Patrné je to už nějaký čas. A zjevně nejde o nahodilost, nýbrž o plán a strategii: zatímco zkraje roku na Petra Pavla utočili především Motoristé kvůli tomu, že jim do vlády odmítl jmenovat Filipa Turka, postupem času se k nim přidal také předseda hnutí ANO a premiér Andrej Babiš.
Ten se přitom původně držel zpátky, v konfliktu o Turka byl zdrženlivý a klidný – snažil se hrát státnickou roli. Postupem času mu však zjevně došlo, že vzniklé situace může využít pro své vlastní cíle. Proto rozehrál novou hru. Jeho motivace, ambice i cíle jsou jiné – jde mu o blížící se volbu prezidenta. A ta se uskuteční v kulisách, jejichž základní kontury vidíme již nyní.
Nenávistná kampaň
A pokud Babiš a spol. přikládají pod kotel – vždyť takřka nemine den, aby se o Pavla „neotřeli“ –, pak lze vcelku oprávněně tvrdit, že se inspirovali na Slovensku. A ani se tím v zásadě nijak netají. Naopak – jejich inspirace politickou konkurencí slovenské exprezidentky Zuzany Čaputové je očividná až průhledná.
Proto nejspíš budeme svědky permanentní nenávistné ofenzivy. Petra Pavla budou vinit snad ze všech neúspěchů vlády, bude označován za lídra opozice, případně za loutku poradců a rozličných, zajisté tajemných a třeba i temných figur, kteří s ním údajně manipulují. Pavel už napříště nebude v očích svých odpůrců jen bývalý komunista a rozvědčík, ale také skoro nesvéprávný a slaboduchý člověk, který neumí snad ani do pěti napočítat.
Rozdíl oproti Slovensku spočívá ovšem v tom, že zatímco Čaputová se nechala nenávistnou kampaní otrávit, Pavla – zdá se – motivuje k tomu, aby do toho šel znova.
Kampaň to bude dlouhá a už teď lze vcelku realisticky čekat, že si v jejím průběhu česká politika už zase sáhne na nové dno. Cíle sleduje Babiš a jeho okolí dva – v první fázi se pokouší Petra Pavla znechutit pokud možno takovým způsobem, aby – stejně jako Čaputová – mandát prezidenta neobhajoval.
Druhým cílem premiéra a předsedy zdaleka nejsilnější strany v zemi – pokud mu ten první nevyjde – je pochopitelně Pavla ve volbách porazit.
Pavel i Babiš tedy sledují totéž – oba chtějí vyhrát. Ovšem jejich výchozí pozice se v mnoha ohledech liší. A byť současný prezident nemá nic jisté, jeho úkol je přece jen o něco snazší. Už jenom proto, že mandát na Hradě obhajuje, což je vždycky výhoda. Navíc to byl právě Babiš, koho už jednou – a dost drtivě – v prezidentské volbě porazil.
Vysoká podpora Pavla
Za prvé: Petr Pavel se těší dlouhodobě vysoké podpoře. Třeba podle nedávného šetření agentury STEM mu v červnu důvěřovala nadpoloviční většina občanů (56 procent). „Stejný podíl Čechů a Češek,“ hlásí pak STEM, „důvěřoval prezidentovi i v lednu 2026. Od zvolení Petra Pavla se tedy míra důvěryhodnosti prezidenta drží nad úrovní 50 procent.“
Tím ale špatné zprávy pro Babiše nekončí: „Kromě jednoznačné důvěry mezi příznivci Spolu, STAN a Pirátů na úrovni zhruba 90 procent má prezident důvěru také části voličů současné vládní koalice (hnutí ANO: 29 procent, Motoristé sobě: 45 procent, což jsou výsledky podobné lednovému průzkumu). Pouze mezi voliči SPD má důvěru v prezidenta jen minimum osob (10 procent),“ píše STEM.
A jen pro kontext analytici agentury STEM dodávají, že dotazování probíhalo v druhé polovině června, tedy těsně předtím, než vláda oznámila, s jakými účastníky počítá pro summit NATO v turecké Ankaře. Veřejnost tedy neznala rozhodnutí vlády o neúčasti prezidenta ani předběžné opatření Ústavního soudu o jeho účasti.
Za další: Andrej Babiš nemá relevantního kandidáta a už teď je skoro jasné, že ho bude hledat složitě. Právě proto nelze vyloučit, že se – třeba na poslední chvíli a zcela spontánně – nakonec rozhodne kandidovat. Tedy pokud nemíní prezidentské volby „odpískat“ – jenže to si hnutí ANO, které je dlouhé roky jednoznačným hegemonem české politiky, nemůže dovolit.
Oslovit střed i okraje
Problém Babiše lze formulovat takto: potřebuje kandidáta, který dokáže oslovit radikální antisystémové voliče SPD a mnohdy i Motoristů na straně jedné, a středové, spíše umírněné voliče hnutí ANO na straně druhé.
Optimální by pro předsedu hnutí ANO bylo – ostatně on sám o tom mluvil na posledním sněmu své strany letos v únoru –, pokud by se celá vláda dokázala sjednotit za jedním kandidátem. Jenomže ani to mu nezaručí, že se za ním sjednotí také voliči vládních stran.
Jednoduše řečeno: tak jako může mít v brzké době Tomio Okamura a jeho SPD problém s tím, že ho velká část radikálních voličů bude považovat za součást mainstreamu, ještě hůř by na tom v tomto ohledu mohl být společný kandidát vlády na prezidenta.
Pokud do souboje o Hrad vyšlou koaliční strany typologicky někoho, jako je ekonom Jan Švejnar, musí počítat s tím, že mu radikální voliči SPD svůj hlas nedají. A platí to i obráceně: Babiš nemůže vsadit na kandidáta, který bude lovit výhradně na okraji politického spektra, neboť logicky ztratí pro celkový výsledek voleb zcela klíčový politický střed a umírněné voliče.
Ještě horší pro něj je, že i kdyby našel ideálního kandidáta, který dokáže oslovit voliče všech vládních stran (což je skoro nemožné), nemusí mu to ani zdaleka stačit. Důvod je prostý a lze ho ilustrovat na několika číslech. První jsme už zmínili – je to stabilní a silná podpora, které se po celou dobu na Hradě těší prezident Pavel.
Pavla volilo víc lidí než vládu
Navíc: Pavla ve druhém kole prezidentské volby v lednu 2023 volilo 3 359 151 voličů. Babiše téměř o milion méně, přesně jich bylo 2 400 046. A byť tehdy byla výrazně vyšší účast než ve volbách sněmovních (ke druhému kolu prezidentské volby dorazilo přes 70 procent voličů), jde o mimořádně vysoké číslo.
Pro srovnání: v roce 2018 bral Miloš Zeman ve druhém kole 2 853 390 hlasů, o pět let dřív jich bylo ještě méně: 2 717 405. Ani to ale ještě není všechno: tolik voličů jako Petr Pavel neměly v absolutních číslech ani strany stávající vlády.
Hnutí ANO dalo svůj hlas v posledních sněmovních volbách 1 940 507 voličů, SPD jich oslovilo 437 611 a Motoristé pouhých 380 601. Celkově tedy strany současné vlády Andreje Babiše volilo 2 758 719 lidí.
Lze to říct i takto: přestože se dvoukolová většinová volba, tedy jako ta prezidentská u nás, řídí jinou logikou než volby sněmovní, stojí za zmínku, že Petra Pavla volilo ve druhém kole prezidentské volby o více než 600 tisíc lidí víc než všechny vládní strany dohromady.
A i kdybychom k hnutí ANO, Motoristům sobě a SPD připočetli voliče komunistického hnutí Stačilo!, kterých bylo v posledních volbách 242 031, Petr Pavel by na tom byl ještě pořád výrazně lépe.
Příčiny to má dvě: první souvisí s volební účastí. Pavel dokázal efektivně mobilizovat také nevoliče, případně voliče vlažné a váhavé. Tedy lidi, kteří ke sněmovním volbám spíše nechodí.
Pak je tady ale ještě jeden pozoruhodný faktor, o kterém Babiš moc dobře ví a který ho musí děsit. Z povolební studie společností STEM, IPSOS, KANTAR, MEDIAN, NMS a Data Collect totiž plynou tyto dva závěry:
1. Babiš jakožto prezidentský kandidát získal v minulé volbě proti Pavlovi jen naprosté minimum hlasů z tábora dnes opozičního bloku – tedy od voličů Spolu, Starostů a Pirátů. Jeho podpora byla opřená čistě o voliče současných vládních stran, plus o voliče hnutí Stačilo!.
2. Petr Pavel si naproti tomu kromě drtivého vítězství u opozičních voličů dokázal „sáhnout“ i do vládního tábora: hlas mu dalo například 240 tisíc voličů hnutí ANO (spíše s vyšším vzděláním, vlažnější voliči ANO) nebo 150 tisíc voličů Motoristů (u žen si vedl lépe než u mužů).
Máme se na co těšit
Závěr je prostý: Petr Pavel nesmí do voleb chybovat a musí učinit vše pro to, aby neztratil část voličů hnutí ANO. Tedy lidi, kteří mu už jednou svůj hlas dali, přestože ve sněmovních volbách preferovali hnutí ANO.
Právě na ně přitom cílí agresivní kampaň Andreje Babiše. Ostatně jeho úkol je mnohem složitější než ten Pavlův: najít někoho, kdo bude mít potenciál oslovit nejen umírněné a de facto mainstreamové voliče hnutí ANO, ale také příznivce extremistů.
Cíl mají tedy stejný. Jejich úlohy jsou ale rozdílné a výchozí pozice takřka nesrovnatelné – výhodnější je přece jen ta Pavlova. Jisté je v danou chvíli jedno: českou politiku čeká hodně drsný rok a půl. Jde totiž o hodně.
Možná vám uniklo: Babiš je proti, Pavel pro. Volební právo pro mladé lidi opět dělí vládu a Hrad
Poprvé v historii by mladí lidé od 16 let mohli ve volbách rozhodovat o tom, kdo povede obec či město, ve kterém žijí.
