen vylepšovat techniky a nehodlám na tom nic měnit.“
Přesto ji dodnes překvapuje, jak širokou skupinu zákazníků si slané dorty našly. Často se říká, že jde hlavně o dárek pro muže. Sama se tomu ale usmívá. „Jasně, hodně lidí to bere tak, že chlapi jsou na maso. Ale mám spoustu zákaznic. V komentářích ženy samy píšou: To je dort přesně pro mě.“
A důvod podle ní není složitý. „Sladký dort je krásný, ale dáte si kousek a jste přeslazení. Tohle je dort, kterého se opravdu najíte.“
Fotbalový míč, u kterého se rozplakala
Za roky práce už vyrobila traktory, motorky, pivní půllitry, elektrické kytary nebo auta. Jedna zakázka se jí ale zaryla do paměti přece jen o trochu víc než všechny ostatní: fotbalový míč.
Na první pohled nevinné přání zákaznice se proměnilo v několikahodinový boj s gravitací, geometrií i vlastní trpělivostí. „Normálně jsem se u toho rozbrečela,“ vzpomíná bez přikrášlování.
Kulatý tvar vytvořený z vrstev chleba se totiž neustále bortil. Když se konečně podařilo vytvarovat základ, začalo další trápení: charakteristické černobílé šestiúhelníky. „Nejdřív to šlo, ale pak se to začalo rozjíždět a vznikaly obrovské mezery. Psala jsem zákaznici, že to prostě nezvládnu.“
Související
Odpověď zákaznice ji překvapila.
„Napsala mi: To zvládnete, já vám věřím. A já si říkala: To je sice krásný, ale já už u toho sedím dvě hodiny.“ Nakonec řešení našla. Fotbalový míč dnes patří mezi její nejpovedenější práce a fotografii má dodnes ve své galerii. Jenže opakovat už ho nechce.
„Pár lidí se mě na něj znovu ptalo, ale odmítla jsem. Radši jim udělám jiný fotbalový motiv. Míč už nikdy,“ dodává rozhodně.
Kolik stojí dort z chleba? Méně, než si lidé myslí
Při pohledu na trojrozměrnou motorku nebo elektrickou kytaru člověka snadno napadne, že podobná zakázka musí stát malé jmění.
Realita je podle Sladké jiná.
Nejčastěji účtuje podle hmotnosti a náročnosti výroby. Kilogram slaného dortu vyjde zhruba na 700 až 800 korun, složitější modely pak přibližně na dva až dva a půl tisíce korun.
Právě u těch ale často bojuje s tím, jestli si za svou práci říká dost. „Člověk se pořád bojí cenu nastřelit. Je to moje živobytí. Musím uživit tři děti a jsem na ně sama.“ Paradoxně ji ke zdražení někdy přemlouvají sami zákazníci.
„Paní si přijela z Prahy pro motorku ve 3D a říká mi: To je nějaké levné. Vy byste měla zdražit. Jenže člověk má pořád strach.“ Zdražování se dlouho bránila. Rostoucí ceny surovin ji ale nakonec dohnaly. „Musela jsem k tomu přistoupit, i když nerada.“
Zkušenost jí ale ukázala, že lidé, kteří si podobný dort objednávají, dobře vědí, za co platí. „Zákazníci, kteří chápou ruční práci a kvalitu, s tím problém nemají. Jiní v tom ten čas, nápad, nákupy ani přípravu nevidí.“
Toustový chléb, pomazánkové máslo a jedna důležitá okurka
Za výslednými dorty se přitom neskrývá žádná tajná receptura.
Základ většiny tvoří toustový chléb prokládaný několika druhy pomazánek, šunky, sýra, salámu i nakládané okurky. „Ta tomu dává takový šmrnc,“ říká.
Jednotlivé vrstvy se snaží obměňovat, aby se chutě neopakovaly. Pokud má zákazník speciální přání, není problém připravit celozrnnou, bezlepkovou ani bezlaktózovou variantu. Vyrobila už také čistě sýrový dort pro vegetariána.
Ať už ale vzniká jednoduchý obdélník, nebo trojrozměrná motorka, jedno pravidlo zůstává stejné: „Snažím se vyjít vstříc ve všem, co je reálné,“ vysvětluje Sladká.
Internet řeší hlavně rukavice. A také Ramu
Popularita na sociálních sítích má ale i svou odvrácenou stranu.
Sladká přiznává, že ji první vlna kritických komentářů zaskočila mnohem víc, než čekala. Největší debaty paradoxně nevyvolávají samotné dorty, ale to, že při jejich výrobě nenosí jednorázové rukavice. „Lidé to řeší pořád dokola. Přitom rukavice nejsou povinnost. Já si při každé změně suroviny myju ruce. Za jeden dort snad milionkrát.“
Podle ní by jí navíc rukavice komplikovaly samotné zdobení. „Na spoustu věcí bych v nich vůbec neměla cit.“ Jeden ze zákazníků po ní dokonce chtěl, aby kvůli jeho objednávce nejen rukavice použila, ale ještě natočila důkaz na video.
Sladká zakázku slušně odmítla. „Pokud někomu můj způsob práce nevyhovuje, ráda mu doporučím jiného výrobce.“
Podobně vášnivé debaty se podle ní vedou třeba i o obyčejné Ramě. Ve videu s chlebíčky totiž nejdřív maže veku právě rostlinným tukem. „Moje maminka pracovala v lahůdkách a vždycky se to tak dělalo. Veka se totiž potom nenasákne salátem.“
Internet to ale viděl jinak.
„Ze začátku mě ty komentáře zraňovaly. Říkala jsem si, že videa přestanu natáčet.“ Nakonec se rozhodla vydržet. „Člověk se nesmí dát. Hezkých komentářů je mnohem víc. Vždycky se najde někdo, komu se něco líbit nebude. Internet je plný siláků, kteří vám napíšou všechno možné, ale do očí by vám to nikdy neřekli.“
Největší odměna? Když je lidem líto dort rozkrojit
Přes všechen úspěch, milionová videa i tisíce nových sledujících se na své práci snaží neměnit to nejdůležitější: pořád ji zajímá hlavně reakce člověka, který si dort přebírá.
„Když ho předávám a oni řeknou: Ježíš, to je nádherný, to snad ani nebudeme jíst, tak je to ten nejkrásnější pocit.“ Možná právě proto ani po letech nepřestává sbírat recenze. Na svém profilu jich má přes dvě stě, všechny pětihvězdičkové.
„To je ta nejlepší odměna. Vím, že to dělám dobře a že dělám práci, která mě opravdu baví,“ uzavírá Sladká.
Zdroj: autorský text
