„Nechci, aby to vyznělo nějak sobecky, ale můžu být na sebe pyšná,“ usmívá se Manuel před kontinentálním šampionátem, který v Anglii v pondělí startuje.
Předloni to bylo právě ME v Římě, kde v 18 letech šokovala čtvrtým místem, a Česko začalo poznávat příběh slečny s netradičním jménem, jež se narodila v Ostravě ruské mámě a tátovi z Angoly, načež vyrůstala v Táboře.
Krátce po římské senzaci běžela semifinále olympijské čtyřstovky v Paříži, suverénně vyhrála juniorské mistrovství světa a zkraje roku 2025 „přestoupila“ do mezinárodní skupiny švýcarského trenéra Laurenta Meuwlyho.
Potom však raketový progres zastavilo zranění zadního stehenního svalu, které vzalo Manuel celou loňskou venkovní sezonu. Po všech stránkách tvrdá zkouška.
„Odvedla jsem velký kus práce nejen na dráze, ale i psychicky. Jsem za to strašně vděčná,“ pokračuje běžkyně přezdívaná Lu.
Platilo o ní, že rozjezd atletického roku pod střechou dvakrát nemusí. Letos? Hned po návratu se v Toruni v hale stala světovou šampionkou.
Po závodě z ní tryskalo překvapení a čistá radost: „Upřímně, chtěla jsem zabojovat o bronzovou, možná stříbrnou medaili. Zlato jsem fakt nečekala.“
Brzy vystřelila ještě výše. Při prvním závodě venku zaběhla v Římě čas 49,77 – pod hranici 50 sekund se dostala jako první česká čtvrtkařka po 42 letech.
Na Zlaté tretře v rodné Ostravě byla ještě o tři setiny rychlejší a pak si osobní rekord výrazně posunula v Paříži na konci června. Zlepšení na 49,37 bralo dech.
„Důležitá byla ta hala, ve které se mi předtím neběhalo dobře. Teď se nám to povedlo s trenérem prolomit, halová sezona byla úspěšná a ještě více mě motivovala do té letní,“ hodnotí Manuel.
Časem z Paříže je druhá v letošních evropských tabulkách, rychlejší byla jen Norka Henriette Jaegerová (49,15), z níž se stala možná největší rivalka 21leté Češky.
„Ale přijde mi, že před ME nejsou ty časy tolik důležité. Závody na šampionátu budou mít zase úplně jinou energii,“ předpokládá Manuel.
„Hezky se to poslouchá, když jste v tabulkách nahoře, ale soupeřky mohou najít skrytou motivaci. Zvýšenou ji budou mít třeba domácí holky z Velké Británie,“ uvažuje.
Do okruhu spolufavoritek patří i její nizozemská kolegyně Lieke Klaverová ze skupiny trenéra Meuwlyho, Polka Natalia Bukowiecká nebo Sharlene Mawdsleyová z Irska.
Že by měla být v Birminghamu ve zcela jiné pozici než před dvěma lety při premiéře mezi dospělými na ME v Římě, to si Manuel do hlavy nedává.
„Nepřemýšlela jsem nad tím, že bych měla potvrdit nějaká očekávání. Je to tlak, který si nechci úplně připustit. A upřímně ani nevím, jestli se teď nějak změnilo nastavení soupeřek vůči mně,“ říká.
Zároveň netají, že ambice jsou nejvyšší: „Moc moc moc bych si přála nějakou medaili, ale věřím, že to nejsem jediná.“
Šampionát začíná už za dva dny, Manuel půjde do boje poprvé ve středečním rozběhu. Semifinále jsou na programu ve čtvrtek, finálová bitva v sobotu večer.
„Při procházení jednotlivými koly je náročné postavit si strategii tak, abyste se dostali dál a zároveň ušetřili nějaké síly. Každý má nějaký svůj cíl a každé kolo je něčím specifické,“ uvědomuje si Manuel.
„Na mně bude, že to budu chtít odzávodit, jak nejlépe umím, a buď se to povede, nebo ne,“ uzavírá.
Na ženskou mistryni Evropy pod širým nebem čeká česká atletika už 12 let od triumfu Barbory Špotákové v Curychu. Zároveň platí, že čtvrtkařka z Česka kontinentální šampionát nikdy nevyhrála. Zatím.
